Vztahy a citová vazba

Hesla k tématu

• Adult Attachment Interview (AAI)

  Semistrukturovaný hodinový rozhovor o raných vztahových vzpomínkách, který ke klasifikaci dospělého do attachmentové kategorie nepoužívá obsah vzpomínek, ale způsob, jakým o nich dotyčný mluví (koherenci vyprávění) - metodologicky odlišná tradice od sebeposuzovacích dotazníků attachmentového stylu.

• Afektivní souladění (affect attunement)

  Vzorec interakce mezi pečující osobou a kojencem, při kterém pečující osoba nenapodobuje doslova dítěte chování, ale jiným kanálem (hlasem, mimikou, pohybem) vyjádří stejnou intenzitu, rytmus a tvar prožívané emoce – čímž dítěti ukáže, že pochopila kvalitu jeho vnitřního stavu, ne jen jeho vnější projev.

• Attachmentové styly v dospělosti (Hazan & Shaver, Bartholomew & Horowitz)

  Myšlenka, že si dospělí lidé v blízkých (zejména romantických) vztazích udržují rozpoznatelný vztahový vzorec - attachmentový styl -, obvykle zjišťovaný sebeposuzovacím dotazníkem a klasifikovaný buď do tří (Hazan & Shaver, 1987), nebo do čtyř kategorií (Bartholomew & Horowitz, 1991).

• Intersubjektivita

  Pojem pro to, co se odehrává MEZI dvěma vědomými bytostmi, ne jen uvnitř jedné z nich – ale pod stejným slovem se skrývají tři výrazně odlišné, na sobě nezávislé linie myšlení (vývojová, psychoanalytická, fenomenologická), které spojuje jen název, ne jednotná teorie.

• Jistá základna (Mary Ainsworth, John Bowlby)

  Konstrukt z teorie attachmentu: pečující osoba (nebo později i partner v dospělosti) funguje jako základna, od níž se dítě bezpečně vzdaluje za průzkumem okolí a na kterou se v případě ohrožení nebo potřeby vrací - a tahle spolehlivá dostupnost samotný průzkum umožňuje.

• Komunikace

  Komunikace je schopnost jasně sdělit druhé straně vlastní sdělení (slovně i mimoslovně) a správně přijmout a pochopit to, co sděluje ona – v CASEL rámci jmenovaná dílčí dovednost kompetence vztahové dovednosti, mimo školní kontext popisovaná pod různými jmény (aktivní naslouchání, nenásilná komunikace).

• Koregulace

  Koregulace je proces, kterým partneři v interakci, nejčastěji kojenec a pečující osoba, společně a nepřetržitě vyvažují a opravují svůj citový a tělesný stav – ne jednostranné uklidňování dítěte dospělým, ale oboustranná souhra; termín se používá i šířeji pro sociální procesy lidského vývoje.

• Mentalizace

  Schopnost rozumět vlastnímu i cizímu chování jako výrazu duševních stavů – přesvědčení, pocitů, záměrů, přání –, a to jak u druhých, tak u sebe sama; termín používali už dříve francouzští psychoanalytici, v dnešním pojetí ho rozšířil Peter Fonagy článkem z roku 1991 a později ho s Anthonym Batemanem rozvinul do terapie zaměřené na mentalizaci (mentalization-based treatment, MBT).

• Metoda neznámé situace (Strange Situation Procedure)

  Standardizovaný laboratorní postup Mary Ainsworthové z 70. let, který na základě chování kojence při odloučení od pečující osoby a při shledání s ní klasifikuje jeho vztahový vzorec (jistý, nejistě-vyhýbavý, nejistě-vzdorující, později doplněný dezorganizovaný).

• Misatribuce vzrušení (Dutton a Aron, 1974)

  Misatribuce vzrušení je jev, kdy si člověk tělesné vzrušení vyvolané jednou situací (např. strachem z výšky) mylně vyloží jako vzrušení vyvolané něčím jiným, co se v tu chvíli objeví vedle toho, typicky jako silnější citový nebo sexuální zájem o přítomnou osobu.

• Osamělost a sociální izolace jako zdravotní riziko (Cacioppo, Holt-Lunstad)

  Výzkumný program, který ukazuje, že osamělost (subjektivní pocit nedostatku vztahů) a sociální izolace (objektivně málo sociálních kontaktů) souvisí se zvýšeným rizikem nemocnosti a úmrtnosti srovnatelným s jinými uznávanými zdravotními riziky. Nejvíc je spojený se jmény Johna Cacioppa (mechanismy a teorie) a Julianne Holt-Lunstadové (velké metaanalýzy úmrtnosti).

• Parasociální vztahy

  Jednostranný citový vztah, který si člověk vytváří k mediální postavě, celebritě nebo jiné veřejně známé osobě, aniž by druhá strana o jeho existenci věděla; pojem zavedli Donald Horton a R. Richard Wohl v roce 1956.

• Potřeba sociální zakotvenosti (Gabriel a Schneiderová)

  Teze, kterou formulovaly Shira Gabriel a Veronica Schneiderová (2024): vedle potřeby blízkých, dvojicových vztahů má člověk samostatnou potřebu cítit se zakotven v širším společenství, naplnitelnou i davem, příběhem nebo parasociálním vztahem k veřejně známé osobě.

