Interoceptivní přesnost (Hugo Critchley, Sarah Garfinkel)

Co to tvrdí

Interoceptivní přesnost je míra toho, jak dobře se to, co člověk objektivně dokáže zjistit o vlastním tělesném stavu, shoduje s tím, co se v těle skutečně děje – nejčastěji se zkoumá na vnímání vlastního tepu srdce. Typický test (tzv. heartbeat counting task): člověk v klidu, bez dotýkání se pulzu, mlčky počítá vlastní tepy srdce po dobu daného časového úseku; výsledný odhad se porovná se skutečným počtem tepů zaznamenaným přístrojem (EKG nebo pulzní oxymetr). Čím blíž je odhad realitě, tím vyšší interoceptivní přesnost. Podstatné je, že tahle objektivně měřená přesnost je podle Garfinkel, Seth, Barrett, Suzuki a Critchleyho (2015) jen jedna ze tří oddělených věcí – liší se od toho, jak moc si člověk sám myslí, že je ve vnímání svého těla dobrý (interoceptivní sensibilita, zjišťovaná dotazníkem), a od toho, jak dobře se jeho důvěra ve vlastní odhad shoduje s tím, jak byl odhad skutečně přesný (interoceptivní uvědomění). Je možné být objektivně přesný a zároveň si to nemyslet, nebo naopak. Novější rámec, který navrhli Chatrin Suksasilp a Sarah N. Garfinkel (2022, Biological Psychology), tyto tři složky nenahrazuje, ale rozšiřuje: přidává nižší úrovně (jak se tělesné signály zobrazují v mozku, jak silné jsou samotné signály z orgánů a jak neuvědomovaně ovlivňují vnímání okolí) i vyšší úrovně (zaměření pozornosti na tělesné pocity a jejich výklad), metakognitivní složku nazývá interoceptivní vhled (interoceptive insight) a doporučuje měřit víc rozměrů najednou a napříč tělesnými systémy, například u srdce, dýchání a žaludku.

Kdo to formuloval a kdy

Testování toho, jak přesně lidé vnímají vlastní tep, sahá k Whiteheadovi, Drescherovi, Heimanovi a Blackwellovi (1977, Biofeedback and Self-Regulation), kteří navrhli úlohu rozlišování tepu (heartbeat discrimination task), a především k Raineru Schandrymu (1981, Psychophysiology), jehož varianta – mlčky počítat vlastní tepy v daném intervalu – se stala nejpoužívanějším nástrojem oboru pod názvem heartbeat counting task nebo „Schandryho úloha“. Samotné sousloví „interoceptivní přesnost“ (interoceptive accuracy) jako název jedné ze tří navzájem oddělitelných složek interocepce formalizovali až Sarah Garfinkel, Anil Seth, Adam Barrett, Keisuke Suzuki a Hugo Critchley v článku „Knowing your own heart: Distinguishing interoceptive accuracy from interoceptive awareness“ (2015, Biological Psychology), v návaznosti na širší model interocepce A. D. Craiga (viz interocepce). Kdo úplně poprvé použil termín „interoceptive accuracy“ v tomhle přesném znění ještě před rokem 2015, se v rámci téhle rešerše nepodařilo dohledat – nezjištěno.

Co je z toho doložené

Garfinkel a kolegové (2015) na vzorku 80 účastníků ukázali, že výkon ve dvou objektivních úlohách vnímání tepu (v úloze rozlišování tepu i v Schandryho úloze počítání tepů), sebehodnocení vlastní schopnosti (sensibilita) a metakognitivní shoda důvěry s výkonem (uvědomění) se mezi sebou navzájem jen částečně předpovídají – tedy že nejde o jednu věc měřenou třemi způsoby, ale o tři empiricky oddělitelné veličiny. Že se lidé ve výkonu v téhle úloze liší a že výsledek je u téhož člověka v čase poměrně stálý, doložili například Eszter Ferentzi, Raechel Drew, Benedek T. Tihanyi a Ferenc Köteles (2018, Physiology & Behavior): přesnost ve sledování vlastního tepu změřená u týchž lidí opakovaně spolu korelovala (r = 0,60). Jde tedy o měřitelnou individuální charakteristiku, ne o náhodný šum; co přesně tahle charakteristika zachycuje, je ale předmětem sporu popsaného níž.

