Vývojová intersubjektivita (Trevarthen, Stern)

Co to tvrdí

Teorie tvrdí, že kojenec se nerodí jako prázdná bytost, kterou komunikaci teprve učí dospělí, ale od narození disponuje vrozenou schopností citově a pozorností se naladit na pečující osobu a aktivně s ní „rozmlouvat“ - byť beze slov. V prvních týdnech a měsících života to má podobu tváří v tvář odehrávané výměny pohledů, mimiky, hlasových projevů a pohybů se strukturou podobnou rozhovoru: jeden mluví nebo gestikuluje, druhý čeká, pak odpovídá - tomuto vzorci se říká „proto-konverzace“. Tahle rovina, nazvaná primární intersubjektivita, je čistě dvoučlenná (dyadická) - týká se jen vztahu dítě-pečující osoba, žádná třetí věc do ní nevstupuje. Kolem konce prvního roku věku se k ní přidává druhá rovina: dítě a pečující osoba teď dokážou spolu zaměřit a sdílet pozornost k nějaké třetí věci mimo ně - ukázat na ni, podívat se, kam ukazuje druhý (podrobně viz sdílená pozornost, kde je tahle triadická rovina, kterou Trevarthen nazval sekundární intersubjektivitou, popsaná). Trevarthenova teze je, že obě roviny na sebe plynule navazují a společně vytvářejí základ, ze kterého se u dítěte postupně vynořuje schopnost rozumět významu a nakonec mluvit. Daniel Stern na tenhle rámec o několik let později navázal a rozpracoval ho do konkrétnějšího mechanismu, kterým pečující osoba dítěti ukazuje, že rozumí kvalitě jeho vnitřního prožitku (viz afektivní souladění).

Kdo to formuloval a kdy

Pojem primární intersubjektivita zavedl novozélandský vývojový psycholog Colwyn Trevarthen (1931–2024), dlouholetý profesor dětské psychologie a psychobiologie na Edinburské univerzitě (narozený v Aucklandu podle hesla Wikipedie, rok úmrtí podle nekrologu WAIMH Perspectives 2024), ve stati „Communication and cooperation in early infancy: A description of primary intersubjectivity“ (1979, in M. Bullowa, ed., Before Speech: The Beginning of Interpersonal Communication, Cambridge University Press, s. 321-347). O rok dřív, v kapitole psané s Penelope Hubleyovou „Secondary intersubjectivity: Confidence, confiding and acts of meaning in the first year“ (1978, in A. Lock, ed., Action, Gesture and Symbol: The Emergence of Language, Academic Press, s. 183-229), popsali druhý, pokročilejší stupeň - navzdory tomu, že slovo „sekundární“ vyšlo tiskem dřív než „primární“, jde v Trevarthenově vlastním rámci o navazující, ne dřívější krok. Výraz „proto-konverzace“ pro časnou, konverzaci napodobující výměnu mezi kojencem a pečující osobou (na kterém Trevarthenův popis primární intersubjektivity staví) zavedla už dřív americká antropoložka a lingvistka Mary Catherine Bateson ve stati „Mother-infant exchanges: The epigenesis of conversational interaction“ (1975, Annals of the New York Academy of Sciences, 263, s. 101-113), založené na snímkování a zvukové analýze interakcí jednoho kojence s matkou ve věku 6–13 týdnů (věk a počet sledovaných dětí podle Gratier a kol., 2015, Frontiers in Psychology; Batesonin primární text jsem si přímo neověřil). Americký psychiatr a vývojový výzkumník Daniel N. Stern na Trevarthenův rámec navázal knihou The Interpersonal World of the Infant (1985, Basic Books), kde ho zasadil do širšího popisu toho, jak si dítě v prvním roce života postupně buduje několik souběžných „pocitů sebe sama“ (senses of self).

