Okno tolerance

Co to tvrdí

Člověk má podle tohoto rámce určité pásmo intenzity fyziologického vzrušení (arousal), ve kterém dokáže jasně myslet, přiměřeně prožívat a regulovat emoce (viz regulace emocí) a pružně reagovat na to, co se děje – tomuto pásmu se říká okno tolerance. Když zátěž, stres nebo pocit ohrožení toto pásmo překročí, tělo se vychýlí jedním ze dvou směrů: do hyperaktivace (hyperarousal) – přebuzení, zrychlený tep, pocit zahlcení nebo panika, neschopnost se zklidnit – nebo do hypoaktivace (hypoarousal) – útlum, ztuhlost, pocit odpojení od těla a emocí, prázdnota (podrobněji viz heslo hyperaktivace a hypoaktivace). Šířka tohoto pásma se podle rámce liší člověk od člověka a u téhož člověka se může měnit v čase – mění se například vlivem chronického stresu, traumatu, spánku nebo bezpečného vztahu k druhým lidem (viz heslo koregulace). Dokud je člověk uvnitř okna, zůstává mu podle tohoto modelu zachovaná schopnost zpracovávat informace a reagovat flexibilně; mimo něj tato schopnost mizí.

Kdo to formuloval a kdy

Pojem zavedl americký psychiatr Daniel J. Siegel v knize The Developing Mind (Guilford Press, 1999; podtitul prvního vázaného vydání Toward a Neurobiology of Interpersonal Experience – pozdější vydání vycházejí pod odlišným podtitulem How Relationships and the Brain Interact to Shape Who We Are). Klinicky ho dál rozpracovali psychoterapeutka Pat Ogden spolu s Kekuni Minton a Clare Pain v knize Trauma and the Body: A Sensorimotor Approach to Psychotherapy (W. W. Norton & Company, 2006), konkrétně v kapitole 2 nazvané Window of tolerance: the capacity for modulating arousal. Na model modulace aktivace Ogdenové a Mintona dnes navazuje i výzkum (viz oddíl 3). Kdo jako první pojmenoval hyperaktivaci a hypoaktivaci jako dvě zóny ležící mimo okno, se ověřit nepodařilo (nezjištěno): Psychology Tools je popisuje jako součást modelu, který zavedl Siegel (1999), Siegelův text sám tato rešerše k dispozici neměla.

Co je z toho doložené

Obecná představa, na kterou rámec navazuje, totiž že příliš vysoká i příliš nízká úroveň fyziologické aktivace zhoršuje schopnost jasně myslet a přiměřeně reagovat, se v populární literatuře obvykle opírá o obrácené U Yerkesova–Dodsonova zákona (viz heslo Yerkesův–Dodsonův zákon). Tahle opora je ale sporná. Yerkes a Dodson (1908) aktivaci neměřili: zkoumali, jak síla elektrického šoku ovlivňuje rychlost učení myší v rozlišovací úloze. Podle Teigena (1994) pozdější autoři podnět přejmenovali na motivaci, aktivaci, úzkost nebo stres a tyto posuny připsali Yerkesovi a Dodsonovi. Corbett (2015) po přehledu výzkumu pracovního stresu dospěl k závěru, že zákon nemá v empirických faktech oporu. Dílčí podporu u lidí přinesli Beerendonk a kol. (2024): v krátkých zrakových a sluchových rozhodovacích úlohách byl výkon nejlepší při střední úrovni aktivace měřené podle velikosti zornice; stresu ani pracovní zátěže se studie netýká. Doložené je, že se pojem okno tolerance v praxi používá: popisují ho klinické a vzdělávací materiály (například Psychology Tools) a pracuje se s ním v trauma-informed přístupu, tedy v práci s lidmi, která počítá s možným vlivem prožitého traumatu, a v somatických terapiích a terapiích zaměřených na trauma (viz hyperaktivace a hypoaktivace). Recenzovanou validační prací, která se na okno tolerance odvolává, je dotazník AMMQ (Arousal Modulation Model Questionnaire) Fabia D'Antoniho, Alessia Matize a Cristiana Crescentiniho (2025). Vychází z modelu modulace aktivace Ogdenové a Mintona, který navazuje na Siegelovo okno tolerance, a autoři ho ověřili na 304 dospělých, kteří v té době nebyli v psychiatrické péči. Podle abstraktu má čtyři faktory (zóna optimální aktivace, boj nebo útěk, ztuhnutí, předstíraná smrt), dobrou vnitřní konzistenci (omega 0,83) i stabilitu v čase (test-retest 0,83) a škála zóny optimální aktivace souvisí kladně s psychickou pohodou a záporně s distresem (psychickou nepohodou) a disociací (pocitem odpojení od sebe nebo okolí). Plný text studie tato rešerše neověřila. Dotazník měří příbuzný model, ne přímo šířku okna u konkrétního člověka. Samostatně testovaným konstruktem s vlastním výzkumným programem okno tolerance podle dohledaných prací zatím není; v klinické praxi se používá hlavně jako metafora.

