Neurosekvenční model

Co to tvrdí

Neurosekvenční model (celým názvem Neurosequential Model of Therapeutics, zkráceně NMT) vychází z myšlenky, že se lidský mozek vyvíjí „zezdola nahoru“ a v určitém pořadí: nejdřív se zformují nejstarší, nejjednodušší části (mozkový kmen, který řídí automatické tělesné funkce), pak části řídící stav vzrušení/klidu (diencephalon), potom části zpracovávající emoce a vztahy (limbický systém) a nakonec kůra mozková, která umožňuje řeč, plánování a uvažování. Z toho model odvozuje praktické pravidlo pro práci s člověkem, který prožil těžký zážitek (trauma): pomoc musí jít ve stejném pořadí, jakým se mozek vyvíjí a jakým se po stresu znovu „zapíná“. Nejdřív je potřeba zklidnit tělo a nervový systém (regulace), pak navázat bezpečný vztah (vztahování), a teprve potom má smysl mluvit o tom, co se stalo, a hledat řešení pomocí rozumu (uvažování). Této triádě se běžně říká „Regulate, Relate, Reason“ (zregulovat, navázat vztah, uvažovat) – pokud se postupuje obráceně, tedy když se na člověka, jehož tělo je ještě v poplachu, mluví s logickými argumenty, model tvrdí, že to nefunguje, protože mozková kůra, která rozumuje, v tu chvíli není plně „přístupná“. Vedle klinické verze existuje i školní varianta „Neurosequential Model in Education“ (NME) – podle Perryho vlastní webové stránky (bdperry.com, sekce Education, přístup 9. 11. 2026) nejde o samostatnou intervenci, ale o způsob, jak seznámit školní personál se zásadami vývoje mozku a vývojového traumatu a naučit ho tyto poznatky uplatňovat v práci se žáky ve třídě i mimo ni.

Kdo to formuloval a kdy

Autorem je Bruce D. Perry, americký psychiatr. Podle Wikipedie (přístup 8.10.2026) a životopisného dokumentu Marshall University (2021) je Senior Fellow The ChildTrauma Academy v Houstonu v Texasu a adjunktní profesor na Feinberg School of Medicine, Northwestern University v Chicagu. Dřív zastával Trammell Research Professorship v dětské psychiatrii na Baylor College of Medicine v Houstonu a byl Chief of Psychiatry (vedoucí psychiatrie) v Texas Children's Hospital; zdroje se v přesném počátečním roce tohoto působení liší – Wikipedia uvádí rok 1993, životopisný dokument Marshall University rok 1992, obě shodně jako konec uvádí rok 2001. Teoretický základ (myšlenku, že mozek se vyvíjí hierarchicky a že opakovaná aktivace nervového systému mění jeho fungování, tzv. „use-dependent development“) popsal v recenzovaném článku Perry, Pollard, Blakley, Baker a Vigilante, „Childhood trauma, the neurobiology of adaptation, and 'use-dependent' development of the brain: How 'states' become 'traits'“, Infant Mental Health Journal, 1995. Samotný klinický model NMT jako pracovní rámec popsal v kapitole Perry, „Applying principles of neurodevelopment to clinical work with maltreated and traumatized children: The neurosequential model of therapeutics“, v knize N. B. Webb (ed.), Working with Traumatized Youth in Child Welfare, Guilford Press, 2006, a shrnul v Perry & Hambrick, „The Neurosequential Model of Therapeutics“, Reclaiming Children and Youth, 2008. Pro širokou veřejnost psal spolu s novinářkou Maiou Szalavitz knihu „The Boy Who Was Raised as a Dog“ (2007, česky „Chlapec, kterého chovali jako psa“; nakladatele a rok českého vydání se nepodařilo ověřit, nezjištěno) a rámec „Regulate, Relate, Reason“ popisuje i v knize s Oprah Winfrey „What Happened to You? Conversations on Trauma, Resilience, and Healing“ (2021, česky „Co se ti stalo? Rozhovory o traumatu, psychické odolnosti a uzdravení“, Portál, 2023); jméno překladatele obou českých vydání se nepodařilo dohledat (nezjištěno).

