Health Care Climate Questionnaire (HCCQ)

Co to tvrdí

Health Care Climate Questionnaire (HCCQ) je dotazník, který nevyšetřuje lékaře ani jiného zdravotníka přímo, ale ptá se člověka, který jeho péči dostává, na jeho vlastní prožitek: nakolik cítí, že mu jeho zdravotníci (lékař, sestra, poradce nebo vedoucí zdravotního programu) dávají na výběr, snaží se pochopit jeho pohled, naslouchají mu a vysvětlují důvody doporučení, místo aby mu věci jen nařizovali. Vychází z konceptu podpora autonomie v rámci teorie sebeurčení (SDT) a je sesterským nástrojem k dotazníku pro vzdělávací prostředí, Learning Climate Questionnaire (LCQ). Oba dotazníky patří do stejné rodiny „climate questionnaires“, které spravuje stejný okruh autorů kolem SDT. HCCQ sám o sobě není teorie ani intervence, je to jen měřicí nástroj.

Podle oficiálního informačního materiálu Center for Self-Determination Theory (přístup 2026-10-14) existuje původní, patnáctipoložková verze a z ní odvozená šestipoložková krátká verze. Odpovídá se na sedmibodové škále od „vůbec ne pravda“ po „zcela pravda“ (v originále „not at all true“ – „very true“); skóre je průměr odpovědí na položky. Otázky se podle kontextu přeformulovávají tak, aby se týkaly buď obecné zdravotní péče, nebo konkrétního tématu (např. odvykání kouření, úprava jídelníčku, pohybová aktivita). Obsah položek zůstává stejný, mění se jen formulace cílového chování. Dotazník byl podle téhož materiálu poprvé použit v publikované studii lidí s obezitou účastnících se programu na hubnutí (Williams, Grow a kol., 1996) a ověřen i ve studii lidí navštěvujících praktické lékaře; tuto druhou, ověřovací studii oficiální materiál konkrétně necituje, takže její přesná identita je nezjištěno.

Kdo to formuloval a kdy

Jako autoři oficiálního dotazníkového balíčku (packetu), který HCCQ obsahuje spolu s dalšími dvěma souvisejícími nástroji SDT pro zdravotnictví (Treatment Self-Regulation Questionnaire a Perceived Competence Scale), jsou uvedeni Geoffrey C. Williams, Richard M. Ryan a Edward L. Deci; samotný packet není datovaný. Podle textu packetu byl HCCQ poprvé publikovaně použit v článku Williams, Grow, Freedman, Ryan a Deci (1996), Motivational Predictors of Weight Loss and Weight-Loss Maintenance (Journal of Personality and Social Psychology, 70(1), 115–126), u 128 účastníků šestiměsíčního programu razantního snížení kalorií s 23měsíčním sledováním po programu. Sesterský nástroj pro vzdělávání, LCQ, se nejčastěji připisuje jinému článku Williamse a Deciho z téhož roku, Internalization of Biopsychosocial Values by Medical Students: A Test of Self-Determination Theory (Journal of Personality and Social Psychology, 70(4), 767–779; podrobnosti a nejistoty kolem prvního použití viz heslo LCQ); oba nástroje tedy vznikly ve stejné době, v polovině devadesátých let, v okruhu stejných autorů.

Drobná nejistota kolem přesného data vzniku HCCQ, kterou zmiňuje i sesterské heslo podpora autonomie (některé druhotné zdroje uváděly 1994 i 1996), se podle přímého přečtení oficiálního packetu z větší části vysvětluje tím, že packet sám jednoznačně označuje za první publikované použití právě studii z roku 1996. I tak ale zůstává nezjištěno, zda nějaká dřívější, formálně nepublikovaná verze dotazníku existovala před rokem 1996, protože o tom packet nic neříká.

Co je z toho doložené

Podle oficiálního packetu je vnitřní konzistence (Cronbachovo alfa) patnáctipoložkové verze „konzistentně nad 0,90“ a u šestipoložkové krátké verze přibližně 0,82. Vnitřní konzistence říká, nakolik odpovědi na jednotlivé položky dotazníku drží pohromadě, tedy zda měří totéž; Cronbachovo alfa je její běžná míra na škále od 0 do 1 a čím je blíž 1, tím víc položky měří jednu věc. HCCQ byl podle téhož zdroje použit napříč řadou klinických kontextů: udržování glukózy v krvi u diabetiků (Williams, Freedman & Deci, 1998, Diabetes Care, 21(10), 1644–1651), dlouhodobá adherence k lékům u dospělých v ambulantní péči (Williams, Rodin, Ryan, Grolnick & Deci, 1998, Health Psychology, 17(3), 269–276), odvykání kouření u dospívajících i dospělých a účast v programu metadonové léčby.

