Polyvagální teorie (Stephen Porges)

Co to tvrdí

Polyvagální teorie tvrdí, že autonomní nervový systém nemá jen dvě větve (sympatikus a parasympatikus), ale že parasympatická větev – konkrétně desátý hlavový nerv, vagus – se dál dělí na dva funkčně odlišné „obvody“ s různým původem v mozkovém kmeni. Spolu se sympatikem tak vzniká hierarchie tří obvodů, mezi kterými tělo podle teorie přepíná: ventrální vagový komplex (pocit bezpečí, klidná sociální interakce, mimika, tón hlasu), sympatikus (mobilizace k boji nebo útěku) a dorzální vagový komplex (imobilizace, útlum, pocit „vypnutí“ – nasazuje se jako poslední možnost, když ani klid ani boj/útěk nejsou k dispozici). O tom, který obvod se v danou chvíli zapojí, podle teorie nerozhoduje vědomé uvažování, ale nevědomé, automatické vyhodnocení bezpečí nebo nebezpečí v okolí a v těle – tomuto vyhodnocování Porges říká neurocepce (neuroception). Teorie dále tvrdí, že tři obvody vznikly evolučně postupně (nejdřív dorzální, pak sympatikus, nejpozději a jen u savců ventrální) a že z tohoto fylogenetického pořadí lze odvodit, který obvod má v krizové situaci „přednost“ a v jakém pořadí se obvody při narůstajícím ohrožení zapojují.

Kdo to formuloval a kdy

Teorii formuloval americký psychofyziolog Stephen W. Porges, poprvé v článku „Orienting in a defensive world: Mammalian modifications of our evolutionary heritage. A Polyvagal Theory“ (Psychophysiology, 32(4), 301–318, 1995), vycházejícím z jeho prezidentské přednášky pro Society for Psychophysiological Research v roce 1994 – název „polyvagální teorie“ se v odborné literatuře ustálil od tohoto článku. Podrobněji teorii rozpracoval v článku „The Polyvagal Theory: phylogenetic substrates of a social nervous system“ (International Journal of Psychophysiology, 42(2), 123–146, 2001) a shrnul ji do podoby určené i širšímu publiku v knize The Polyvagal Theory: Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, and Self-regulation (Norton, 2011). V roce 2023 teorii znovu přeformuloval v článku „The vagal paradox: A polyvagal solution“ (Comprehensive Psychoneuroendocrinology, 16, článek 100200), kde řeší, proč zpomalení srdce vagem jednou doprovází klid a jednou ohrožení, odkazem na dva odlišné mozkokmenové původy srdečních vagových vláken.

Co je z toho doložené

Že autonomní nervový systém existuje a reguluje nevědomé fyziologické funkce, a že vagus skutečně má v mozkovém kmeni dvě anatomicky odlišná jádra (dorzální motorické jádro vagu a nucleus ambiguus), je standardní, na Porgesovi nezávislá neuroanatomie. Doložené je i to, že srdeční tep měřitelně kolísá s dechem (respirační sinusová arytmie, RSA) a že tohle kolísání souvisí s vagovou aktivitou – podrobněji viz vagální tonus. Co je specificky Porgesovo a zůstává tvrzením teorie samotné, ne nezávisle potvrzenou neurofyziologií, je přesná mapa: že tato dvě anatomická jádra odpovídají dvěma odděleným „behaviorálním“ obvodům (bezpečí vs. imobilizace), že mezi nimi existuje navrhované fylogenetické pořadí, a že nevědomé vyhodnocování bezpečí (neurocepce) probíhá přesně tímto mechanismem.