Co je sporné a kým jmenovitě

Giorgia Zamariola, Pierre Maurage, Olivier Luminet a Olivier Corneille (2018, Biological Psychology) na vzorku 572 účastníků ukázali na jednoduchých bivariátních korelacích několik problémů skóre z heartbeat counting task. Přes 95 % skóre odráží to, že lidé hlásí méně tepů, než kolik jich skutečně bylo, takže skóre z velké části měří podhodnocování. Shoda mezi skutečným a hlášeným počtem tepů je celkově nízká (korelace r = 0,16) a u horních 60 % účastníků skóre nedokáže spolehlivě rozlišit, kdo vnímá tep lépe. Skóre je navíc mechanicky svázané se skutečnou tepovou frekvencí (při pomalejším tepu vychází vyšší, korelace r = −0,36), ačkoli by na ní záviset nemělo, a liší se podle délky časových intervalů použitých v úloze. Olivier Desmedt, Olivier Luminet a Olivier Corneille (2018, Biological Psychology) porovnali u 123 dospělých původní úlohu s upravenou verzí, v níž měli účastníci hlásit jen tepy, které skutečně ucítili: skóre přesnosti v ní kleslo zhruba o polovinu a část účastníků v původní úloze uváděla, že tepy spíš odhadovala podle představy o své tepové frekvenci. Autoři z toho vyvozují, že výkon v úloze ve velké míře zahrnuje procesy, které interoceptivní nejsou. Z toho plyne, že co se v literatuře po roce 1981 měřilo jako „interoceptivní přesnost“, může u části studií být směs několika různých věcí najednou, ne čistý konstrukt. Lydia Hickman, Aida Seyedsalehi, Jennifer L. Cook, Geoffrey Bird a Jennifer Murphy (2020, Biological Psychology) navíc v metaanalýze 22 studií našli jen slabý vztah mezi přesností v úloze počítání tepů a v úloze rozlišování tepu a zpochybnili, že se tyto dvě úlohy dají používat zaměnitelně. Spor se tedy týká toho, jak interoceptivní přesnost spolehlivě měřit a zda dvě nejpoužívanější úlohy měří totéž, ne toho, jestli se lidé v interoceptivních schopnostech vůbec liší – to zpochybněné není.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Rozlišení tří složek (přesnost / sensibilita / uvědomění) samo o sobě je použitelné jako rámec pro posouzení bez ohledu na to, jak přesně se nejlépe měří přesnost samotná – umožňuje si všimnout třeba rozdílu mezi člověkem, který je objektivně nepřesný, ale myslí si o sobě, že je ve vnímání těla dobrý (nízké uvědomění), a člověkem, který je přesný, ale nevěří si. V kognitivně behaviorální terapii panické poruchy se používá interoceptivní expozice: člověk si v bezpečném prostředí záměrně vyvolá obávané tělesné pocity (například zrychlený tep) a opakovaně si na ně zvyká; postup popisuje manuál Davida H. Barlowa a Michelle G. Craske Mastery of Your Anxiety and Panic (5. vydání, 2022), podrobněji viz heslo interocepce. Tahle technika nestojí na tom, jakým testem se interoceptivní přesnost měří, takže ji metodologický spor o jeden konkrétní test nezpochybňuje.

Kde se s tím člověk běžně setká

V odborné literatuře o interocepci, emoční regulaci, poruchách příjmu potravy, autismu a úzkostných poruchách, kde se „interoceptivní přesnost“ používá jako jedna z proměnných měřených u účastníků studií. V populárně-naučných textech o mindfulness a tělesném uvědomění se tenhle přesný technický rozdíl mezi přesností, sensibilitou a uvědoměním obvykle nerozlišuje a vše se zjednodušuje na obecné „jak dobře cítíš svoje tělo“.

Zdroje

1. Whitehead, William E.; Drescher, Vincent M.; Heiman, Peter; Blackwell, Barry (1977). Relation of heart rate control to heartbeat perception. Biofeedback and Self-Regulation, 2(4), 371–392. DOI 10.1007/BF00998623
2. Schandry, Rainer (1981). Heart beat perception and emotional experience. Psychophysiology, 18(4), 483–488. DOI 10.1111/j.1469-8986.1981.tb02486.x
3. Garfinkel, Sarah N.; Seth, Anil K.; Barrett, Adam B.; Suzuki, Keisuke; Critchley, Hugo D. (2015). Knowing your own heart: Distinguishing interoceptive accuracy from interoceptive awareness. Biological Psychology, 104, 65–74 (plný text ověřen 2026-11-09, oddíl 1.2.1: úloha rozlišování tepu i úloha počítání tepů). DOI 10.1016/j.biopsycho.2014.11.004
4. Zamariola, Giorgia; Maurage, Pierre; Luminet, Olivier; Corneille, Olivier (2018). Interoceptive accuracy scores from the heartbeat counting task are problematic: Evidence from simple bivariate correlations. Biological Psychology, 137, 12–17 (plný text ověřen 2026-11-09, oddíl 3.4: korelace skóre s tepovou frekvencí r = -0,36). DOI 10.1016/j.biopsycho.2018.06.006
5. Desmedt, Olivier; Luminet, Olivier; Corneille, Olivier (2018). The heartbeat counting task largely involves non-interoceptive processes: Evidence from both the original and an adapted counting task. Biological Psychology, 138, 185–188 (abstrakt ověřen 2026-11-09 přes Europe PMC). DOI 10.1016/j.biopsycho.2018.09.004
6. Ferentzi, Eszter; Drew, Raechel; Tihanyi, Benedek T.; Köteles, Ferenc (2018). Interoceptive accuracy and body awareness – Temporal and longitudinal associations in a non-clinical sample. Physiology & Behavior, 184, 100–107. DOI 10.1016/j.physbeh.2017.11.015
7. Hickman, Lydia; Seyedsalehi, Aida; Cook, Jennifer L.; Bird, Geoffrey; Murphy, Jennifer (2020). The relationship between heartbeat counting and heartbeat discrimination: A meta-analysis. Biological Psychology, 156, 107949. DOI 10.1016/j.biopsycho.2020.107949
8. Suksasilp, Chatrin; Garfinkel, Sarah N. (2022). Towards a comprehensive assessment of interoception in a multi-dimensional framework. Biological Psychology, 168, 108262 (plný text ověřen 2026-11-09, obr. 1 a tab. 1). DOI 10.1016/j.biopsycho.2022.108262
9. Barlow, David H.; Craske, Michelle G. (2022). Mastery of Your Anxiety and Panic: Workbook. Oxford University Press (5. vydání, řada Treatments That Work; část Exposure to Feared Symptoms and Situations; ověřeno 2026-11-09). Zdroj online