Co je z toho doložené

Doložen je rozsah praktického rozšíření modelu: australská organizace Berry Street na vlastní webové stránce (program Take Two) popisuje dvanáctiměsíční certifikační program „NMT™ Phase 1 Certification“, jehož kurikulum stanovuje síť Neurosequential Network – kombinaci samostudia (články, záznamy webinářů, případové studie) a měsíčních dvouhodinových studijních skupin po Zoomu (limit 10 lidí), které vedou NMT™ Mentor a NMT™ Trainer; po dokončení a udržování certifikace (s ročním udržovacím poplatkem síti) má pracovník přístup k nástrojům NMT™ Metrics a dalším zdrojům sítě (ověřeno přímo na stránce Berry Street, přístup 8.10.2026). Další konkrétní organizace, která certifikaci svých pracovníků popisuje na vlastním webu, je PEP (Positive Education Program) v Clevelandu v USA: podle článku z 11. 11. 2024 získala osmičlenná skupina pracovníků certifikaci NMT Phase I po 13 měsících práce, která zahrnovala týdenní setkání skupiny, rozsáhlý seznam četby, přes 30 hodin webového školení a nácvik vyplňování různých sad měřicích nástrojů. Tím se počet klinických pracovníků PEP s certifikací Phase I zvýšil na 26 a pět z těchto 26 má i certifikaci Phase II. Délka a četnost setkání se tu liší od popisu Berry Street (12 měsíců, měsíční skupiny); kdo certifikaci u PEP platí, článek neuvádí. Kolik institucí celkem program využívá, se z dostupných zdrojů nepodařilo ověřit (nezjištěno). Existují i publikované studie s pozitivními výsledky – např. nekontrolovaná studie na 28 dětech v terapeutické školce (Barfield, Dobson, Gaskill & Perry, 2012, International Journal of Play Therapy), nebo kvazi-experimentální srovnání v rámci programu podpory adoptivních a opatrovnických rodin v Tennessee (provedlo ho QIC-AG, výsledky shrnuje brief Child Trends, Vandivere a kol., 2020): v části státu, kde Tennessee Department of Children's Services spolu s Harmony Family Center zavedlo NMT, se rodiny s NMT (léčebná skupina) srovnávaly s rodinami se standardní péčí od Catholic Charities ve zbytku státu (srovnávací skupina) na čtyřech výstupech (problémové chování dítěte, spokojenost personálu s poskytováním služeb, rodinné vztahy, odhodlání pečovatele) – zlepšení nastalo u obou skupin na všech čtyřech, ale jediný statisticky významný rozdíl mezi skupinami byl u problémového chování dítěte, s malým účinkem. Jde o adoptivní a opatrovnické rodiny v systému náhradní péče, ne o klasickou pěstounskou péči v užším slova smyslu. Navazující longitudinální studie (White a kol., 2023, Journal of Evidence-Based Social Work, 20(6), 1004–1025, DOI 10.1080/26408066.2023.2245819) podle abstraktu (Europe PMC, přístup 9. 11. 2026) sledovala 552 rodin, které v Tennessee dostávaly služby po adopci (77 % z nich adoptovalo dítě přes veřejný systém péče o děti): 319 rodin s NMT a 233 rodin se standardními službami. Při srovnání všech zařazených rodin podle toho, do které skupiny patřily, se výsledky skupin nelišily. Jen podskupina 109 rodin, u nichž se model dodržoval věrně, vykázala oproti standardním službám o něco větší pokles problémového chování v čase. Autoři z toho vyvozují, že NMT by adoptivním rodinám mohl prospět, pokud se víc dbá na věrnost provedení. Novější studie z Norska (Johannessen, Bakken, Hambrick & Solbakken, 2024, Children, 11(5), 503, DOI 10.3390/children11050503) sledovala zavedení NMT v rezidenčním zařízení dětské a dorostové psychiatrické péče pro děti ve věku 7–13 let se složitými obtížemi. Podle abstraktu (Europe PMC, přístup 9. 11. 2026) se po zavedení NMT výrazně zlepšily výsledky v dotazníku problémového chování (Child Behavior Checklist); autoři sami jako omezení uvádějí, že účastníci nebyli vybráni náhodně a vzorek byl malý. Obecnější teze, že se mozek vyvíjí hierarchicky zespoda nahoru a že regulace těla je předpokladem pro přístup k vyššímu uvažování, je navíc v souladu s širší, samostatně doloženou literaturou o koregulaci (viz koregulace) a o fungování autonomního nervového systému – i když tahle obecná literatura dokládá princip, ne přímo Perryho konkrétní model NMT.