Co je sporné a kým jmenovitě

Od roku 2022–2023 probíhá otevřený, jmenovitý vědecký spor o fyziologické základy teorie. Winfried Neuhuber a Hans-Rudolf Berthoud v článku „Functional anatomy of the vagus system: How does the polyvagal theory comply?“ (Biological Psychology, 174, článek 108425, 2022) zpochybnili, že by funkční anatomie vagu podporovala navrhovanou dichotomii ventrálního a dorzálního obvodu. Grossman (2023, s. 2) se na jejich práci odvolává u zjištění, že zpomalení srdce při ztuhnutí strachem (freezing) u savců zprostředkuje převážně ventrálně uložené jádro nucleus ambiguus, ne dorzální motorické jádro vagu, jak předpokládá teorie. Paul Grossman v článku „Fundamental challenges and likely refutations of the five basic premises of the polyvagal theory“ (Biological Psychology, 180, článek 108589, 2023) napadl všech pět základních premis teorie – mimo jiné užití RSA jako přímé míry „vagového tonu“ a tvrzení o evoluční jedinečnosti myelinizovaného (myelinem obaleného, a proto rychleji vedoucího) savčího vagu. S odkazem na přehled Taylora a kol. (2022) uvádí, že myelinizovaná vlákna srdečního vagu byla popsána i u žraloka, kostnatých ryb, bahníka (dvojdyšné ryby) a ptáků (Grossman 2023, s. 4). Tuhle kritiku rozšířil s 38 dalšími spoluautory – fyziology a výzkumníky autonomního nervového systému – v článku „Why the Polyvagal Theory is Untenable“ (Clinical Neuropsychiatry, 23(1), 100–112, 2026), se závěrem, že teorie je podle široké shody oslovených expertů neudržitelná. Porges na kritiku odpověděl ve stejném čísle časopisu článkem „When A Critique Becomes Untenable“ (Clinical Neuropsychiatry, 23(1), 113–128, 2026), kde ji odmítá jako zkreslenou rekonstrukci toho, co sám nikdy tvrdil, a říká, že řadu námitek už dřív zodpověděl. Spor je k datu revize tohoto hesla nevyřešený. Neutrálnější hlas zastává Caroline Giroux a kol. v textu „Polyvagal Approaches: scientifically questionable but useful in practice“ (Journal of Psychiatry Reform, říjen 2023): vědecké základy teorie jsou podle nich sporné, ale klinický jazyk („bezpečí“, „neurocepce“) je terapeuticky užitečný. K transparentnosti patří i to, že podle výrobce, firmy Unyte Health (dříve Integrated Listening Systems), je Porges autorem komerčního produktu Safe and Sound Protocol, který na teorii staví, a působí jako hlavní vědecký poradce (Chief Scientific Advisor) této firmy (stránky výrobce „Dr. Stephen Porges“ a „Safe and Sound Protocol (SSP)“, přístup 2026-11-08). Produkt smějí podle výrobce poskytovat jen kvalifikovaní odborníci po absolvování školení a certifikace a s předplatným, obojí výrobce nabízí podle ceníku. Zda má Porges na produktu licenční nebo finanční podíl, se z dostupných zdrojů zjistit nepodařilo (nezjištěno). To samo o sobě neznamená, že je teorie nesprávná, je to ale relevantní informace k posouzení zdrojů kritiky i obhajoby.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, jak přesně se má anatomicky vykládat rozdíl mezi ventrálním a dorzálním vagovým obvodem, existuje nezávislá evidence, že pomalé řízené dýchání, prodloužený výdech a HRV biofeedback měřitelně ovlivňují srdeční tep a snižují subjektivní úzkost – Lehrer a Gevirtz v přehledu „Heart rate variability biofeedback: how and why does it work?“ (Frontiers in Psychology, 5, článek 756, 2014) popisují jako hlavní podložený mechanismus posílení baroreflexní regulace (baroreflex je automatický reflex, kterým tělo podle změn krevního tlaku upravuje srdeční tep), ne nutně přesně tu teoretickou architekturu, kterou navrhuje polyvagální teorie. Stejně tak koregulace – to, že klidný hlas a výraz obličeje druhého člověka funguje jako signál bezpečí a pomáhá druhému se zklidnit – je prakticky využitelná a nezávisle pozorovaná zkušenost bez ohledu na spor o přesný nervový mechanismus v pozadí.

Kde se s tím člověk běžně setká

Polyvagální teorie je rozšířená v traumaterapii a v tělesně orientovaných („somatických“) terapeutických přístupech, často v materiálech terapeutky Deb Dany (The Polyvagal Theory in Therapy: Engaging the Rhythm of Regulation, Norton, 2018, s předmluvou samotného Porgese), kde se používá jazyk „ventrálního“ a „dorzálního“ stavu jako populární popis pocitu bezpečí, respektive odpojení. Dál se s ní člověk setká v komerčních produktech, které na ni přímo navazují – nejznámější je Safe and Sound Protocol – a v kurzech dechových technik, józe a popularizačních knihách o „regulaci nervového systému“. Pojmy odvozené z teorie, jako hyperaktivace a hypoaktivace nebo vagální tonus, se běžně objevují i ve wellness aplikacích a nositelných zařízeních měřících variabilitu srdeční frekvence. V odborné diskusi se s teorií naopak setká jako s předmětem aktivního, nevyřešeného vědeckého sporu popsaného výše.

