Kompetence jako základní psychologická potřeba (Self-Determination Theory, Edward Deci a Richard Ryan)

Co to tvrdí

Teorie sebeurčení (Self-Determination Theory, SDT) tvrdí, že vedle autonomie a sounáležitosti (viz tři základní psychologické potřeby) má člověk i třetí vrozenou psychologickou potřebu: kompetenci. Nejde o to, kolik toho člověk objektivně umí nebo jak je ve skutečnosti schopný: kompetence je tady míněná jako prožitek, subjektivní pocit, že svoje jednání zvládám a že se v něm postupně zlepšuju. Tenhle pocit má mít vlastní motivační sílu nezávislou na vnějších odměnách: lidé podle teorie vyhledávají výzvy přiměřené svým schopnostem a situace, kde mohou zažít růst dovednosti, a to i bez jakékoli vnější odměny za úspěch. Opakem je prožitek neschopnosti nebo bezmoci, který teorie popisuje jako „frustraci“ této potřeby, s negativním dopadem na duševní pohodu bez ohledu na to, o jakou oblast života jde (práce, škola, vztah, koníček).

Kdo to formuloval a kdy

Pojem jako motivační sílu poprvé pojmenoval americký psycholog Robert W. White v článku „Motivation reconsidered: The concept of competence“ (Psychological Review, 66(5), 297–333, 1959, DOI: 10.1037/h0040934). White zavedl termín „efektance“ (effectance motivation), tedy vrozenou tendenci zkoumat a ovlivňovat své okolí, kterou popsal jako odlišnou od biologických hnacích instinktů typu hlad nebo žízeň, protože se (na rozdíl od nich) nikdy plně nenasytí. O více než dvě desetiletí později ji převzali a zasadili do širšího rámce Edward L. Deci a Richard M. Ryan, nejprve v knize Intrinsic Motivation and Self-Determination in Human Behavior (Deci & Ryan, 1985, Plenum Press), poté ve zpřesňujícím článku „Self-determination theory and the facilitation of intrinsic motivation, social development, and well-being“ (Ryan & Deci, 2000, American Psychologist, 55(1), 68–78), kde přímo odkazují na Whitea (1959) jako na zdroj role, kterou prožitá kompetence hraje v intrinsické motivaci. V jejich pojetí se kompetence stala jednou ze tří základních psychologických potřeb vedle autonomie a sounáležitosti.

Co je z toho doložené

Metaanalytické přehledy podporují souvislost naplnění tří základních potřeb SDT včetně kompetence s psychickou pohodou. Oba hlavní přehledy citované níže spoluautorsky připravil jeden ze zakladatelů teorie Richard M. Ryan, nejde tedy o hodnocení nezávislé na autorech teorie. Podrobnosti a čísla jsou u obecného tvrzení popsány v hesle tři základní psychologické potřeby (Ryan, Duineveld, Di Domenico, Ryan, Steward & Bradshaw, 2022, Psychological Bulletin, 148(11–12), 813–842; Slemp, Field, Ryan a kol., 2024, Journal of Personality and Social Psychology, 127(5), 1012–1037). Ryan a kol. (2022) shrnuli 60 metaanalýz, které testovaly tvrzení SDT, mimo jiné vliv naplnění a frustrace základních potřeb na pohodu a nepohodu a použitelnost teorie ve vzdělávání, zdravotnictví, organizacích a výchově. Slemp, Field, Ryan a kol. (2024) hodnotili v 881 nezávislých vzorcích zvlášť podporu každé ze tří potřeb: podpora každé potřeby, tedy i kompetence, silně souvisela s naplněním této potřeby, podpora potřeb silně souvisela s pohodou a slabě až středně s výkonem. Zda tyto přehledy dokládají i samostatnou souvislost naplnění samotné kompetence s výkonem v jednotlivých prostředích, se z jejich abstraktů zjistit nedalo (nezjištěno).