Co je sporné a kým jmenovitě

V prosinci 2025 vyšel v časopise Child Abuse & Neglect scoping review o neurosekvenčním modelu od Lindenbacha a kol. (Lindenbach, Desai, Berza, Lee, Okoye, Herman, Dimitropoulos, Arnold a Wang, DOI 10.1016/j.chiabu.2025.107745, PubMed ID 41151417). Podle abstraktu dosud žádný publikovaný přehled literaturu o tomto modelu souhrnně nezpracoval. Review zahrnul 38 časopiseckých článků, 20 kapitol v knihách, 12 absolventských výzkumných prací a 10 položek šedé literatury. Podle abstraktu téměř všechny studie hlásí pozitivní výsledky (například lepší seberegulaci a ubývání posttraumatických příznaků v čase), ale jen málo z nich má srovnávací skupinu, tedy skupinu lidí, kteří NMT nedostali. Bez srovnávací skupiny nejde odlišit účinek modelu od zlepšení, které by nastalo i bez něj. Jaké velikosti vzorků studie měly a zda review našel nějakou randomizovanou kontrolovanou studii (RCT), z abstraktu zjistit nelze; plný text je placený (nezjištěno). Několik z klíčových hodnotících studií má jako spoluautora samotného Perryho (např. výše zmíněná studie Barfield, Dobson, Gaskill & Perry), což znamená, že nejde o nezávislé ověření. Přímé ověření v katalogu California Evidence-Based Clearinghouse (CEBC) k 8.10.2026 (vyhledávání výrazu „neurosequential“ na cebc4cw.org) nenašlo žádný záznam – NMT tam tedy nemá dohledatelné samostatné zařazení. Zda je NMT zařazen v registru Blueprints for Healthy Youth Development, se nepodařilo spolehlivě ověřit (vyhledávání v katalogu programů na webu blueprintsprograms.org nebylo technicky funkční) – nezjištěno. Pro odlišení je důležité: přímou, jmenovitou odbornou kritiku samotného NMT se nepodařilo najít. Co existuje, je kritika blízkého, ale odlišného rámce – polyvagální teorie Stephena Porgese (viz polyvagální teorie), kterou Paul Grossman a 38 spoluautorů v odborném článku „Why the Polyvagal Theory Is Untenable“ (Clinical Neuropsychiatry, 2026, č. 1, DOI 10.36131/cnfioritieditore20260110) označili za „neobhájitelnou“ s tím, že její klíčové premisy nejsou podložené existující neurofyziologickou a evoluční evidencí; Porges na tuto kritiku reagoval ve stejném čísle časopisu článkem „When a Critique Becomes Untenable: A Scholarly Response to Grossman et al.'s Evaluation of Polyvagal Theory“ (Clinical Neuropsychiatry, 2026, č. 1, DOI 10.36131/cnfioritieditore20260111); podle abstraktu v něm nevyvrací jednotlivé body kritiky jeden po druhém, ale namítá, že kritika nepracuje s polyvagální teorií v podobě, jak je formulovaná v recenzované odborné literatuře, a ptá se, zda vůbec splňuje epistemické nároky na vědecké vyvrácení teorie. Polyvagální teorie a NMT jsou dva různé, byť příbuzné modely (oba stavějí na hierarchii mozku/nervového systému) – kritika Grossmana a kol. se týká jen polyvagální teorie a na NMT se přímo nevztahuje; uvedena je jako kontext, protože míří na příbuzný model, který s NMT sdílí představu hierarchicky uspořádaného nervového systému.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Nezávisle na slabé formální důkazní základně samotného NMT zůstává prakticky použité jeho hlavní organizační pravidlo: s člověkem, jehož tělo je v poplachu (zrychlený tep, povrchní dech, neschopnost se soustředit), nemá smysl vést racionální rozhovor o řešení problému, dokud se nejdřív nezklidní a nenaváže bezpečný vztah – teprve pak je dostupná kapacita k přemýšlení. Tahle posloupnost (nejdřív stav těla, pak vztah, pak uvažování) se shoduje se samostatně doloženou literaturou o koregulaci mezi dospělým a dítětem (viz koregulace) a je to důvod, proč se princip „nejdřív zklidnit, pak mluvit“ běžně objevuje i mimo samotný NMT – v krizové intervenci, v práci se stresem ve škole i v běžném rodičovství, a souvisí i se vzorci attachmentu mezi dítětem a pečující osobou.