Pozdější validační studie potvrzují jednofaktorovou strukturu nástroje napříč různými populacemi a jazyky. Jednofaktorová struktura znamená, že všechny položky statisticky vyjadřují jednu společnou veličinu, tady vnímanou podporu autonomie, a ne několik různých. Shumway a kol. (2015, BMC Medical Informatics and Decision Making, 15, článek 51), na jejichž studii se jako spoluautor podílel i autor nástroje Geoffrey C. Williams, u 160 žen léčených s rakovinou prsu potvrdili jednofaktorovou strukturu zvlášť pro každý typ poskytovatele péče (chirurg, onkolog, radiační onkolog) s vnitřní konzistencí 0,92–0,97. Zároveň ale zjistili, že souhrnné skóre celkové zkušenosti s léčbou vysvětluje jen 52 % celkového rozptylu v hodnocení podpory autonomie u tří různých typů poskytovatelů, tedy že jeden souhrnný počet nutně zplošťuje reálné rozdíly mezi tím, jak jednotlivá žena ve studii vnímá různé členy týmu. Williams je spoluautorem i německé validace Schmidta a kol. (2012, Journal of Clinical Epidemiology, 65(2), 206–211): u 351 lidí v péči devíti německých praktických lékařů vyšel jeden hlavní faktor podobný anglické verzi, vnitřní konzistence α = 0,97 a skóre středně silně souviselo s hodnocením praktické péče evropským dotazníkem EUROPEP. Na autorském okruhu Williamse a Deciho nezávislé jsou dvě další validace. Czajkowska a kol. (2017, Health Psychology Open, 4(2), článek 2055102917730675) validovali šestipoložkovou krátkou verzi v anglické i francouzské verzi u 242 lidí s melanomem, s vysokou vnitřní konzistencí (α = 0,91) a přijatelnou tříměsíční test-retest reliabilitou (r = 0,55, tedy míra shody skóre týchž lidí při opakovaném vyplnění po třech měsících); francouzská verze vyšla jako rovnocenná anglické. Yeom, Lee a Kim (2024, Healthcare, 12(3), článek 323) validovali korejskou verzi HCCQ u 367 lidí, kteří přežili onkologické onemocnění. Konfirmační faktorová analýza (statistické ověření, zda data odpovídají předem očekávané struktuře dotazníku) potvrdila jednofaktorovou strukturu odpovídající originální anglické verzi, s vnitřní konzistencí α = 0,91 a se středně silnými korelacemi s psychickou pohodou a mírou zvládání vlastní péče.

Co je sporné a kým jmenovitě

Rešerše nenašla jmenovaný spor o to, jestli HCCQ jako nástroj platně měří vnímanou podporu autonomie vůbec. Dvě omezení jsou ale zdokumentovaná přímo v citované literatuře samotné, ne jako vnější kritika. Za prvé, stejně jako u sesterského LCQ jde o měření percepce té konkrétní osoby, ne o nezávislé pozorování chování zdravotníka; tohle omezení pojmenovává i heslo podpora autonomie jako obecnou vlastnost celé rodiny climate questionnaires. Za druhé, Shumway a kol. (2015) sami ve své studii zdokumentovali konkrétní slabinu souhrnného skóre u žen s více poskytovateli péče najednou: celkové skóre „léčebné zkušenosti“ vysvětlovalo jen 52 % rozptylu mezi hodnocením tří různých typů poskytovatelů, což podle autorů znamená, že samotný souhrnný skór nestačí tam, kde je důležité vědět, jak daná osoba vnímá konkrétně chirurga, konkrétně onkologa a konkrétně radiačního onkologa zvlášť.

Podobně jako u LCQ existuje vedle sebe několik délek a jazykových verzí nástroje (patnáctipoložková, šestipoložková, a k tomu samostatně validované německé, korejské a francouzské verze: německá Schmidt a kol. 2012, korejská Yeom, Lee a Kim 2024, francouzská Czajkowska a kol. 2017) bez jediné formálně „vítězné“ verze. To je ale otázka praktické volby nástroje pro konkrétní výzkum, ne vědecký spor o platnosti konstruktu samotného. Jméno konkrétního kritika, který by zpochybnil validitu samotného konstruktu „vnímaná podpora autonomie zdravotníka“ měřeného HCCQ, rešerše nenašla.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, která přesná délka nebo jazyková verze dotazníku se použije, HCCQ funguje jako rychlý, opakovatelný sebe-report člověka v péči o stylu konkrétního zdravotníka či zdravotnického týmu, s jednofaktorovou strukturou potvrzenou napříč různými zdravotními kontexty (obezita, diabetes, rakovina prsu, melanom, onkologičtí přeživší) a jazyky, a s dostatečnou až vysokou vnitřní konzistencí ve všech dohledaných studiích. Ve studiích autorského okruhu se skóre HCCQ pojilo s klinicky relevantními výsledky, konkrétně s udržováním glukózy v krvi (Williams, Freedman & Deci, 1998) a s dlouhodobou adherencí k lékům (Williams, Rodin, Ryan, Grolnick & Deci, 1998). Nezávislá korejská validace (Yeom, Lee a Kim, 2024) doložila středně silné souvislosti s psychickou pohodou a mírou zvládání vlastní péče. Kdo chce zachytit rozdíly mezi jednotlivými členy zdravotnického týmu zvlášť (např. u lidí, kteří mají najednou více poskytovatelů péče), by podle zjištění Shumwaye a kol. (2015) měl zvážit hodnocení po jednotlivých poskytovatelích, ne jen jedno souhrnné skóre.