Co je sporné a kým jmenovitě

Spor, který se týká přímo kompetence (ne obecně celé SDT), je otázka, jestli je prožitek kompetence podle SDT věcně odlišný konstrukt od příbuzného pojmu sebeúčinnosti (self-efficacy) psychologa Alberta Bandury, nebo jde o dva popisy téhož. Wendy M. Rodgers, David Markland, Anne-Marie Selzler, Terra C. Murray a Philip M. Wilson (2014, Research Quarterly for Exercise and Sport, 85(4), 527–539, DOI: 10.1080/02701367.2014.961050) testovali konfirmační faktorovou analýzou (statistickou metodou, která ověřuje, jestli se odpovědi na otázky dotazníků seskupují do předem předpokládaných samostatných celků, takzvaných faktorů) u dvou vzorků (357 sedavých dospělých středního věku a 247 vysokoškolských studentů) v oblasti cvičení, jestli jde vnímanou kompetenci a sebeúčinnost oddělit, a zjistili, že ano: šlo o empiricky i koncepčně odlišitelné konstrukty. Proti tomu Amanda Hughes, David Galbraith a David White (2011, Journal of Personality Assessment, 93(3), 278–289, DOI: 10.1080/00223891.2011.559390) u 778 středoškoláků zkoumali totéž s doménově obecnými (ne na jednu konkrétní činnost zaměřenými) nástroji, Bandurovou škálou MSPSE a Harterovou škálou SPPA, a zjistili, že v tomto nastavení sebeúčinnost a kompetenční složka sebepojetí nejsou zcela oddělené konstrukty: překrývaly se na první i druhé úrovni faktorové analýzy, tedy jak u jednotlivých dílčích oblastí, tak u obecnějších faktorů, které tyto oblasti spojují. Rozdíl mezi oběma závěry tedy není jednoduchý spor „kdo má pravdu“, ale zdá se, že závisí na tom, jak doménově konkrétně nebo obecně je kompetence/sebeúčinnost měřena: čím konkrétnější a úzce zaměřená oblast (např. konkrétní cvičební program), tím lépe se podle dosavadních dat od sebeúčinnosti odlišuje; čím obecnější měření, tím víc se oba konstrukty překrývají. Podrobnější rozbor pojmu sebeúčinnosti samotného je mimo rozsah tohoto hesla, viz sebeúčinnost.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Ať už je kompetence v SDT nakonec konceptuálně totožná se sebeúčinností, nebo od ní odlišná, zjištění o podpoře kompetence na tom nezávisí. V SDT se chování, které má u druhých posilovat pocit zvládání, říká podpora kompetence (competence support). Slemp, Field, Ryan a kol. (2024) ji popisují jako poskytování zpětné vazby, struktury a vedení k tomu, jak činnost dělat, sdílení znalostí a zkušeností a nastavení jasných a realistických očekávání. Vedou ji jako samostatný druh podpory, příbuzný podpoře autonomie, ale od ní odlišený (vedle obou stojí ještě podpora sounáležitosti). Jejich metaanalýza souhrnně zpracovala korelace z jednotlivých studií, tedy míru souvislosti dvou věcí (ρ; 0 znamená žádnou souvislost, 1 úplnou, autoři podle zavedených měřítek považují 0,35 a víc za silnou souvislost). Podpora kompetence v ní silně souvisela s naplněním potřeby kompetence (ρ = 0,48; 47 vzorků) i s autonomní motivací, tedy motivací, kterou člověk prožívá jako vlastní (ρ = 0,44; 41 vzorků), s celkovým výkonem ale jen zanedbatelně (ρ = 0,14; 24 vzorků). Autoři také zjistili, že chování podporující kompetenci vysvětluje naplnění základních potřeb i po zohlednění podpory autonomie, tedy přináší něco navíc oproti samotnému ponechání volnosti v rozhodování. Protože jde o souvislosti, ne o pokusy, data sama nedokazují, že podpora kompetence pocit zvládání příčinně zvyšuje. Zda díky ní lidé u činnosti déle vydrží i bez vnějšího dohledu nebo odměny, se z této metaanalýzy zjistit nedá (nezjištěno).

