Safe and Sound Protocol (SSP)

Co to tvrdí

Safe and Sound Protocol (SSP) je placený poslechový program: člověk přes sluchátka postupně poslechne pět hodin populární hudby, která je počítačově filtrovaná tak, aby zdůraznila frekvence typické pro lidský hlas. Myšlenka za tím vychází z polyvagální teorie Stephena Porgese (viz polyvagální teorie a ventrální vagový komplex): filtrovaný zvuk má podle autorů fungovat jako „neurální cvičení“ – má nenásilně „přepnout“ nervový systém z pohotovostního nebo staženého stavu do stavu uvolnění a bezpečí, ve kterém je člověk schopný normálně poslouchat, mluvit a navazovat kontakt s druhými. V praxi se SSP prodává přes firmu Unyte (platforma MyUnyte) a poskytují ho výhradně certifikovaní poskytovatelé – certifikace je placená a je podmínkou přístupu k programu, laik si ho sám nekoupí a nespustí.

Kdo to formuloval a kdy

Program vyvinul Stephen W. Porges. Jeho vědecký předchůdce, tehdy nazvaný „Listening Project Protocol“, popsal Porges se sedmi spoluautory v článku „Reducing Auditory Hypersensitivities in Autistic Spectrum Disorder: Preliminary Findings Evaluating the Listening Project Protocol“ (Frontiers in Pediatrics, 2014). Pod současným názvem a obchodní podobou SSP program dnes šíří firma Unyte; podle firemního materiálu samotné firmy Unyte (Santelog, 2025 – nejde o nezávisle ověřený zdroj, jen o přebíranou tiskovou zprávu) firmu založil Jason Tafler a odborníci jejím programům důvěřují „od roku 2016“; přesný rok založení firmy zpráva výslovně neuvádí. Přesné datum, kdy byl produkt poprvé nabídnutý pod názvem „Safe and Sound Protocol“, se v rámci této rešerše nepodařilo nezávisle ověřit – zůstává nezjištěno. Porges sám v prohlášení o střetu zájmů ke svému článku z roku 2022 uvádí, že drží patentová práva k SSP a pobírá z něj licenční poplatky od firmy Unyte/Integrated Listening Systems (Porges, 2022) – má tedy na prodeji programu přímý finanční zájem.

Co je z toho doložené

Původní dvě studie Porgese a kolegů (2014) u dětí s poruchou autistického spektra zjistily, že po pětidenní intervenci filtrovanou hudbou (pět denních sezení po zhruba 45 minutách) došlo podle hodnocení rodičů ke zlepšení citlivosti na zvuky. Podle rozboru videozáznamů u náhodně vybrané podskupiny dětí se spontánní sdílení s druhými zvýšilo jen u těch dětí, kterým se zlepšila citlivost na zvuky (šlo o 14 dětí). Autoři sami ale upozorňují na limity: šlo hlavně o údaje od rodičů, podskupiny byly malé, část dětí současně podstupovala i jiné terapie, a přibližně 40 % rodičů z kontrolních skupin (bez filtrované hudby) také hlásilo zlepšení aspoň v jedné oblasti chování – výsledky proto sami označují jako předběžné. Pilotní studie Kawai a kol. (2023) u šesti dospělých s poruchou autistického spektra zjistila statisticky významné zlepšení jen v jedné dílčí škále (sociální uvědomování podle rodinného hodnocení SRS-2, tedy Social Responsiveness Scale, škály sociální vnímavosti), autoři ji popisují jako částečný efekt na malém vzorku bez kontrolní skupiny. Heilman a kol. (2023) u 37 dětí a dospělých s poruchou autistického spektra bez kontrolní skupiny zaznamenali pokles hlášené sluchové přecitlivělosti po týdnu i po čtyřech týdnech a pokles výběrovosti v jídle až po čtyřech týdnech – i zde jde o jednoramenný design (všichni dostali SSP, nikdo kontrolu), takže nelze oddělit účinek samotné intervence od očekávání nebo běžné pozornosti terapeuta.