Kde se s tím člověk běžně setká

V klinické práci s dětmi po traumatu a v systému náhradní péče (pěstounská péče, adopce, opatrovnictví, dětské domovy) – řada organizací v této oblasti školí své pracovníky přímo v NMT a nabízí certifikaci; konkrétní zdokumentované příklady jsou Berry Street v Austrálii, PEP v Clevelandu v USA a systém Tennessee Department of Children's Services. Ve školství přes variantu „Neurosequential Model in Education“ (NME) – podle Perryho vlastní stránky (bdperry.com/education, přístup 8.10.2026) jde o vzdělávání školního personálu v principech neurovývoje a traumatu, ne o samostatně nezávisle ověřenou intervenci. V populárně-naučné literatuře: knihy „The Boy Who Was Raised as a Dog“ a „What Happened to You?“ jsou Perryho knihy pro širokou veřejnost a obě vyšly i česky („Co se ti stalo?“ u nakladatelství Portál v roce 2023, u druhé knihy nakladatel nezjištěn); jak často se citují, zejména v Česku, se nepodařilo zjistit (nezjištěno). Ve školeních a kurzech o traumatu a vztahové vazbě, kde se zkratka „Regulate, Relate, Reason“ běžně cituje jako praktická pomůcka, často bez odkazu na slabší formální důkazní základnu samotného modelu.