Kde se s tím člověk běžně setká

Ve vzdělávání (konstrukce zpětné vazby a hodnocení tak, aby ukazovala pokrok, ne jen výsledek), v designu her a gamifikovaných aplikací (systémy úrovní, odznaků a postupně narůstající obtížnosti jsou běžně zdůvodňovány odkazem na potřebu kompetence), v pracovním prostředí a HR (rozvojové plány, mentoring), v koučinku a ve fitness a zdravotnických aplikacích (sledování pokroku jako motivační prvek). V popularizační literatuře o motivaci se kompetence často objevuje pod názvem „mastery“ (zvládnutí); nejznámější je kniha Daniela Pinka Drive (2009), která ji vedle autonomie uvádí jako jeden ze tří pilířů vnitřní motivace (podrobnosti a zdroj k Pinkovu vztahu k výzkumu Deciho a Ryana viz tři základní psychologické potřeby).

Zdroje

1. White, Robert W. (1959). Motivation reconsidered: The concept of competence. Psychological Review, 66(5), 297–333. DOI 10.1037/h0040934
2. Deci, Edward L.; Ryan, Richard M. (1985). Intrinsic Motivation and Self-Determination in Human Behavior. Plenum Press (New York).
3. Ryan, Richard M.; Deci, Edward L. (2000). Self-determination theory and the facilitation of intrinsic motivation, social development, and well-being. American Psychologist, 55(1), 68–78. DOI 10.1037/0003-066X.55.1.68
4. Ryan, Richard M.; Duineveld, Jasper J.; Di Domenico, Stefano I.; Ryan, William S.; Steward, Ben A.; Bradshaw, Emma L. (2022). We Know This Much Is (Meta-Analytically) True: A Meta-Review of Meta-Analytic Findings Evaluating Self-Determination Theory. Psychological Bulletin, 148(11–12), 813–842 (preprint PsyArXiv gk5cy; rozsah 60 metaanalýz a oblasti použití podle popisu preprintu, přístup 2026-11-09; abstrakt podle ANU Research Portal, přístup 2026-11-09: přehled 60 metaanalýz podporuje tvrzení SDT o vlivu naplnění a frustrace potřeb na pohodu a nepohodu). DOI 10.1037/bul0000385
5. Slemp, Gavin R.; Field, James G.; Ryan, Richard M.; Forner, Vivien W.; Van den Broeck, Anja; Lewis, Kelsey J. (2024). Interpersonal supports for basic psychological needs and their relations with motivation, well-being, and performance: A meta-analysis. Journal of Personality and Social Psychology, 127(5), 1012–1037 (plný text ověřen 2026-11-09: 881 nezávislých vzorků; metaanalýza korelací; competence support vymezena jako feedback, structure, and guidance about how to perform activities, sharing knowledge and expertise, and establishing clear and realistic expectations, s. 2; competence support a naplnění kompetence k = 47, rho = .48; autonomní motivace k = 41, rho = .44; celkový výkon k = 24, rho = .14; měřítka .15/.25/.35 slabá/střední/silná, s. 10–12; competence- and relatedness-supportive behaviors explained incremental variance in basic need satisfaction after controlling for autonomy support). DOI 10.1037/pspi0000459
6. Rodgers, Wendy M.; Markland, David; Selzler, Anne-Marie; Murray, Terra C.; Wilson, Philip M. (2014). Distinguishing Perceived Competence and Self-Efficacy: An Example From Exercise. Research Quarterly for Exercise and Sport, 85(4), 527–539. DOI 10.1080/02701367.2014.961050
7. Hughes, Amanda; Galbraith, David; White, David (2011). Perceived Competence: A Common Core for Self-Efficacy and Self-Concept?. Journal of Personality Assessment, 93(3), 278–289 (abstrakt podle PubMed 21516587, přístup 2026-11-09: do not represent totally separate, distinct constructs). DOI 10.1080/00223891.2011.559390