Acceptance and Action Questionnaire-II (AAQ-II)

Co to tvrdí

Acceptance and Action Questionnaire-II (AAQ-II) je krátký sebeposuzovací dotazník: sedm výroků (např. typu „Mé bolestivé vzpomínky mi brání žít naplněný život“), u kterých člověk na stupnici 1–7 („nikdy pravda“ až „vždy pravda“) hodnotí, jak moc pro něj platí. Výsledný součet má být měrou toho, co terapie přijetí a závazku (Acceptance and Commitment Therapy, ACT) nazývá psychologická inflexibilita: tendence vyhýbat se nepříjemným myšlenkám, pocitům nebo vzpomínkám, bojovat s nimi nebo se jimi nechat řídit, i za cenu, že si tím člověk zužuje vlastní jednání. Vyšší skóre má znamenat víc vyhýbání se zkušenosti a míň psychologické flexibility. Nejde o samostatnou teorii ani o terapeutickou techniku, je to jen měřicí nástroj, který se používá ve výzkumu účinnosti ACT a v klinické praxi k zachycení posunu v čase (např. před a po programu).

Kdo to formuloval a kdy

Předchůdcem byl devítipoložkový dotazník, který publikoval Steven C. Hayes se sedmnáctičlenným autorským týmem (Hayes, Strosahl, Wilson, Bissett, Pistorello, Toarmino, Polusny, Dykstra, Batten, Bergan, Stewart, Zvolensky, Eifert, Bond, Forsyth, Karekla a McCurry) v roce 2004 v článku Measuring Experiential Avoidance: A Preliminary Test of a Working Model (The Psychological Record, 54(4), 553–578); ten se dnes zpětně označuje jako AAQ-I. Podle informační stránky vydavatele (Association for Contextual Behavioral Science, přístup 2026-10-12) měl AAQ-I nekonzistentní vnitřní spolehlivost mezi různými vzorky, což vedlo k revizi. Revidovanou verzi publikovali Frank W. Bond, Steven C. Hayes, Ruth A. Baer, Kenneth M. Carpenter, Nigel Guenole, Holly K. Orcutt, Tom Waltz a Robert D. Zettle v roce 2011 v článku Preliminary Psychometric Properties of the Acceptance and Action Questionnaire-II: A Revised Measure of Psychological Inflexibility and Experiential Avoidance (Behavior Therapy, 42(4), 676–688, DOI 10.1016/j.beth.2011.03.007), postaveném na datech 2 816 účastníků napříč šesti vzorky. Podle stejné informační stránky vydavatele měla škála původně deset položek a na sedm byla zúžena až po závěrečné psychometrické analýze.