Zdroje

1. Perry, B. D., Pollard, R. A., Blakley, T. L., Baker, W. L., Vigilante, D. (1995). Childhood trauma, the neurobiology of adaptation, and 'use-dependent' development of the brain: How 'states' become 'traits'. Infant Mental Health Journal, 16(4), 271–291. <a href="https://doi.org/10.1002/1097-0355(199524)16:43.0.co;2-b" rel="noopener">DOI 10.1002/1097-0355(199524)16:43.0.co;2-b
2. Perry, B. D. (2006). Applying principles of neurodevelopment to clinical work with maltreated and traumatized children: The neurosequential model of therapeutics. In N. B. Webb (Ed.), Working with Traumatized Youth in Child Welfare (pp. 27–52), Guilford Press. Zdroj online
3. Perry, B. D., Hambrick, E. P. (2008). The Neurosequential Model of Therapeutics. Reclaiming Children and Youth, 17(3), 38–43.
4. Perry, B. D., Szalavitz, M. (2007). The Boy Who Was Raised as a Dog. Basic Books; česky 'Chlapec, kterého chovali jako psa' (nakladatel, rok vydání a jméno překladatele nezjištěno).
5. Perry, B. D., Winfrey, O. (2021). What Happened to You? Conversations on Trauma, Resilience, and Healing. Flatiron Books; česky 'Co se ti stalo? Rozhovory o traumatu, psychické odolnosti a uzdravení', Portál, Praha, 2023, vydání první (podle katalogu MU, přístup 2026-11-09; jméno překladatele nezjištěno). Zdroj online
6. Barfield, S., Dobson, C., Gaskill, R., Perry, B. D. (2012). Neurosequential model of therapeutics in a therapeutic preschool: Implications for work with children with complex neuropsychiatric problems. International Journal of Play Therapy, 21(1), 30–44 (online 31. 10. 2011); studie na 28 dětech v terapeutické školce, bez kontrolní skupiny; údaje podle Crossrefu, přístup 2026-11-09. DOI 10.1037/a0025955
7. Lindenbach, D., Desai, P., Berza, V., Lee, J., Okoye, H., Herman, P., Dimitropoulos, G., Arnold, P. D., Wang, E. Y. (2025). A scoping review on the neurosequential model. Child Abuse & Neglect, 170, 107745 (prosinec 2025), PubMed ID 41151417; údaje ověřeny v Europe PMC, přístup 2026-11-09. DOI 10.1016/j.chiabu.2025.107745
8. Grossman, P., Ackland, G. L., Allen, A. M., Berntson, G. G., Booth, L. C., Burghardt, G. M., Buron, J., Dinets, V., Doody, J. S., Dutschmann, M., Farmer, D. G. S., Fisher, J. P., Gourine, A. V., Joyner, M. J., Karemaker, J. M., Khalsa, S. S., Lakatta, E. G., Leite, C. A. C., Macefield, V. G., Machado, B. H., Machado, R. M., Menuet, C., Mendelowitz, D., Moraes, D. J. A., Neuhuber, W., Ottaviani, M. M., Paterson, D. J., Paton, J. F. R., Pellegrino, P. R., Ramchandra, R., Shanks, J., Schwaber, J. S., Shivkumar, K., Spyer, K. M., Taylor, E. W., Taylor, J. A., Wang, T., Yao, S. T., Zucker, I. H. (39 autorů celkem) (2026). Why the Polyvagal Theory Is Untenable: An International Expert Evaluation of the Polyvagal Theory and Commentary upon Porges, S.W. (2025). Clinical Neuropsychiatry, 2026, č. 1 (únor); ročník 23 a strany 100–112 uvedené v dřívější revizi se na stránce čísla ani v Crossrefu nepodařilo ověřit (přístup 2026-11-09). DOI 10.36131/cnfioritieditore20260110
9. Porges, S. W. (2026). When a Critique Becomes Untenable: A Scholarly Response to Grossman et al.'s Evaluation of Polyvagal Theory. Clinical Neuropsychiatry, 2026, č. 1 (únor); ročník 23 a strany 113–128 uvedené v dřívější revizi se na stránce čísla ani v Crossrefu nepodařilo ověřit (přístup 2026-11-09). DOI 10.36131/cnfioritieditore20260111
10. Take Two / Berry Street (Austrálie) (2023). Take Two offering certification in the Neurosequential Model of Therapeutics (NMT): popis struktury programu: 12 měsíců, samostudium, měsíční dvouhodinové studijní skupiny po Zoomu vedené NMT Mentorem a NMT Trainerem, přístup k NMT Metrics po certifikaci. Berry Street, webová stránka organizace, 21. 8. 2023, ověřeno WebFetch 2026-10-08 a 2026-11-09. Zdroj online
11. PEP (Positive Education Program, Cleveland, USA) (2024). NMT Certification Ensures Brain Science is a Focus at PEP. PEP, webová stránka organizace, 11. 11. 2024, přístup 2026-11-09. Zdroj online
12. Wikipedia contributors (2026). Bruce D. Perry (biografický přehled: vzdělání, akademické pozice, publikace). Wikipedia, přístup 2026-10-08. Zdroj online
13. Marshall University, Behavioral Medicine & Human Trafficking Advisory Committee (BMHTAC) (2021). Bruce D. Perry: životopisný dokument (speaker bio). Marshall University, PDF. Zdroj online
14. Vandivere, S., Rushovich, B., McKlindon, A., Sun, S., Winslow, H., Malm, K. (2020). Implementing the Neurosequential Model of Therapeutics in Tennessee: Parent and Clinician Perspectives. Child Trends, 25. 9. 2020; brief shrnuje i výsledky kvazi-experimentálního hodnocení QIC-AG; přístup 2026-11-09. Zdroj online
15. California Evidence-Based Clearinghouse for Child Welfare (CEBC) (2026). Vyhledávání 'neurosequential' v katalogu CEBC: žádný výsledek. cebc4cw.org, přístup 2026-10-08. Zdroj online
16. Perry, B. D. (bdperry.com) (nezjištěno (stránka nedatována)). Education: Neurosequential Model in Education (NME). bdperry.com, sekce Education, přístup 2026-10-08 a 2026-11-09. Zdroj online
17. White, K., Rolock, N., Hambrick, E., Bai, R., Bender, A., Evans, K., Diamant-Wilson, R., Bailey, K. (2023). Longitudinal Evaluation of the Neurosequential Model of Therapeutics with Adoptive Families in Tennessee. Journal of Evidence-Based Social Work, 20(6), 1004–1025, PubMed ID 37573514; údaje podle Crossrefu, abstrakt v Europe PMC, přístup 2026-11-09. DOI 10.1080/26408066.2023.2245819
18. Johannessen, K. N., Bakken, A.-K., Hambrick, E. P., Solbakken, O. A. (2024). Treatment Effects of Introducing the Neurosequential Model of Therapeutics in a Norwegian Residential Treatment Facility for Children Aged 7–13. Children, 11(5), 503 (23. 4. 2024), PubMed ID 38790498; údaje podle Crossrefu, abstrakt v Europe PMC, přístup 2026-11-09. DOI 10.3390/children11050503