Motivace a potřeby

Hesla k tématu

• Autonomní a kontrolovaná motivace

  Rozlišení dvou kvalit motivace z teorie sebeurčení (SDT), rozpracované v její dílčí teorii Organismic Integration Theory: motivaci k chování řadí na kontinuum od kontrolované (vnější nátlak, odměna, vina) k autonomní (osobní hodnota, sebejednota, požitek ze samotné činnosti) a tvrdí, že míra autonomie motivace predikuje, jak dlouho chování vydrží bez vnějšího dohledu.

• Health Care Climate Questionnaire (HCCQ)

  Sebeposuzovací dotazník z teorie sebeurčení (Self-Determination Theory, SDT), kterým člověk v péči zdravotníka hodnotí, jak moc vnímá svého zdravotníka (lékaře, sestru, poradce) jako podporujícího jeho autonomii. Existuje jako patnáctipoložková dlouhá verze a šestipoložková krátká verze; je sesterským nástrojem k Learning Climate Questionnaire (LCQ) pro vzdělávání.

• Hodnotově orientované jednání (committed action, ACT)

  Jedna z šesti dovedností hexaflexu terapie přijetí a závazku (Acceptance and Commitment Therapy, ACT) Stevena Hayese: budování konkrétních, pozorovatelných kroků jednání vázaných na svobodně zvolené hodnoty, a to i v přítomnosti nepříjemných myšlenek a pocitů. Podle toho, co situace dovoluje, jde buď o vytrvání v daném jednání, nebo o jeho změnu, pokud přestává fungovat.

• Hodnoty (ujasnění hodnot, Acceptance and Commitment Therapy, ACT)

  Jedna z šesti dovedností hexaflexu terapie přijetí a závazku (Acceptance and Commitment Therapy, ACT) Stevena Hayese: ujasnění si, co je člověku ve vybrané oblasti života svobodně a vědomě důležité, a to ne jako cíl, kterého lze jednou dosáhnout a odškrtnout, ale jako trvalý, zvolený směr jednání. Je teoretickým základem pro navazující dovednost hodnotově orientovaného jednání (committed action).

• Kompetence jako základní psychologická potřeba (Self-Determination Theory, Edward Deci a Richard Ryan)

  Teze teorie sebeurčení (SDT), že prožitek vlastní účinnosti a zvládání (kompetence) je jednou ze tří vrozených psychologických potřeb, jejichž naplnění je podmínkou psychické pohody a vnitřně motivovaného jednání; koncept navazuje na dřívější pojem „efektance“ Roberta Whitea (1959).

• Learning Climate Questionnaire (LCQ)

  Sebeposuzovací dotazník z teorie sebeurčení (Self-Determination Theory, SDT), kterým student hodnotí, jak moc vnímá svého učitele nebo instruktora jako podporujícího jeho autonomii. Existuje jako patnáctipoložková dlouhá verze, oficiální šestipoložková krátká verze a novější, výzkumně navržená pětipoložková verze LCQ-5.

• Oddálení uspokojení (Walter Mischel)

  Schopnost vzdát se menší odměny dostupné hned ve prospěch větší odměny, která přijde až později; jev, který od konce 60. let 20. století zkoumal Walter Mischel na předškolních dětech ve Stanfordu.

• Osamělost a sociální izolace jako zdravotní riziko (Cacioppo, Holt-Lunstad)

  Výzkumný program, který ukazuje, že osamělost (subjektivní pocit nedostatku vztahů) a sociální izolace (objektivně málo sociálních kontaktů) souvisí se zvýšeným rizikem nemocnosti a úmrtnosti srovnatelným s jinými uznávanými zdravotními riziky. Nejvíc je spojený se jmény Johna Cacioppa (mechanismy a teorie) a Julianne Holt-Lunstadové (velké metaanalýzy úmrtnosti).

• Parasociální vztahy

  Jednostranný citový vztah, který si člověk vytváří k mediální postavě, celebritě nebo jiné veřejně známé osobě, aniž by druhá strana o jeho existenci věděla; pojem zavedli Donald Horton a R. Richard Wohl v roce 1956.

• Podpora autonomie (autonomy support)

  Konkrétní, měřitelný styl vedení druhého člověka (lektora, zdravotníka, trenéra, rodiče), který nabízí volbu, vysvětluje smysl požadavku a omezuje vnější nátlak. Vychází z teorie sebeurčení (SDT) jako protiklad kontrolujícího stylu.

• Potřeba autonomie (Self-Determination Theory, Edward Deci a Richard Ryan)

  Teze teorie sebeurčení (SDT), že prožitek jednání z vlastní vůle, ne z donucení nebo nátlaku, je jednou ze tří vrozených psychologických potřeb; SDT autonomii explicitně odlišuje od nezávislosti/individualismu: i jednání podle přání druhého může být autonomní, pokud je svobodně přijaté za vlastní.