Co je z toho doložené

Bond a kolegové (2011) uvádí průměrnou vnitřní konzistenci (Cronbachovo alfa) 0,84 (rozpětí 0,78–0,88 mezi vzorky) a test-retestovou spolehlivost 0,81 po třech měsících a 0,79 po dvanácti měsících. AAQ-II koreluje se starším AAQ-I na úrovni r = 0,97, měří tedy prakticky totéž jako předchůdce, jen s konzistentnějšími psychometrickými vlastnostmi napříč vzorky. Vydavatel (Association for Contextual Behavioral Science) na své informační stránce uvádí, že dotazník je volně k použití ve výzkumu a při práci s klienty bez nutnosti žádat autory o svolení; komerční použití (např. firemní konzultační projekty) svolení vyžaduje. Normativní údaj vychází z dat samotné validační studie: Bond a kol. (2011) uvádí odděleně vzorek 433 vysokoškolských studentů (průměr 17,34 bodu, směrodatná odchylka 4,37) a vzorek 583 zaměstnanců britské banky (průměr 18,53 bodu, směrodatná odchylka 7,52). Oba vzorky dohromady, tedy 1 016 lidí s průměrem 18 bodů a směrodatnou odchylkou 6,4, uvádí s odkazem na Bond a kol. (2011) komerční platforma pro psychologické hodnocení NovoPsych (přístup 2026-10-12); jako jedno sloučené číslo se v přijatém rukopisu studie neobjevuje, jejím dílčím hodnotám ale odpovídá. Z této hodnoty NovoPsych odvozuje konkrétní „hraniční skóre“: skóre 25 bodů a víc (přibližně 86. percentil) popisuje jako orientační práh, nad kterým psychologická inflexibilita může ovlivňovat celkovou pohodu klienta; jde o jednu směrodatnou odchylku nad uvedeným normativním průměrem. Tuto hodnotu je třeba brát jako odvozený, druhotný údaj z komerčního nástroje, ne jako pevně stanovené klinické kritérium z původní validační studie Bond a kol. (2011). Sama studie pevný práh nestanovuje a uvádí, že dotazník k tomu navržen nebyl. Pomocí regrese ale určila rozpětí skóre AAQ-II 24–28 bodů, které odpovídá hraničním hodnotám tří jiných dotazníků psychické zátěže (GHQ-12, Beckova škála deprese BDI-II a celkový index zátěže GSI ze SCL-90-R). Autoři to označují za konzistentní, ale omezené a předběžné vodítko k tomu, které skóre může ukazovat na klinicky významnou míru distresu (přijatý rukopis, s. 22 a tabulka 6, research.gold.ac.uk/5531, přístup 2026-11-09).

Co je sporné a kým jmenovitě

Martin Wolgast (2014, Behavior Therapy, 45(6), 831–839, „What does the Acceptance and Action Questionnaire (AAQ-II) really measure?“) zjistil, že se položky AAQ-II chovají blíž k obecným položkám měřícím distres (úzkost, deprese, stres) než k položkám cíleným přímo na vyhýbání se zkušenosti, tedy že nebylo jasné, co dotazník ve skutečnosti měří. Ian Tyndall, Daniel Waldeck, Luca Pancani, Robert Whelan, Bryan Roche a David L. Dawson (2019, Journal of Contextual Behavioral Science, 12, 278–284) to na vzorku 524 lidí potvrdili přímým srovnáním: položky AAQ-II korelovaly silněji s mírami deprese, úzkosti a stresu než s Brief Experiential Avoidance Questionnaire (BEAQ), dotazníkem cíleným specificky na vyhýbání se zkušenosti. Z toho autoři usuzují, že AAQ-II a BEAQ možná neměří tutéž věc, a pro výzkum výsledků ACT doporučují zvážit k AAQ-II alternativní nástroj. Spor se tedy netýká toho, jestli psychologická inflexibilita jako jev existuje, ale toho, jak dobře ji nejpoužívanější dotazník v ACT výzkumu odlišuje od toho, že je člověk prostě obecně úzkostný nebo stresovaný.

Novější práce spor nerozhodly. Na stranu AAQ-II se staví Ruiz a kol. (2024, Journal of Contextual Behavioral Science, 34, 100854, „Is the AAQ-II that bad?“). Analyzovali tři kolumbijské vzorky: obecný online vzorek 2 398 lidí a 358 lidí, kteří vyhledali odbornou pomoc (oba vyplnili AAQ-II a dotazník deprese, úzkosti a stresu DASS-21), a další online vzorek 444 lidí, u kterého měřili i neuroticismus. Ve všech analýzách tvořily položky AAQ-II samostatný faktor a autoři to vykládají jako silnou podporu diskriminační validity, tedy toho, že dotazník měří něco jiného než obecný distres. Dřívější nepříznivé výsledky přičítají hlavně tomu, že se AAQ-II nejednotně používal jako míra psychologické flexibility nebo vyhýbání se zkušenosti, a doporučují ho používat jen jako míru psychologické inflexibility. Ong a kol. (2020, Journal of Contextual Behavioral Science, 18, 34–47) srovnali čtyři dotazníky (AAQ-II, novější AAQ-3, BEAQ a CompACT) na vzorcích z běžné populace, studentů a lidí, kteří vyhledali léčbu. Nejlepší diskriminační validitu měl CompACT, za ním AAQ-3. Podle autorů ale žádný z nástrojů jednoznačně nevynikl a volba závisí na účelu a kontextu měření.