• Potřeba sounáležitosti (Baumeister a Leary)

  Teze Roy Baumeistera a Marka Learyho (1995), že lidé mají základní, vrozenou potřebu častých a nekonfliktních vztahových vazeb v rámci trvajícího pouta, bez ohledu na to, kdo konkrétně je jeho objektem.

• Potřeba sounáležitosti jako základní psychologická potřeba (Self-Determination Theory, Edward Deci a Richard Ryan)

  Teze teorie sebeurčení (SDT), že prožitek propojení a přijetí významnými druhými, sounáležitost (relatedness), je jednou ze tří vrozených psychologických potřeb; pojem se překrývá s Baumeisterovou a Learyho „potřebou patřit“ i s teorií attachmentu, liší se od nich hlavně důrazem a výzkumnou tradicí.

• Psychoanalytická intersubjektivita (Stolorow a Atwood)

  Teoretický rámec Roberta D. Stolorowa a George E. Atwooda: lidská psychická zkušenost nikdy nevzniká izolovaně v jedné mysli, ale vždy ve vztahovém poli, které spoluutvářejí dvě vzájemně se ovlivňující subjektivity – typicky terapeut a klient.

• Řešení konfliktů

  Řešení konfliktů je soubor dovedností a přístupů k situaci, kdy mají dvě strany neslučitelné zájmy nebo potřeby – se zaměřením na výsledek přijatelný pro obě strany, místo vítězství jedné strany na úkor druhé, vyhýbání se problému nebo eskalace.

• Social baseline theory

  Social baseline theory tvrdí, že výchozí („baseline“) nastavení lidského mozku počítá s dostupností blízkých, důvěryhodných lidí – jejich fyzická přítomnost podle teorie snižuje neurální i subjektivní odpověď na hrozbu a část zátěže za člověka „přebírá“ vztah, ne jen jeho vlastní zdroje.

• Spolupráce

  Spolupráce je dovednost koordinovat úsilí s druhými lidmi k dosažení sdíleného cíle nebo společného prospěchu, místo soupeření o omezený zdroj nebo jednání bez ohledu na druhé – v CASEL rámci jmenovaná dílčí dovednost kompetence vztahové dovednosti, teoreticky ukotvená v Deutschově teorii sociální interdependence a v teorii her jako vysvětlení, proč se spolupráce mezi sobě-zájmovými aktéry vůbec udrží.

• Still-face experiment (paradigma nehybné tváře)

  Still-face experiment je standardizovaný laboratorní postup z konce 70. let, ve kterém pečující osoba uprostřed hry s kojencem na dobu obvykle kolem dvou až tří minut znehybní obličej a přestane reagovat. Kojencova následná reakce (ztráta pozitivních projevů, snaha o obnovení kontaktu, posléze rozrušení) slouží jako standardizovaný způsob, jak zkoumat, jak malé dítě samo přispívá k regulaci interakce s dospělým.

• Teorie attachmentu (John Bowlby, Mary Ainsworth)

  Soubor tvrzení Johna Bowlbyho a Mary Ainsworthové, podle nichž si kojenec vytváří k pečující osobě vrozeně motivovaný, evolučně zakotvený vztahový vzorec (jistý nebo nejistý), který lze pozorovat a klasifikovat a který má doložený, byť mírný, vliv na pozdější socioemoční vývoj.

• Teorie sebeurčení jako fundamentální teorie blízkých vztahů (La Guardia a Patrick, 2008)

  Přehledová práce Jennifer G. La Guardia a Heather Patrick (2008), podle níž teorie sebeurčení (SDT) poskytuje motivační rámec pro porozumění blízkým vztahům: vztah prospívá člověku i vztahu samotnému hlavně tehdy, když partner podporuje naplnění tří základních psychologických potřeb (autonomie, kompetence a sounáležitosti) a když lidé jednají ve vztahu z vlastních, autonomních důvodů.

• Vnitřní pracovní modely (John Bowlby)

  Pojem z teorie attachmentu pro mentální reprezentace sebe a druhých - naučená očekávání o tom, jak blízké vztahy fungují -, které si člověk vytváří v raných vztazích s pečujícími osobami a dál podle nich (většinou nevědomě) předvídá chování druhých a reaguje v pozdějších vztazích, včetně partnerských v dospělosti.

• Vývojová intersubjektivita (Trevarthen, Stern)

  Teorie novozélandského vývojového psychologa Colwyna Trevarthena, který dlouho působil na Edinburské univerzitě, dál rozpracovaná Danielem Sternem: kojenec se už od narození citově a pozorností aktivně naladí na pečující osobu v konverzaci podobné výměně (primární intersubjektivita, „proto-konverzace“) a kolem konce prvního roku věku tahle schopnost přerůstá ve schopnost sdílet pozornost k věcem kolem (sekundární intersubjektivita) jako základ pro vznik řeči.

• Vztahové dovednosti (CASEL)

  Vztahové dovednosti jsou jedna z pěti kompetencí rámce CASEL 5 – schopnost navazovat a udržovat zdravé, podpůrné vztahy a pohybovat se v prostředích s různorodými lidmi a skupinami, včetně komunikace, spolupráce, konstruktivního řešení konfliktů a vedení.