Co je sporné a kým jmenovitě

Praveen Khatri (2025, diplomová práce, University of Waikato) provedl metodologicky přísnější test: jednosubjektový design s opakovanými základními liniemi (multiple-baseline) u osmi dospělých, kteří sami uváděli přecitlivělost na zvuky, kde část účastníků dostávala filtrovanou hudbu SSP a část nefiltrovanou kontrolní hudbu. Délku studie ani to, zda byli z účasti vyloučeni lidé s poruchou autistického spektra, se z dostupného abstraktu zjistit nepodařilo (nezjištěno); abstrakt jen uvádí, že dosavadní studie SSP se týkaly hlavně lidí s autismem. Khatri nenašel žádný konzistentní důkaz, že SSP snižuje sluchovou přecitlivělost nebo zlepšuje celkovou pohodu oproti kontrole, a doporučuje další výzkum s randomizovaným kontrolovaným uspořádáním. Jde o jediný nalezený test SSP proti aktivní kontrolní podmínce u dospělých s přecitlivělostí na zvuky – a vyšel negativně.

Výsledky randomizovaných studií zatím chybějí. V registru ClinicalTrials.gov jsou zapsané tři randomizované studie, které SSP srovnávají s nefiltrovanou hudbou: u dospělých s příznaky deprese a úzkosti (zadavatel HealthPartners Institute, NCT06701578, plánováno 120 účastníků, nábor ještě nezačal, začátek odhadován na červen 2027), u dospělých s traumatem a závislostí na návykových látkách (Caron Treatment Centers, NCT07219056, nábor probíhá) a u lidí s posttraumatickou stresovou poruchou jako doplněk kognitivní terapie zpracování (cognitive processing therapy, CPT; Ohio State University, NCT06925867, nábor probíhá). K 9. 11. 2026 žádná z nich nemá zveřejněné výsledky (ClinicalTrials.gov, přístup 2026-11-09); po jejich zveřejnění se stav důkazů může změnit.

Nezávisle na účinnosti samotného programu je sporný i teoretický mechanismus, o který se SSP opírá: polyvagální teorie Stephena Porgese čelí jmenovité, odborně podložené kritice (Paul Grossman a kol., 2023 a 2026 – podrobně viz ventrální vagový komplex), která zpochybňuje právě ty premisy (vagový tonus jako měřitelná jednotná veličina, hierarchie „bezpečného“ a „staženého“ vagového obvodu), na kterých stojí vysvětlení, proč by filtrovaná hudba měla fungovat. Pokud je mechanismus sporný, vysvětlení účinku pojmem „vagová stimulace“ je tím také sporné – i kdyby samotné hlášené zlepšení u participantů bylo reálné.

K tomu přistupuje střet zájmů, který Porges sám uvádí: drží patentová práva k SSP a pobírá licenční poplatky od firmy, která program prodává a certifikuje poskytovatele za poplatek (Porges, 2022). To samo o sobě nic nevyvrací, ale při hodnocení studií, na kterých se autor programu podílí, je to okolnost důležitá k transparentnosti.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Ve studiích, na kterých se podílí autor programu nebo jeho spolupracovníci (Porges a kol. 2014 a Heilman a kol. 2023, na obou se autorsky podílí Keri J. Heilman), se u dětí a dospělých s poruchou autistického spektra opakovaně objevuje hlášené krátkodobé snížení sluchové přecitlivělosti po programu. Ve druhé studii z roku 2014 bylo toto snížení podle rodičů větší u filtrované hudby než u stejné hudby bez filtru; nezávisle na autorovi programu ale zatím nikdo nepotvrdil, že jde specificky o efekt filtrované hudby a ne o efekt strukturované pozornosti, očekávání nebo souběžné terapie (ve studii z roku 2014 hlásilo zlepšení aspoň v jedné oblasti i zhruba 40 % rodičů z kontrolních skupin). U jiné populace (dospělí, kteří sami uváděli přecitlivělost na zvuky) stejný efekt v přísnějším testu nepotvrdil Khatri (2025). Systematické údaje o bezpečnosti a nežádoucích účincích SSP se v rámci této rešerše nepodařilo zjistit (nezjištěno), takže nelze tvrdit, že je poslech pro každého neškodný; anekdoticky (ne ve formálních datech) se v online diskusích objevují i zprávy o přechodné silné nepohodě po poslechu.