Druhá výhrada se týká citlivosti ke změně. Charles Benoy, Barbara Knitter, Isabell Schumann, Klaus Bader, Marc Walter a Andrew T. Gloster (2019, Journal of Contextual Behavioral Science, 13, 121–125) porovnali na třech klinických vzorcích (celkem 164 lidí) změnu skóre před léčbou a po ní u AAQ-II a u tří alternativních dotazníků psychologické flexibility. U všech tří alternativ a ve všech třech vzorcích vyšly velikosti účinku i podíl klinicky významné změny větší než u AAQ-II. Autoři z toho vyvozují, že při měření pomocí AAQ-II mohou být účinky léčby podhodnoceny.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Spor o to, co přesně dotazník měří, nemění jeho doložené praktické vlastnosti: je krátký (sedm položek) a u téhož člověka dává při opakovaném vyplnění stabilní výsledky (test-retestová spolehlivost 0,81 po třech a 0,79 po dvanácti měsících, Bond a kol. 2011). Používá se i k porovnání stejné osoby v čase, např. před programem a po něm (viz oddíl Kde se s tím člověk běžně setká). Pro tento účel ale podle Benoy a kol. (2019) není nejcitlivější volbou: změnu po léčbě zachytil slaběji než tři alternativní dotazníky psychologické flexibility, takže pokles skóre AAQ-II může skutečný posun spíš podhodnotit. Zda se dotazník po publikaci kritiky Wolgasta (2014) a Tyndalla a kol. (2019) v oboru dál běžně používá, a jak přesně tento spor v praxi dopadl na výběr měřicích nástrojů ve studiích účinnosti ACT, nebylo pro toto heslo dohledáno v žádném z uvedených zdrojů: nezjištěno.

Kde se s tím člověk běžně setká

V klinické a výzkumné praxi terapie přijetí a závazku (ACT): jako vstupní a výstupní měřicí nástroj ve studiích hodnotících účinnost ACT intervencí. Podle Benoy, Knitter, Schumann, Bader, Waltera a Glostera (2019, Journal of Contextual Behavioral Science, 13, 121–125) „mnoho studií operacionalizovalo psychologickou flexibilitu pomocí sebeposuzovacího Acceptance and Actions Questionnaire (AAQ-II)“ a sami autoři v této práci srovnávají skóre AAQ-II před léčbou a po ní jako výsledkovou míru (s tím výsledkem, že AAQ-II změnu zachytil slaběji než alternativní dotazníky, viz oddíl o sporu). Podobně praktikářská informační stránka klinické softwarové platformy Blueprint (přístup 2026-10-12) popisuje AAQ-II jako nástroj „široce používaný v klinickém i výzkumném prostředí k hodnocení účinnosti ACT intervencí“ a doporučuje administraci jednou týdně právě pro sledování změny v čase u intervencí typu ACT. Bond a kol. (2011) v samotné validační studii navíc uvádí, že skóre AAQ-II „souběžně, longitudinálně i inkrementálně predikuje řadu výsledků, od duševního zdraví po míru pracovní absence“; to je jediné dohledané tvrzení o tom, CO konkrétně skóre predikuje, ne jen o tom, ŽE se nástroj používá. Konkrétní klinické oblasti, ve kterých se AAQ-II v jednotlivých studiích účinnosti ACT používá (např. úzkostné poruchy, chronická bolest, deprese nebo syndrom vyhoření), nebyly pro toto heslo dohledány v žádném z uvedených zdrojů: nezjištěno, nelze je tedy jmenovat. Jestli, jak často a jakým způsobem se s AAQ-II člověk setkává v populárně-psychologických textech a kurzech osobního rozvoje (přímo, nebo jen nepřímo přes obecné zmínky o tom, že ACT je podložená výzkumem), a zda takové texty zmiňují i metodologický spor kolem AAQ-II (Wolgast 2014, Tyndall a kol. 2019), nebylo pro toto heslo ověřováno v žádném z uvedených zdrojů: nezjištěno, nelze to tvrdit ani jedním směrem bez dohledání konkrétního vzorku takových textů.

