Odolnost a zátěž

Hesla k tématu

• Alostatická zátěž

  Alostatická zátěž je kumulativní fyziologické „opotřebení“ organismu, které vzniká, když se tělo opakovaně nebo dlouhodobě musí aktivně přizpůsobovat zátěži (přes osu hypotalamus–hypofýza–nadledviny a autonomní nervový systém), místo aby se jen vracelo k jednomu stabilnímu klidovému bodu.

• Disociace

  Narušení běžně propojeného chodu vědomí, paměti, identity nebo vnímání – od běžného „zasnění“ až po klinicky popisované stavy jako výpadek paměti nebo pocit odpojení od těla (depersonalizace) či od okolí (derealizace); pojem zavedl Pierre Janet (1889), k jeho měření slouží dotazníky, například DES (Bernstein a Putnam 1986).

• Dorzální vagový komplex

  Podle polyvagální teorie Stephena Porgese nejstarší ze tří „obvodů“ autonomního nervového systému – vychází z dorzálního motorického jádra desátého hlavového nervu (vagu), vede převážně nemyelinizovanými vlákny k orgánům pod bránicí a podle teorie se zapojuje jako poslední možnost při neodvratitelném ohrožení, kdy vede k imobilizaci, útlumu a „vypnutí“ (shutdown).

• Holmesova–Raheho škála životních změn

  Holmesova–Raheho škála životních změn je dotazník z roku 1967, který sečtením bodových vah 43 běžných životních událostí za poslední rok (narození dítěte, rozvod, úmrtí partnera apod.) odhaduje riziko zdravotních potíží z nahromaděné zátěže.

• Chronický stres

  Chronický stres je stav, kdy tělo čelí opakovaně se vracející nebo nepřetržitě trvající zátěži a nemá dostatek času se mezi jednotlivými zátěžovými epizodami vrátit do klidového stavu – na rozdíl od akutního stresu, který odezní v řádu hodin až dnů poté, co pominul spouštěč.

• Neurosekvenční model

  Neurosekvenční model (Neurosequential Model of Therapeutics, NMT) je rámec amerického psychiatra Bruce Perryho pro terapeutickou práci s dětmi po traumatu: nejdřív zklidnění těla (regulace), pak navázání bezpečného vztahu, až potom práce s myšlením a řešením problémů – shrnuto jako „Regulate, Relate, Reason“.

• Obecný adaptační syndrom

  Obecný adaptační syndrom je Selyeho popis toho, jak tělo reaguje na jakoukoli déletrvající zátěž (stresor) stejným, údajně nespecifickým třífázovým vzorcem – poplach, odpor/adaptace, vyčerpání – bez ohledu na to, co zátěž konkrétně způsobilo.

• Psychická odolnost (resilience)

  Psychická odolnost (resilience) je schopnost nebo proces úspěšně se vyrovnávat se závažnou zátěží, traumatem nebo nepřízní osudu a udržet si přitom stabilní psychické fungování – podle převažujícího současného pojetí jde o běžný, ne vzácný nebo výjimečný jev.

• Syndrom vyhoření

  Syndrom vyhoření je stav emočního a psychického (a částečně tělesného) vyčerpání vznikající z dlouhodobého, nezvládnutého stresu, typicky v práci – popisuje se jako tři propojené složky: vyčerpání, odtažitost/cynismus k práci a lidem kolem a snížený pocit vlastní výkonnosti.

• Tonická imobilita

  Reflexní stav hluboké tělesné nehybnosti, který podle evolučního rámce Gordona Gallupa a Jacka Masera (1977) nastává při kombinaci extrémního, neodvratitelného ohrožení a pocitu fyzického spoutání nebo nemožnosti uniknout; u lidí se teorie uplatňuje především na reakce obětí sexuálního napadení.

• Yerkesův–Dodsonův zákon

  Yerkesův–Dodsonův zákon popisuje vztah mezi mírou fyziologické aktivace (arousal) a výkonem jako obrácené písmeno U – výkon s rostoucí aktivací nejprve stoupá, ale po překročení určité míry klesá; vychází z experimentu na myších z roku 1908 a jeho platnost pro lidský výkon je dnes mezi psychology diskutovaná.