Attachmentové styly v dospělosti (Hazan & Shaver, Bartholomew & Horowitz)

Co to tvrdí

Myšlenka říká, že to, jak se člověk chová a co prožívá v blízkých vztazích v dospělosti - jak snadno důvěřuje partnerovi, jak reaguje na odloučení nebo nejistotu ve vztahu, jak moc se bojí odmítnutí nebo naopak blízkosti -, se dá popsat jako rozpoznatelný, poměrně stálý vzorec, podobně jako teorie attachmentu popisuje vztahový vzorec kojence k pečující osobě. Nejde ale o totéž měření: zatímco u kojenců se vzorec zjišťuje pozorováním chování (viz metoda neznámé situace), u dospělých se zjišťuje především sebeposuzovacím dotazníkem - člověk sám hodnotí, jak dobře ho vystihují různá tvrzení o blízkosti a důvěře. Existují dvě hlavní, dodnes používané klasifikace: starší tříkategoriová (bezpečný / úzkostně-ambivalentní / vyhýbavý) a novější čtyřkategoriová, která vyhýbavý typ rozděluje na dva (bezpečný / zaujatý-preokupovaný / odmítavý-distancovaný / vystrašený-vyhýbavý), podle toho, jak člověk hodnotí sám sebe a jak hodnotí druhé. V českých textech se jednotlivé styly často nazývají také bezpečná, úzkostná a vyhýbavá citová vazba: úzkostná citová vazba odpovídá úzkostně-ambivalentnímu (ve čtyřkategoriovém modelu zaujatému) stylu, vyhýbavá citová vazba vyhýbavému (ve čtyřkategoriovém modelu odmítavému a vystrašenému) stylu.

Kdo to formuloval a kdy

Tříkategoriovou verzi poprvé popsali Cindy Hazan a Phillip Shaver v práci „Romantic love conceptualized as an attachment process“ (Journal of Personality and Social Psychology, 1987). Použili k tomu neobvyklou metodu - krátký „dotazník o lásce“ otištěný v novinách (Rocky Mountain News), na který čtenáři dobrovolně odpovídali; tři kategorie převzali přímo z Ainsworthové kojeneckých typů. O čtyři roky později Kim Bartholomew a Leonard M. Horowitz („Attachment styles among young adults: A test of a four-category model“, Journal of Personality and Social Psychology, 1991) navrhli rozšířený, čtyřkategoriový model - rozdělili původní „vyhýbavý“ typ na dva odlišné podtypy podle toho, jestli si člověk o sobě myslí dobře, nebo špatně, a zavedli k tomu vlastní dotazník (Relationship Questionnaire).

Co je z toho doložené

To, že se lidé v dotaznících o blízkých vztazích skutečně liší podél dvou opakovaně nalézaných dimenzí - úzkosti z odmítnutí a vyhýbání se blízkosti - a že tyto dvě dimenze souvisí s tím, jak lidé popisují své vztahy, partnerský konflikt a důvěru, je napříč desítkami studií dobře zreplikované. K tomuto obrazu se výzkum dostal postupně: Collins a Read (1990) ve faktorové analýze svého dotazníku (Adult Attachment Scale) našli tři dimenze, pohodlí v blízkosti, ochotu spoléhat se na druhé a úzkost z opuštění nebo z toho, že člověk nebude milován, a tyto dimenze neodpovídaly přímo třem stylům Hazan a Shavera. Rozsáhlá faktorová analýza, do které Kelly Brennan, Catherine Clark a Phillip Shaver (1998) zahrnuli všechny tehdy známé sebeposuzovací dotazníky attachmentu dospělých, pak ukázala, že se jejich škály seskupují právě do dvou hlavních dimenzí, úzkosti a vyhýbání. Navazující práce R. Chrise Fraleyho, Nielse Wallera a Kelly Brennan (2000) prověřila nad daty od 1085 lidí metodou teorie odpovědi na položku (IRT, statistický postup, který posuzuje, jak přesně jednotlivé otázky měří zkoumanou vlastnost) čtyři běžně používané dotazníky: Experiences in Close Relationships (ECR), Adult Attachment Scale (Collins a Read), Relationship Styles Questionnaire (Griffin a Bartholomew) a Simpsonovy škály. Ukázala, jak obě dimenze měřit přesněji, a vznikla z ní revidovaná verze ECR-R.