Co je z toho doložené

Doložené opakovanými pozorováními a nezávislými laboratořemi je samo chování, na kterém je primární intersubjektivita postavená: kojenci od prvních týdnů věku vykazují ve výměně s pečující osobou strukturu podobnou konverzaci - střídání iniciativy, očekávání odpovědi, citlivost na načasování druhého - Bateson (1975) to ukázala snímkovou a akustickou analýzou nahrávek. Přehledová práce Terracea, Bigelowové a Beebe (2022, Frontiers in Psychology) označuje obousměrnou, na sebe navazující koordinaci matky a kojence ve věku 3–4 měsíců za dobře doloženou (well-established), uvádí i mezikulturní doklady střídání v dyadické „konverzaci“ (Bornstein a kol., 2015, podle přehledu) a popisuje, že na ni navazuje triadická sdílená pozornost (podrobné doložené časové údaje a studie o jejím vztahu k pozdějšímu vývoji řeči viz sdílená pozornost). Tentýž přehled ale upozorňuje, že většina studií, které z dat vyvozují plynulou návaznost primární a sekundární intersubjektivity, je korelačních a že výzkum intersubjektivity pochází převážně ze západních společností. Co doložené není stejně jednoznačně: zda je raná schopnost dítěte skutečně vrozená v silném smyslu - přítomná od narození, nezávislá na učení - nebo se postupně vytváří zkušeností. To je přesně jádro sporu popsaného v dalším oddílu.

Co je sporné a kým jmenovitě

Jmenovitě americký vývojový psycholog a primatolog Michael Tomasello nesouhlasí s Trevarthenovou tezí plynulé návaznosti. V knize The Cultural Origins of Human Cognition (1999) a dál ve stati s Malindou Carpenterovou, Josepem Callem, Tanyou Behneovou a Henrike Mollovou „Understanding and sharing intentions: The origins of cultural cognition“ (2005, Behavioral and Brain Sciences, 28(5), s. 675-691) argumentuje, že schopnost sdílet záměry s druhým (shared intentionality) nevzniká jako hladké rozvinutí vrozené dyadické intersubjektivity, ale jako kvalitativně nový kognitivní skok kolem 9. měsíce věku - podle přehledu, který podávají Terrace, Bigelow a Beebe (2022), se tomuto tvrzení říká „9měsíční revoluce“ (nine-month revolution). Tomasellovu tezi z roku 1999 jsem si neověřil přímo v jeho vlastním textu, jen prostřednictvím citovaného přehledu - ten samotný (Terrace, Bigelow, Beebe, 2022) naopak Trevarthenovu kontinuitní tezi obhajuje a Tomasellovu diskontinuitní pozici odmítá jako nedostatečně podloženou pro věk pod 9 měsíců.

