Hodnotově orientované jednání (committed action, ACT)

Co to tvrdí

Hodnotově orientované jednání tvrdí, že samotné ujasnění si hodnot, tedy toho, co je člověku ve skutečnosti důležité, ke změně nestačí. Hodnoty se musí převést na konkrétní, opakovaně provedené kroky jednání v reálném životě, a to i tehdy, když se objeví nepříjemné myšlenky, pocity nebo nechuť. V terapii přijetí a závazku (Acceptance and Commitment Therapy, ACT) jde o jednu ze šesti provázaných dovedností tzv. hexaflexu, které společně tvoří psychologickou flexibilitu; dalšími jsou akceptace, kognitivní defúze, kontakt s přítomným okamžikem, pozorující já (self-as-context) a ujasnění hodnot. Důležitý rozdíl od prostého „udělej si plán a drž se ho“: součástí dovednosti je flexibilita samotná. Jednání se podle potřeby buď vytrvale opakuje, nebo naopak změní, pokud se ukáže jako neúčinné; cílem není rigidní lpění na jednom postupu, ale funkční jednání ve službě hodnotě. V české odborné literatuře se pro ACT používá také název terapie přijetí a odhodlání (tak zní i název českého překladu knihy Hayese, Strosahla a Wilsona, Portál 2025) a committed action se překládá jako odhodlané jednání (Pešek a kol. 2023, Psychiatrie pro praxi).

Kdo to formuloval a kdy

Committed action jako součást ACT popsali americký psycholog Steven C. Hayes spolu s Kirkem Strosahlem a Kellym G. Wilsonem v knize Acceptance and Commitment Therapy: An Experiential Approach to Behavior Change (Guilford Press, 1999), kde se mu věnuje kapitola o ochotě a závazku (Willingness and commitment). Model šesti provázaných procesů psychologické flexibility, kterému se podle tvaru šestiúhelníku říká hexaflex, soustavně popsali Hayes, Luoma, Bond, Masuda a Lillis (2006, Behaviour Research and Therapy). Na tuto práci pojetí šesti procesů odkazují i Francis, Dawson a Golijani-Moghaddam (2016). Teoreticky stojí na Hayesově teorii relačních rámců (relational frame theory, RFT) a ACT bývá řazena mezi tzv. „třetí vlnu“ kognitivně-behaviorální terapie.

Co je z toho doložené

McCracken (2013, The Journal of Pain) na vzorku 216 lidí léčících se s chronickou bolestí vyvinul Committed Action Questionnaire (CAQ) a zjistil, že souhrnný skór dotazníku vysvětlil statisticky významnou část variance v depresi, sociálním fungování, duševním zdraví, vitalitě a celkovém zdravotním stavu, a to i po odečtení vlivu samotné bolesti a akceptace bolesti coby kontrolních proměnných. McCracken, Chilcot a Norton (2015, European Journal of Pain) na vzorku 664 lidí s chronickou bolestí vytvořili zkrácenou osmipoložkovou verzi (CAQ-8) se dvěma faktory a s psychometrickými vlastnostmi srovnatelnými s delší verzí. Podle Li a kol. (2021) jde o dvě subškály po čtyřech položkách: kladně formulovanou „values persistence“ (vytrvalost v jednání podle hodnot) a záporně formulovanou „non-reactive behavior“ (nereaktivní jednání). Obě původní studie pracovaly jen se vzorky lidí s chronickou bolestí. Novější práce dotazník ověřují i jinde: Li, Yang, Pan, Chu a Tang (2021, Frontiers in Psychology) na 913 čínských vysokoškolácích mimo klinickou populaci potvrdili dvoufaktorovou strukturu CAQ-8. Podle jejich přehledu vznikly také validace ve švédštině (Åkerblom a kol. 2016, chronická bolest), francouzštině (Gagnon a kol. 2017, chronická bolest a studenti), portugalštině (Trindade a kol. 2018, ženy s rakovinou prsu a zdraví lidé), kantonštině (Wong a kol. 2016) a němčině (Terhorst a kol. 2020).

Co je sporné a kým jmenovitě

Marcinkiewicz a Thomson (Brock University, konferenční abstrakt zveřejněný přes Ontario Association on Developmental Disabilities, nikoli recenzovaný časopisecký článek) provedly scoping review studií, které sledovaly committed action jako výsledek ACT intervence. Z pěti studií splňujících jejich kritéria pouze jedna měřila committed action přímo pozorovaným chováním (konkrétně pozitivními sociálními interakcemi), zatímco čtyři měřily jen nepřímo, tedy přesvědčení lidí o tom, že jsou schopni jednat navzdory překážkám, ne jednání samotné. Z toho vyvozují, že v dosavadní ACT literatuře chybí přímé měření committed action, a doporučují důslednější použití pozorovaných, ne jen sebe-posouzených měr.

Obecněji se k měření v ACT vyjadřuje recenzovaný přehled Ongové, Sheehanové a Haagy (2023, Journal of Contextual Behavioral Science). Podle jeho shrnutí se má měření zaměřit i na teoreticky důležité výstupy, mezi které autoři řadí jednání v souladu s hodnotami (values-consistent action). Do budoucna doporučují častěji kombinovat více způsobů měření, včetně metod, které nestojí na sebeposouzení. Committed action ve shrnutí jmenovitě neuvádějí; co o ní říká plný text, je nezjištěno (plný text nebyl dostupný).