Co je sporné a kým jmenovitě

Fraley a Waller (1998) prověřili taxometrickými analýzami (statistickými postupy, které zjišťují, zda se lidé dělí do skutečně oddělených skupin, nebo se od sebe liší plynule) samotný typologický model a dospěli k závěru, že attachment v dospělosti je lepší měřit i chápat jako dimenze, ne jako kategorie. Tím zpochybňují typologii původního Hazan & Shaverova i navazujícího Bartholomew & Horowitzova přístupu, který respondenta zařazuje do jedné z pevných kategorií; místo kategorií se proto obě dimenze (úzkost a vyhýbání) měří jako spojité škály, což dělají novější nástroje ECR (Brennan, Clark a Shaver, 1998) a z něj odvozené ECR-R (Fraley, Waller a Brennan, 2000). Odklon od volby jediné kategorie začal už dřív: Collins a Read (1990) i Simpson (1990) nahradili Hazan & Shaverův dotazník, ve kterém člověk vybírá jeden ze tří popisů, vícepoložkovými škálami, na kterých se hodnotí plynule; zda přitom kategorizaci výslovně kritizovali, je z dostupných textů nezjištěno. Druhá, oddělená sporná otázka je stabilita: metaanalýza R. Chrise Fraleyho (2002) ukazuje, že attachmentová jistota je během prvních 19 let života jen umírněně stálá, a vzorce stálosti podle ní nejlépe vysvětluje takzvaný prototypový model. Novější a rozsáhlejší metaanalýza, kterou provedli Pinquart, Feußner a Ahnert (2013) nad 127 pracemi, zjistila celkovou stálost r = 0,39, u intervalů delších než 15 let ale statisticky významnou stálost nenašla. Zůstává proto otevřené, zda jde o trvalý „prototyp“ z rané zkušenosti, nebo o vzorec, který se novými vztahovými zkušenostmi v průběhu života reálně přepisuje - spor mezi takto nazývanou „prototypovou“ a „revizionistickou“ perspektivou není uzavřený. Důležité je navíc rozlišovat výzkumné tradice: sebeposuzovací dotazníky (Hazan & Shaver, Bartholomew & Horowitz a jejich nástupci) jsou jiný typ měření než rozhovorová metoda Adult Attachment Interview, používaná primárně u rodičů v klinickém a vývojovém výzkumu - u té van IJzendoorn (1995) v metaanalýze 18 vzorků (N = 854) doložil shodu 75 % mezi rodičovským výsledkem a pozdější attachmentovou jistotou jejich kojence. Novější metaanalýza Verhage a kol. (2016) na 95 vzorcích (N = 4 819) ale zjistila slabší přenos (u bezpečné vazby r = 0,31 oproti 0,47 před dvěma desetiletími) a u novějších a nepublikovaných studií ještě menší účinky. O srovnatelné a přímo ověřené shodě mezi běžným sebeposuzovacím dotazníkem dospělého a jeho vlastní kojeneckou klasifikací z dětství přímý doklad nezjištěn - a rovnítko mezi „attachmentovým stylem podle dotazníku“ a „pokračováním stejné kojenecké kategorie“ by bylo zjednodušení, které dostupné zdroje nepodporují.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Nezávisle na tom, jestli se člověk zařadí do tří, nebo do čtyř kategorií, a nezávisle na spor o stabilitu v čase, zůstává prakticky použitelné samotné pojmenování dvou opakovaně nalézaných os prožívání ve vztahu - „jak snadno se bojím, že mě partner odmítne nebo opustí“ (úzkost, v popularizačních textech úzkostná citová vazba) a „jak snadno mi vadí přílišná blízkost a závislost na druhém“ (vyhýbání, v popularizačních textech vyhýbavá citová vazba). Popsat vlastní tendenci k jedné nebo druhé ose dává konkrétní, pozorovatelný jazyk pro to, co se ve vztahovém konfliktu typicky děje (např. jeden partner situaci řeší sbližováním a ujišťováním, druhý odstupem), aniž by to vyžadovalo rozhodnout spor o to, zda jde o trvalou, z dětství nezměnitelnou vlastnost.