Druhý, jinak zaměřený spor vznesla řecká vývojová psycholožka Zaira Papaligoura (2016, Eleutherna: Journal of Psychology and Behavioral Sciences, 7, s. 92-100) - podle jejího shrnutí navrhuje francouzský psychoanalytik Bernard Golse „třetí možnost“ vedle Trevarthenova a Sternova vrozeného pojetí na jedné straně a klasického psychoanalytického popisu naprosté rané nerozlišenosti já-druhý na straně druhé: intersubjektivita se podle Golseho (jak ho Papaligoura cituje) nebuduje ani čistě vrozeně, ani čistě postupným učením, ale vzniká dynamicky - krátké epizody vzájemného sladění se zpočátku střídají s obdobími nerozlišenosti, dokud se intersubjektivita natrvalo neustálí. I tohle tvrzení přebírám z Papaligoury, Golseho vlastní text jsem si neověřil přímo.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, jestli je raná schopnost dítěte navazovat „konverzační“ výměnu s pečující osobou vrozená v silném smyslu, kognitivně skoková kolem 9. měsíce, nebo se postupně stabilizuje přes střídání sladění a nerozlišenosti, zůstává prakticky využitelné samotné pozorovatelné jádro: citlivé, na dítě načasované reagování pečující osoby na jeho pohledy, zvuky a pohyby tváří v tvář lze trénovaným pozorovatelem spolehlivě rozpoznat a hodnotit (viz metodika kódování u afektivního souladění). Přímo na Trevarthenově mikroanalýze videozáznamů rodičovsko-kojeneckých interakcí a jeho teorii intersubjektivity stojí podle vlastní prezentace metoda Video Interaction Guidance (VIG) - terapeut s rodičem opakovaně přehrává krátké úseky videa jejich společné interakce a ukazuje na nich momenty naladění (zdroj: videointeractionguidance.net, oddíl „Theoretical background to VIG“, přístup 2026-10-13). VIG a příbuzný Video Interaction Project (VIP) byly v randomizovaných kontrolovaných studiích testovány jako součást programů časné intervence u ohrožených dvojic rodič-dítě: u předčasně narozených dětí v nizozemské multicentrické studii (Tooten a kol., 2012, BMC Pediatrics) a u nízkopříjmových rodin v americké dvoupracovištní studii Smart Beginnings/VIP (Roby a kol., 2021, Pediatrics), kde intervenční skupina vykázala ve 6 měsících věku dítěte vyšší kognitivní stimulaci domácího prostředí a kvalitu interakce rodič-dítě. Celkový stav důkazů shrnuje Cochrane systematický přehled O'Hary a kol. (2019, 22 randomizovaných studií s 1 889 dvojicemi rodič-dítě nebo rodinami) o video-feedback intervencích u dětí do pěti let: video-feedback pravděpodobně zlepšuje citlivost rodiče k dítěti (střední jistota důkazů, efekt přetrvával do šestiměsíčního sledování), ale pro jistotu citové vazby dítěte, rodičovský stres a chování dítěte jsou důkazy slabé až velmi nejisté. Starší systematická syntéza v užší cílové populaci (rodiny dětí s poruchou autistického spektra; Gibson, 2011, disertační práce, Newcastle University) rovněž upozorňovala, že důkazů o účinnosti podobných video-intervencí je málo a jsou nejednotné - síla a obecnost efektu tedy není uzavřená otázka, i když samotné použití tohoto jádra jako základu konkrétních intervenčních programů je dohledatelné.

Kde se s tím člověk běžně setká

Ve vývojové psychologii a v úvodních kurzech o raném vývoji dítěte; v odborné i populární literatuře o attachment parentingu a rané péči, kde se pod heslem „naladění na dítě“ prakticky vychází z téhle vývojové linie; ve video-interakčním koučinku rodičů a v programech časné intervence. Pozor na záměnu s dalšími dvěma liniemi, které sdílejí stejné slovo „intersubjektivita“, ale popisují jiné otázky jinými metodami - psychoanalytickou (Stolorow, Atwood) a fenomenologickou (Husserl, Schutz, Merleau-Ponty); přehled všech tří linií a jejich rozlišení viz intersubjektivita. V metodice SBG (Přežít/Patřit/Růst), kterou SEL Institut používá pro vzdělávací programy o vztahových dovednostech, je tahle vývojová linie zařazená do vrstvy Patřit jako jedna z teoretických opor.