Co je sporné a kým jmenovitě

Na rozdíl od příbuzných konceptů v téhle oblasti – třeba polyvagální teorie, kterou jmenovitě a věcně napadla skupina kolem Grossmana – se u samotného okna tolerance nepodařilo dohledat žádnou srovnatelně konkrétní, jmenovanou odbornou kontroverzi: ani rešerše vedená při přípravě podkladových dokumentů této knihovny, ani vlastní dodatečné ověřování při psaní tohoto hesla (listopad 2026) nenašly práci, která by se explicitně a jmenovitě pustila do platnosti tohoto konstruktu. Co je místo toho doložitelné, je spíš mezera než spor: model se v odborné literatuře rozpracovává teoreticky, ale empiricky se testuje málo. Například F. M. Corrigan, J. J. Fisher a D. J. Nutt (Journal of Psychopharmacology, 2011) model použili k vysvětlení dlouhodobých dopadů těžkého citového traumatu na regulaci autonomního nervového systému; jde ale o přehledovou a teoretickou práci, ne o test konstruktu. Kvantitativně měřit okno tolerance v běžném životě se pokusily až dvě souběžné bakalářské práce na University of Twente z roku 2022: Jerôme S. A. Löffel (Measuring the Window of Tolerance in Student's Daily Life) a Matickas (Measuring the width of the window of tolerance and associations of interoceptive sensibility and arousal in student's daily life). Obě pracovaly s neklinickými vzorky studentů, ne s klinickou populací, u které se pojem v praxi nejčastěji používá. Recenzovaný dotazník AMMQ (D'Antoni, Matiz a Crescentini, 2025, viz oddíl 3) měří příbuzný model modulace aktivace, ne přímo okno tolerance. Že první pokusy o kvantifikaci přišly přes dvacet let po zavedení pojmu a na jiném typu vzorku, než pro jaký se pojem běžně používá, je samo o sobě věcný důvod k opatrnosti – bez toho, že by šlo tvrdit, že je koncept vyvrácený.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na chybějící samostatnou validaci konstruktu zůstává prakticky použitelné to, k čemu se rámec v terapii a vzdělávání nejčastěji používá: sebesledování vlastních raných signálů přetížení (zrychlený dech, neschopnost se soustředit, nutkání utéct nebo se vypnout) a včasné přizpůsobení tempa, zátěže nebo míry podpory, než dojde k plnému vychýlení do hyperaktivace nebo hypoaktivace. Tahle dovednost nestojí na tom, že by okno tolerance bylo přesně měřitelné u konkrétního člověka. Neopírá se ani o Yerkesův–Dodsonův zákon, protože jeho platnost pro lidský výkon je sporná (viz oddíl 3 a heslo Yerkesův–Dodsonův zákon). Jak účinné je takové sebesledování samo o sobě, žádná z citovaných prací neměřila (nezjištěno). Že bezpečný vztah a koregulace s druhým člověkem okno rozšiřují, je tvrzení rámce, pro které se empirickou práci dohledat nepodařilo (nezjištěno).