• Potřeba sociální zakotvenosti (Gabriel a Schneiderová)

  Teze, kterou formulovaly Shira Gabriel a Veronica Schneiderová (2024): vedle potřeby blízkých, dvojicových vztahů má člověk samostatnou potřebu cítit se zakotven v širším společenství, naplnitelnou i davem, příběhem nebo parasociálním vztahem k veřejně známé osobě.

• Potřeba sounáležitosti (Baumeister a Leary)

  Teze Roy Baumeistera a Marka Learyho (1995), že lidé mají základní, vrozenou potřebu častých a nekonfliktních vztahových vazeb v rámci trvajícího pouta, bez ohledu na to, kdo konkrétně je jeho objektem.

• Potřeba sounáležitosti jako základní psychologická potřeba (Self-Determination Theory, Edward Deci a Richard Ryan)

  Teze teorie sebeurčení (SDT), že prožitek propojení a přijetí významnými druhými, sounáležitost (relatedness), je jednou ze tří vrozených psychologických potřeb; pojem se překrývá s Baumeisterovou a Learyho „potřebou patřit“ i s teorií attachmentu, liší se od nich hlavně důrazem a výzkumnou tradicí.

• Růstové nastavení mysli (Carol Dweck)

  Přesvědčení, že schopnosti jako inteligence nejsou pevně dané, ale dají se úsilím, strategiemi a učením rozvíjet; pojem popularizovala psycholožka Carol Dweck, navazuje na její dřívější akademický koncept „implicitních teorií inteligence“.

• Sebeřízení (CASEL)

  Sebeřízení je jedna z pěti kompetencí rámce CASEL 5 – schopnost zvládat vlastní emoce, myšlenky a chování v různých situacích a dosahovat cílů, včetně oddálení uspokojení, zvládání stresu, sebemotivace a stanovování a plánování osobních i společných cílů.

• Sebeúčinnost (Albert Bandura)

  Přesvědčení člověka o vlastní schopnosti úspěšně zvládnout konkrétní úkol nebo situaci (ne obecná sebedůvěra ani reálná dovednost); koncept sociálně kognitivní teorie Alberta Bandury z roku 1977.

• Teorie sebeurčení (Edward Deci a Richard Ryan)

  Široká, organismická makro-teorie lidské motivace a osobnosti, kterou od počátku 70. let rozvíjeli Edward L. Deci (zemřel v roce 2026) a Richard M. Ryan: lidé mají vrozenou tendenci k růstu a integraci, která se uplatní nebo potlačí podle toho, nakolik sociální prostředí podporuje autonomii, kompetenci a sounáležitost; teorie se dnes dělí na šest dílčích miniteorií.

• Teorie sebeurčení jako fundamentální teorie blízkých vztahů (La Guardia a Patrick, 2008)

  Přehledová práce Jennifer G. La Guardia a Heather Patrick (2008), podle níž teorie sebeurčení (SDT) poskytuje motivační rámec pro porozumění blízkým vztahům: vztah prospívá člověku i vztahu samotnému hlavně tehdy, když partner podporuje naplnění tří základních psychologických potřeb (autonomie, kompetence a sounáležitosti) a když lidé jednají ve vztahu z vlastních, autonomních důvodů.

• Tři základní psychologické potřeby (Self-Determination Theory)

  Jádrové tvrzení teorie sebeurčení (SDT): člověk má tři vrozené, univerzální psychologické potřeby (autonomii, kompetenci a sounáležitost) a jejich naplnění je podmínkou psychické pohody a vnitřně motivovaného jednání bez ohledu na kulturu nebo oblast života.

• Work Climate Questionnaire (WCQ)

  Sebeposuzovací dotazník z teorie sebeurčení (Self-Determination Theory, SDT), kterým zaměstnanec hodnotí, jak moc vnímá svého manažera jako podporujícího jeho autonomii. Existuje jako patnáctipoložková dlouhá verze a šestipoložková krátká verze; je sesterským nástrojem k Health Care Climate Questionnaire (HCCQ) a Learning Climate Questionnaire (LCQ).

• Yerkesův–Dodsonův zákon

  Yerkesův–Dodsonův zákon popisuje vztah mezi mírou fyziologické aktivace (arousal) a výkonem jako obrácené písmeno U – výkon s rostoucí aktivací nejprve stoupá, ale po překročení určité míry klesá; vychází z experimentu na myších z roku 1908 a jeho platnost pro lidský výkon je dnes mezi psychology diskutovaná.