Zdroje

1. Trevarthen, Colwyn (1979). Communication and cooperation in early infancy: A description of primary intersubjectivity. in M. Bullowa (Ed.), Before Speech: The Beginning of Interpersonal Communication, s. 321-347, Cambridge University Press.
2. Trevarthen, Colwyn; Hubley, Penelope (1978). Secondary intersubjectivity: Confidence, confiding and acts of meaning in the first year. in A. Lock (Ed.), Action, Gesture and Symbol: The Emergence of Language, s. 183-229, Academic Press.
3. Bateson, Mary Catherine (1975). Mother-infant exchanges: The epigenesis of conversational interaction. Annals of the New York Academy of Sciences, 263, s. 101-113.
4. Gratier, Maya; Devouche, Emmanuel; Guellai, Bahia; Infanti, Rubia; Yilmaz, Ebru; Parlato-Oliveira, Erika (2015). Early development of turn-taking in vocal interaction between mothers and infants. Frontiers in Psychology, 6; jména podle Crossrefu; použito jako doklad věkového rozpětí (6 až 13 týdnů) a počtu sledovaných kojenců (jeden) ve studii Bateson 1975, přístup 2026-11-09. DOI 10.3389/fpsyg.2015.01167
5. Stern, Daniel N. (1985). The Interpersonal World of the Infant: A View from Psychoanalysis and Developmental Psychology. kniha, Basic Books.
6. Terrace, Herbert S.; Bigelow, Ann E.; Beebe, Beatrice (2022). Intersubjectivity and the emergence of words. Frontiers in Psychology, 13. DOI 10.3389/fpsyg.2022.693139
7. Tomasello, Michael (1999). The Cultural Origins of Human Cognition. kniha, Harvard University Press; citace přebraná zprostředkovaně z přehledu Terrace, Bigelow a Beebe (2022), primární text nebyl v rámci rešerše ověřen přímo.
8. Tomasello, Michael; Carpenter, Malinda; Call, Josep; Behne, Tanya; Moll, Henrike (2005). Understanding and sharing intentions: The origins of cultural cognition. Behavioral and Brain Sciences, 28(5), s. 675-691. DOI 10.1017/S0140525X05000129
9. Papaligoura, Zaira (2016). Primary intersubjectivity: Accessed gradually or present in early infancy? A third alternative. Eleutherna: Journal of Psychology and Behavioral Sciences, 7 (ročník 2015, publikováno online 2016-02-08), s. 92-100; jméno autorky podle stránky vydavatele, přístup 2026-11-09. DOI 10.26248/eleutherna.v7i0.54
10. Video Interaction Guidance (videointeractionguidance.net) (nezjištěno). Theoretical background to VIG. web organizace provozující metodu VIG, přístup 2026-10-13. Zdroj online
11. Tooten, Anneke; Hoffenkamp, Hannah N.; Hall, Ruby A. S.; Winkel, Frans Willem; Eliëns, Marij; Vingerhoets, Ad J. J. M.; van Bakel, Hedwig J. A. (2012). The effectiveness of video interaction guidance in parents of premature infants: A multicenter randomised controlled trial. BMC Pediatrics, 12:76. DOI 10.1186/1471-2431-12-76
12. Roby, Erin; Miller, Elizabeth B.; Shaw, Daniel S.; Morris, Pamela; Mendelsohn, Alan L.; a kol. (2021). Improving Parent-Child Interactions in Pediatric Health Care: A Two-Site Randomized Controlled Trial. Pediatrics, 147(3), e20201799; vydáno 2021-03-01 podle Crossrefu, přístup 2026-11-09. DOI 10.1542/peds.2020-1799
13. Gibson, Katie Alexandra (2011). Appreciating the world of autism through the lens of VIG: Exploring perceptions, experiences and emerging narratives on autism. disertační práce (Doctorate in Applied Educational Psychology), Newcastle University; obsahuje systematickou syntézu literatury o video-intervencích u dětí s poruchou autistického spektra; trvalý odkaz handle ověřen 2026-11-09. Zdroj online
14. O'Hara, Leeanne; Smith, Emily R; Barlow, Jane; Livingstone, Nuala; Herath, Nadeeja INS; Wei, Yinghui; Spreckelsen, Thees Frerich; Macdonald, Geraldine (2019). Video feedback for parental sensitivity and attachment security in children under five years. Cochrane Database of Systematic Reviews, 2019(11), CD012348; přístup 2026-11-09. DOI 10.1002/14651858.CD012348.pub2
15. World Association for Infant Mental Health (Perspectives in Infant Mental Health) (2024). Professor Colwyn Trevarthen (1931-2024). nekrolog, Perspectives in Infant Mental Health, 13. 9. 2024; doklad roku úmrtí (1. 7. 2024) a působení na University of Edinburgh, přístup 2026-11-09. Zdroj online
16. Wikipedie (anglická) (nezjištěno). Colwyn Trevarthen. encyklopedické heslo; doklad narození 2. 3. 1931 v Aucklandu na Novém Zélandu (heslo se odvolává na Delgado, Strawn a Pedapati 2014, Springer, s. 69), přístup 2026-11-09. Zdroj online
17. Trevarthen, Colwyn; Aitken, Kenneth J. (2001). Infant intersubjectivity: Research, theory, and clinical applications. Journal of Child Psychology and Psychiatry; použito jen jako doklad anglického názvu pojmu, přístup 2026-11-09. Zdroj online