Francis, Dawson a Golijani-Moghaddam (2016, Journal of Contextual Behavioral Science) v úvodu článku, kterým zavádějí vlastní obecnější nástroj CompACT, rozebírají slabiny dosavadních dotazníků procesů ACT. CAQ přitom jmenovitě nezmiňují. Obecně upozorňují, že dotazníky vyvinuté pro konkrétní klinické oblasti (mezi příklady uvádějí chronickou bolest) mají omezenou zobecnitelnost. Výtky sporné diskriminantní validity a směšování procesů ACT s prožívanou nepohodou (distresem) vztahují, s odkazem na Wolgasta (2014) a Gámeze a kol. (2011), k nejpoužívanějšímu obecnému dotazníku AAQ-II (Acceptance and Action Questionnaire). O committed action konstatují, že AAQ-II nemá žádné položky, které by ji (stejně jako pozorující já) zjevně zachycovaly, a proto podle nich AAQ-II nemusí dostatečně pokrýt šíři procesů ACT.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na spor o to, jak přesně a jak přímo se committed action měří, zůstává samostatně vyzkoušitelná jednoduchá praxe: vybrat si jednu konkrétní, malou a opakovatelnou akci navázanou na hodnotu (ne abstraktní předsevzetí) a provést ji i v přítomnosti nepříjemného pocitu nebo myšlenky typu „na tohle nemám“, s tím, že se podle zpětné vazby z reálného života (funguje to, nebo ne) jednání případně upraví. Spojení s kognitivní defúzí tu funguje přímo: všimnutí si myšlenky jako pomíjivé myšlenky, ne jako příkazu, který musí být uposlechnut, usnadňuje v jednání pokračovat i navzdory ní.

Kde se s tím člověk běžně setká

V klinické praxi ACT u chronické bolesti, úzkostných poruch a deprese, obvykle v kombinaci s dalšími dovednostmi hexaflexu. V populární podobě se s frází „jednat podle svých hodnot“ nebo „malé kroky podle toho, co je mi důležité“ člověk setkává v kurzech osobního rozvoje, koučinku a self-help literatuře o ACT, často bez upozornění na to, jak málo je k dispozici přímých, pozorováním (ne jen dotazníkem) ověřených dokladů, že k deklarovanému jednání skutečně dochází.

Zdroje

1. Hayes, Steven C.; Strosahl, Kirk D.; Wilson, Kelly G. (1999). Acceptance and Commitment Therapy: An Experiential Approach to Behavior Change. Guilford Press (New York); 2. vydání 2011/2012 jako Acceptance and Commitment Therapy: The Process and Practice of Mindful Change.
2. Hayes, Steven C.; Strosahl, Kirk D.; Wilson, Kelly G. (2025). Terapie přijetí a odhodlání: Proces a praxe všímavé změny. Portál (Praha), přel. Eva Kadlecová, ISBN 9788026222682; český překlad 2. vydání; bibliografický záznam ověřen přes https://czechmovie.com/products/9788026222682 a https://www.obalkyknih.cz/file/bib/26160/pdf (přístup 2026-11-09).
3. Hayes, Steven C.; Luoma, Jason B.; Bond, Frank W.; Masuda, Akihiko; Lillis, Jason (2006). Acceptance and commitment therapy: Model, processes and outcomes. Behaviour Research and Therapy, 44(1), 1–25 (záznam Europe PMC, přístup 2026-11-09). DOI 10.1016/j.brat.2005.06.006
4. McCracken, Lance M. (2013). Committed action: An application of the psychological flexibility model to activity patterns in chronic pain. The Journal of Pain, 14(8), 828–835. DOI 10.1016/j.jpain.2013.02.009
5. McCracken, Lance M.; Chilcot, Joseph; Norton, Sam (2015). Further development in the assessment of psychological flexibility: A shortened Committed Action Questionnaire (CAQ-8). European Journal of Pain, 19(5), 677–685. DOI 10.1002/ejp.589
6. Francis, Ashley W.; Dawson, David L.; Golijani-Moghaddam, Nima (2016). The development and validation of the Comprehensive assessment of Acceptance and Commitment Therapy processes (CompACT). Journal of Contextual Behavioral Science, 5(3), 134–145; archivní rukopis: https://contextualscience.org/sites/default/files/CompACT%20manuscript%20%28for%20archiving%29.pdf (přístup 2026-11-09). DOI 10.1016/j.jcbs.2016.05.003
7. Li, Ya; Yang, Fei-long; Pan, Chen; Chu, Qian-qian; Tang, Qiu-ping (2021). Validation of the Committed Action Questionnaire-8 and Its Mediating Role Between Experiential Avoidance and Life Satisfaction Among Chinese University Students. Frontiers in Psychology, 12, 655518; https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2021.655518/full (přístup 2026-11-09). DOI 10.3389/fpsyg.2021.655518
8. Pešek, Roman; Vontorčíková, Helena; Zernerová, Lucie; Lufferová, Martina; Azavedo, Kateřina (2023). Using some of ACT strategies in traditional CBT approach: Theory, practical examples from therapy and a case study (anglický název podle metadat článku). Psychiatrie pro praxi, 24(1), 37–44; https://psychiatriepropraxi.cz/savepdfs/psy/2023/01/07.pdf (přístup 2026-11-09). DOI 10.36290/psy.2023.004
9. Ong, Clarissa W.; Sheehan, Kate G.; Haaga, David A. F. (2023). Measuring ACT in context: Challenges and future directions. Journal of Contextual Behavioral Science, 28, 235–247; shrnutí na https://contextualscience.org/de/node/45268 (přístup 2026-11-09, plný text nedostupný). DOI 10.1016/j.jcbs.2023.04.005
10. Marcinkiewicz, Amanda; Thomson, Kendra (nezjištěno (dokument na oadd.org uložen 2019)). Direct Measures of Committed Actions in Acceptance and Commitment Therapy: A Scoping Review. Konferenční abstrakt (Brock University / OADD Research Special Interest Group); nejde o recenzovaný časopisecký článek, jen abstrakt. Zdroj online