Kde se s tím člověk běžně setká

Ve výzkumu zdravotního chování postaveném na teorii sebeurčení, typicky jako nástroj k ověření, zda konkrétní styl komunikace zdravotníka nebo zdravotnického programu zvyšuje vnímanou podporu autonomie u lidí v péči, často v páru s dalšími nástroji ze stejného balíčku (Treatment Self-Regulation Questionnaire pro motivaci, Perceived Competence Scale pro vnímanou zdatnost). Typické oblasti použití jsou diabetologie, onkologie, programy na hubnutí, odvykání kouření a adherence k léčebným režimům. Je součástí širší rodiny „climate questionnaires“ (HCCQ pro zdravotnictví, LCQ pro výuku, Work Climate Questionnaire pro pracovní prostředí, viz heslo podpora autonomie). Mimo akademický a klinicko-výzkumný kontext (např. v populárně zdravotnických textech nebo v běžném hodnocení spokojenosti lidí v péči mimo výzkum) nebylo pro toto heslo dohledáno žádné použití v žádném z uvedených zdrojů; nezjištěno.

Zdroje

1. Williams, Geoffrey C.; Ryan, Richard M.; Deci, Edward L. (nezjištěno). Health-Care, Self-Determination Theory Questionnaire Packet. Oficiální informační materiál k nástroji (PDF), Center for Self-Determination Theory (selfdeterminationtheory.org), nedatovaný provozní obsah webu, přístup 2026-10-14. Zdroj online
2. Williams, Geoffrey C.; Grow, Virginia M.; Freedman, Zachary R.; Ryan, Richard M.; Deci, Edward L. (1996). Motivational predictors of weight loss and weight-loss maintenance. Journal of Personality and Social Psychology, 70(1), 115–126. DOI 10.1037/0022-3514.70.1.115
3. Williams, Geoffrey C.; Deci, Edward L. (1996). Internalization of biopsychosocial values by medical students: A test of self-determination theory. Journal of Personality and Social Psychology, 70(4), 767–779. DOI 10.1037/0022-3514.70.4.767
4. Williams, Geoffrey C.; Freedman, Zachary R.; Deci, Edward L. (1998). Supporting Autonomy to Motivate Patients With Diabetes for Glucose Control. Diabetes Care, 21(10), 1644–1651. DOI 10.2337/diacare.21.10.1644
5. Williams, Geoffrey C.; Rodin, Gail C.; Ryan, Richard M.; Grolnick, Wendy S.; Deci, Edward L. (1998). Autonomous regulation and long-term medication adherence in adult outpatients. Health Psychology, 17(3), 269–276. DOI 10.1037/0278-6133.17.3.269
6. Schmidt, Konrad; Gensichen, Jochen; Petersen, Juliana J.; Szecsenyi, Joachim; Walther, Mario; Williams, Geoffrey; Freund, Tobias (2012). Autonomy support in primary care – validation of the German version of the Health Care Climate Questionnaire. Journal of Clinical Epidemiology, 65(2), 206–211; plný text na selfdeterminationtheory.org, přístup 2026-11-09. DOI 10.1016/j.jclinepi.2011.06.003
7. Shumway, Dean; Griffith, Kent A.; Jagsi, Reshma; Gabram, Sheryl G.; Williams, Geoffrey C.; Resnicow, Ken (2015). Psychometric properties of a brief measure of autonomy support in breast cancer patients. BMC Medical Informatics and Decision Making, 15, článek 51; plný text na PMC (PMC4496811, https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4496811/), přístup 2026-11-09. DOI 10.1186/s12911-015-0172-4
8. Czajkowska, Zofia; Wang, Hui; Hall, Nathan C.; Sewitch, Maida; Körner, Annett (2017). Validation of the English and French versions of the Brief Health Care Climate Questionnaire. Health Psychology Open, 4(2), článek 2055102917730675. DOI 10.1177/2055102917730675
9. Yeom, Hyun-E; Lee, Jungmin; Kim, Young-Joo (2024). Validation of the Korean Version of the Health Care Climate Questionnaire among Cancer Survivors. Healthcare, 12(3), článek 323. DOI 10.3390/healthcare12030323