Kde se s tím člověk běžně setká

Nejčastěji v terapii zaměřené na trauma a v trauma-informed vzdělávání (školy, sociální práce), v somaticky orientovaných a tělesně zaměřených psychoterapeutických přístupech (sensorimotorická psychoterapie Ogdenové a kolegů), v koučinku zaměřeném na zvládání stresu a v populárně-psychologických textech o regulaci nervového systému – tam se často kombinuje s pojmy hyperaktivace a hypoaktivace, polyvagální teorie, autonomní nervový systém a koregulace, a bývá zobrazováno jako pruh se zelenou zónou uprostřed a červenou nebo modrou až šedou zónou po stranách.

Zdroje

1. Siegel, Daniel J. (1999). The Developing Mind: Toward a Neurobiology of Interpersonal Experience. Guilford Press, 1. (vázané) vydání; pozdější vydání knihy vycházejí pod odlišným podtitulem How Relationships and the Brain Interact to Shape Who We Are – autor rešerše nedohledal konkrétní stranu, na které Siegel pojem window of tolerance v tomto vydání poprvé zavedl.
2. Ogden, Pat; Minton, Kekuni; Pain, Clare (2006). Trauma and the Body: A Sensorimotor Approach to Psychotherapy. W. W. Norton & Company, kapitola 2: Window of tolerance: the capacity for modulating arousal.
3. Löffel, Jerôme S. A. (2022). Measuring the Window of Tolerance in Student's Daily Life: Integrating Core Affect and Body Awareness. Bakalářská práce, University of Twente (Enschede); autorský primární záznam na essay.utwente.nl nebyl v rámci rešerše strojově dostupný (stránka vrací jen název kolekce bez vykresleného obsahu) – rok, autor a název potvrzeny shodně dvěma nezávislými vyhledáváními a shodou s citací v hesle hyperaktivace-a-hypoaktivace.md, ne přímým přečtením stránky. Zdroj online
4. Matickas (křestní jméno nezjištěno) (2022). Measuring the width of the window of tolerance and associations of interoceptive sensibility and arousal in student's daily life. Bakalářská práce, University of Twente (Enschede); stránka v repozitáři nebyla strojově čitelná, název, rok a obsah (opakované měření týden, šestkrát denně, příležitostný vzorek studentů) převzaty z vyhledávání v repozitáři, přístup 2026-11-08. Zdroj online
5. Corrigan, F. M.; Fisher, J. J.; Nutt, D. J. (2011). Autonomic dysregulation and the Window of Tolerance model of the effects of complex emotional trauma. Journal of Psychopharmacology, 25(1), 17–25 (online 2010); ověřeno přes Crossref, přístup 2026-11-08. DOI 10.1177/0269881109354930
6. D'Antoni, Fabio; Matiz, Alessio; Crescentini, Cristiano (2025). The Arousal Modulation Model Questionnaire (AMMQ): Development, validation, and transdiagnostic applications. European Journal of Trauma & Dissociation, 9(3), 100564; ověřeno přes Crossref a abstrakt na em-consulte.com, plný text za paywallem neověřen, přístup 2026-11-08. DOI 10.1016/j.ejtd.2025.100564
7. Yerkes, Robert M.; Dodson, John D. (1908). The relation of strength of stimulus to rapidity of habit-formation. Journal of Comparative Neurology and Psychology, 18(5), 459–482. DOI 10.1002/cne.920180503
8. Teigen, Karl Halvor (1994). Yerkes-Dodson: A law for all seasons. Theory & Psychology, 4(4), 525–547. DOI 10.1177/0959354394044004
9. Corbett, Martin (2015). From law to folklore: work stress and the Yerkes-Dodson Law. Journal of Managerial Psychology, 30(6), 741–752. DOI 10.1108/JMP-03-2013-0085
10. Beerendonk, Lola; Mejías, Jorge F.; Nuiten, Stijn A.; de Gee, Jan Willem; Fahrenfort, Johannes J.; van Gaal, Simon (2024). A disinhibitory circuit mechanism explains a general principle of peak performance during mid-level arousal. Proceedings of the National Academy of Sciences, 121(5), e2312898121. DOI 10.1073/pnas.2312898121
11. Psychology Tools (nezjištěno). Window of Tolerance. psychologytools.com – popularizační shrnutí pro terapeutickou praxi, ne odborná recenzovaná publikace; použito jen jako doklad běžného klinického a edukačního použití pojmu, ne jako důkaz jeho validity. Zdroj online