Zdroje

1. Bond, Frank W.; Hayes, Steven C.; Baer, Ruth A.; Carpenter, Kenneth M.; Guenole, Nigel; Orcutt, Holly K.; Waltz, Tom; Zettle, Robert D. (2011). Preliminary Psychometric Properties of the Acceptance and Action Questionnaire-II: A Revised Measure of Psychological Inflexibility and Experiential Avoidance. Behavior Therapy, 42(4), 676–688. DOI 10.1016/j.beth.2011.03.007
2. Hayes, Steven C.; Strosahl, Kirk D.; Wilson, Kelly G.; Bissett, Richard T.; Pistorello, Jacqueline; Toarmino, Dosheen; Polusny, Melissa A.; Dykstra, Thomas A.; Batten, Sonja V.; Bergan, John; Stewart, Sherry H.; Zvolensky, Michael J.; Eifert, Georg H.; Bond, Frank W.; Forsyth, John P.; Karekla, Maria; McCurry, Susan M. (2004). Measuring experiential avoidance: A preliminary test of a working model. The Psychological Record, 54(4), 553–578. Zdroj online
3. Wolgast, Martin (2014). What does the Acceptance and Action Questionnaire (AAQ-II) really measure?. Behavior Therapy, 45(6), 831–839. DOI 10.1016/j.beth.2014.07.002
4. Tyndall, Ian; Waldeck, Daniel; Pancani, Luca; Whelan, Robert; Roche, Bryan; Dawson, David L. (2019). The Acceptance and Action Questionnaire-II (AAQ-II) as a measure of experiential avoidance: Concerns over discriminant validity. Journal of Contextual Behavioral Science, 12, 278–284. DOI 10.1016/j.jcbs.2018.09.005
5. Ruiz, F. J.; Bianchi, J. M.; Bastidas-Suarez, D. M.; Ramirez, E. S.; Pena-Hernandez, V. (2024). Is the AAQ-II that bad?. Journal of Contextual Behavioral Science, 34, 100854; abstrakt na stránce ACBS, přístup 2026-11-09. DOI 10.1016/j.jcbs.2024.100854
6. Ong, C. W.; Pierce, B. G.; Petersen, J. M.; Barney, J. L.; Fruge, J. E.; Levin, M. E.; Twohig, M. P. (2020). A psychometric comparison of psychological inflexibility measures: Discriminant validity and item performance. Journal of Contextual Behavioral Science, 18, 34–47; abstrakt na stránce ACBS, přístup 2026-11-09. DOI 10.1016/j.jcbs.2020.08.007
7. Association for Contextual Behavioral Science (contextualscience.org) (2026). The 7-item Acceptance and Action Questionnaire-II (AAQ-II). Informační stránka vydavatele nástroje, nedatovaný provozní obsah webu, přístup 2026-10-12. Zdroj online
8. NovoPsych (2026). Acceptance and Action Questionnaire (AAQ-II): Scoring & Interpretation. Komerční platforma pro psychologické hodnocení, informační/scoring stránka k nástroji, nedatovaný provozní obsah webu, přístup 2026-10-12. Zdroj online
9. Benoy, Charles; Knitter, Barbara; Schumann, Isabell; Bader, Klaus; Walter, Marc; Gloster, Andrew T. (2019). Treatment sensitivity: Its importance in the measurement of psychological flexibility. Journal of Contextual Behavioral Science, 13, 121–125. DOI 10.1016/j.jcbs.2019.07.005
10. Blueprint (help.blueprint.ai) (2026). Acceptance and Action Questionnaire-II (AAQ-II): Product Knowledge Base. Nápovědní stránka klinické softwarové platformy Blueprint, nedatovaný provozní obsah webu, přístup 2026-10-12. Zdroj online