Kde se s tím člověk běžně setká

SSP nabízejí terapeuti a ergoterapeuti zaměření na trauma, senzorické zpracování a poruchy autistického spektra, kteří si koupili certifikaci od firmy Unyte a program spravují přes platformu MyUnyte. V populárních i odborných textech o polyvagální teorii a traumatu se objevuje jako konkrétní komerční produkt vedle obecnějších pojmů jako neurocepce nebo autonomní nervový systém. V marketingových materiálech bývá popisovaný frázemi typu „neinvazivní akustický stimulátor vagového nervu“ – takové formulace je třeba číst jako firemní marketing, ne jako ustálený odborný termín.

Zdroje

1. Porges, Stephen W.; Bazhenova, Olga V.; Bal, Elgiz; Carlson, Nancy; Sorokin, Yevgeniya; Heilman, Keri J.; Cook, Edwin H.; Lewis, Gregory F. (2014). Reducing Auditory Hypersensitivities in Autistic Spectrum Disorder: Preliminary Findings Evaluating the Listening Project Protocol. Frontiers in Pediatrics, 2, článek 80. DOI 10.3389/fped.2014.00080
2. Porges, Stephen W. (2022). Polyvagal Theory: A Science of Safety. Frontiers in Integrative Neuroscience, 16, článek 871227 (prohlášení o střetu zájmů), přístup 2026-11-09. DOI 10.3389/fnint.2022.871227
3. Kawai, Hiroki; Kishimoto, Makiko; Okahisa, Yuko; Sakamoto, Shinji; Terada, Seishi; Takaki, Manabu (2023). Initial Outcomes of the Safe and Sound Protocol on Patients with Adult Autism Spectrum Disorder: Exploratory Pilot Study. International Journal of Environmental Research and Public Health, 20(6), článek 4862. DOI 10.3390/ijerph20064862
4. Heilman, Keri J.; Heinrich, Sonja; Ackermann, Michel; Nix, Evan; Kyuchukov, Hristo (2023). Effects of the Safe and Sound Protocol (SSP) on Sensory Processing, Digestive Function and Selective Eating in Children and Adults with Autism: A Prospective Single-Arm Study. Journal on Developmental Disabilities, 28(1); kopie též Zenodo, záznam 8018744, přístup 2026-11-09. Zdroj online
5. Khatri, Praveen (2025). Effects of the Safe and Sound Protocol on wellbeing and auditory sensitivities among adults with auditory hypersensitivities. diplomová práce, University of Waikato. Zdroj online
6. HealthPartners Institute (zadavatel studie) (2024). The Effect of the Safe and Sound Protocol on Depression and Anxiety Symptoms. ClinicalTrials.gov, registrační záznam NCT06701578, poprvé zveřejněno 2024-11-22, stav: ještě nenabírá, výsledky nezveřejněny, přístup 2026-11-09. Zdroj online
7. Caron Treatment Centers (zadavatel studie) (2025). The Effect of the Safe and Sound Protocol on Emotional Regulation in Traumatized Adults With Substance Use Disorders. ClinicalTrials.gov, registrační záznam NCT07219056, poprvé zveřejněno 2025-10-21, stav: nábor, výsledky nezveřejněny, přístup 2026-11-09. Zdroj online
8. Ohio State University (zadavatel studie) (2025). A Frequency-Modulated Music Intervention to Enhance Cognitive Processing Therapy (CPT) for PTSD. ClinicalTrials.gov, registrační záznam NCT06925867, poprvé zveřejněno 2025-04-13, stav: nábor, výsledky nezveřejněny, přístup 2026-11-09. Zdroj online
9. Grossman, Paul (2023). Fundamental challenges and likely refutations of the five basic premises of the polyvagal theory. Biological Psychology, 180, článek 108589. DOI 10.1016/j.biopsycho.2023.108589
10. Grossman, Paul a 38 spoluautorů (2026). Why the Polyvagal Theory is Untenable: An international expert evaluation of the polyvagal theory and commentary upon Porges. Clinical Neuropsychiatry, 2026, č. 1 (únor); ročník a strany nezjištěno, přístup 2026-11-09. DOI 10.36131/cnfioritieditore20260110
11. Santelog (redakční/firemní zpráva, nejde o nezávisle recenzovaný zdroj) (2025). Unyte Health Celebrates 10 Years as the Leader in Nervous System Regulation and Sound-Based Listening Therapies. Santelog.com, převzatá tisková zpráva GlobeNewswire z 8. 10. 2025, přístup 2026-11-09. Zdroj online