Zdroje

1. Porges, Stephen W. (1995). Orienting in a defensive world: Mammalian modifications of our evolutionary heritage. A Polyvagal Theory. Psychophysiology, 32(4), 301–318. DOI 10.1111/j.1469-8986.1995.tb01213.x
2. Porges, Stephen W. (2001). The Polyvagal Theory: phylogenetic substrates of a social nervous system. International Journal of Psychophysiology, 42(2), 123–146. DOI 10.1016/S0167-8760(01)00162-3
3. Porges, Stephen W. (2011). The Polyvagal Theory: Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, and Self-regulation. W. W. Norton & Company.
4. Porges, Stephen W. (2023). The vagal paradox: A polyvagal solution. Comprehensive Psychoneuroendocrinology, 16, článek 100200; k článku vyšlo corrigendum: Comprehensive Psychoneuroendocrinology, 18 (2024), článek 100233, DOI 10.1016/j.cpnec.2024.100233 (článek nebyl stažen). DOI 10.1016/j.cpnec.2023.100200
5. Neuhuber, Winfried; Berthoud, Hans-Rudolf (2022). Functional anatomy of the vagus system: How does the polyvagal theory comply?. Biological Psychology, 174, článek 108425; k článku vyšlo corrigendum: Biological Psychology, 179 (2023), článek 108554, DOI 10.1016/j.biopsycho.2023.108554 (článek nebyl stažen). DOI 10.1016/j.biopsycho.2022.108425
6. Grossman, Paul (2023). Fundamental challenges and likely refutations of the five basic premises of the polyvagal theory. Biological Psychology, 180, článek 108589 (open access, CC BY; citované pasáže s. 2 a 4). DOI 10.1016/j.biopsycho.2023.108589
7. Grossman, Paul; Ackland, Gareth L.; Allen, Andrew M. a dalších 36 spoluautorů (celkem 39 autorů) (2026). Why the Polyvagal Theory is Untenable: An International Expert Evaluation of the Polyvagal Theory and Commentary upon Porges, S.W. (2025) Polyvagal Theory: Current Status, Clinical Applications, and Future Directions. Clin. Neuropsychiatry, 22(3), 169–184. Clinical Neuropsychiatry, 23(1), 100–112 (ročník a strany podle Europe PMC, PMID 41768017, PMC12937499, přístup 2026-11-08). DOI 10.36131/cnfioritieditore20260110
8. Porges, Stephen W. (2026). When A Critique Becomes Untenable: A Scholarly Response To Grossman Et Al.'s Evaluation Of Polyvagal Theory. Clinical Neuropsychiatry, 23(1), 113–128 (ročník a strany podle Europe PMC, PMID 41768026, PMC12937496, přístup 2026-11-08). DOI 10.36131/cnfioritieditore20260111
9. Giroux, Caroline; Ahlers, Daniel; Miawotoe, Alyssa (2023). Polyvagal Approaches: scientifically questionable but useful in practice. Journal of Psychiatry Reform, 10(11), říjen 2023. Zdroj online
10. Lehrer, Paul M.; Gevirtz, Richard (2014). Heart rate variability biofeedback: how and why does it work?. Frontiers in Psychology, 5, článek 756. DOI 10.3389/fpsyg.2014.00756
11. Dana, Deborah A. (2018). The Polyvagal Theory in Therapy: Engaging the Rhythm of Regulation. W. W. Norton & Company, předmluva Stephen W. Porges.
12. Unyte Health (Integrated Listening Systems) (nezjištěno (stránka nedatována)). Dr. Stephen Porges. webová stránka výrobce, přístup 2026-11-08. Zdroj online
13. Unyte Health (Integrated Listening Systems) (nezjištěno (stránka nedatována)). Safe and Sound Protocol (SSP). webová stránka výrobce, přístup 2026-11-08. Zdroj online