Kde se s tím člověk běžně setká

Populárně-psychologické knihy, kurzy a online testy „zjisti svůj attachmentový styl“, vztahové poradenství a párová terapie, koučink zaměřený na vztahy. V odborné literatuře dál ve výzkumu blízkých vztahů a sociální psychologii; v klinickém a vývojovém výzkumu attachmentu u rodičů se vedle toho používá samostatná, metodologicky odlišná tradice (Adult Attachment Interview), se kterou se běžné popularizační „typy“ často nerozlišují.

Zdroje

1. Hazan, C., Shaver, P. (1987). Romantic love conceptualized as an attachment process. Journal of Personality and Social Psychology, 52(3), 511-524. DOI 10.1037/0022-3514.52.3.511
2. Bartholomew, K., Horowitz, L. M. (1991). Attachment styles among young adults: A test of a four-category model. Journal of Personality and Social Psychology, 61(2), 226-244. DOI 10.1037/0022-3514.61.2.226
3. Collins, N. L., Read, S. J. (1990). Adult attachment, working models, and relationship quality in dating couples. Journal of Personality and Social Psychology, 58(4), 644-663. Tři faktory (Close, Depend, Anxiety) ověřeny přes sekundární popisy škály AAS, přístup 2026-11-08. DOI 10.1037/0022-3514.58.4.644
4. Simpson, J. A. (1990). Influence of attachment styles on romantic relationships. Journal of Personality and Social Psychology, 59(5), 971-980. DOI 10.1037/0022-3514.59.5.971
5. Brennan, K. A., Clark, C. L., Shaver, P. R. (1998). Self-report measurement of adult romantic attachment: An integrative overview. In J. A. Simpson & W. S. Rholes (Eds.), Attachment theory and close relationships (pp. 46-76). New York: Guilford Press. Citace a popis ověřeny na stránce R. C. Fraleyho, přístup 2026-11-08. Zdroj online
6. Fraley, R. C., Waller, N. G. (1998). Adult attachment patterns: A test of the typological model. In J. A. Simpson & W. S. Rholes (Eds.), Attachment theory and close relationships (pp. 77-114). New York: Guilford Press. Citace a popis ověřeny na stránce R. C. Fraleyho, přístup 2026-11-08. Zdroj online
7. Fraley, R. C., Waller, N. G., Brennan, K. A. (2000). An item-response theory analysis of self-report measures of adult attachment. Journal of Personality and Social Psychology, 78(2), 350-365. DOI 10.1037/0022-3514.78.2.350
8. Fraley, R. C. (2002). Attachment stability from infancy to adulthood: Meta-analysis and dynamic modeling of developmental mechanisms. Personality and Social Psychology Review, 6(2), 123-151. DOI 10.1207/S15327957PSPR0602_03
9. Pinquart, M., Feußner, C., Ahnert, L. (2013). Meta-analytic evidence for stability in attachments from infancy to early adulthood. Attachment & Human Development, 15(2), 189-218. Údaje z abstraktu ověřeny přes WebSearch, přístup 2026-11-08. DOI 10.1080/14616734.2013.746257
10. van IJzendoorn, M. H. (1995). Adult attachment representations, parental responsiveness, and infant attachment: A meta-analysis on the predictive validity of the Adult Attachment Interview. Psychological Bulletin, 117(3), 387-403. DOI 10.1037/0033-2909.117.3.387
11. Verhage, M. L., Schuengel, C., Madigan, S., Fearon, R. M. P., Oosterman, M., Cassibba, R., Bakermans-Kranenburg, M. J., van IJzendoorn, M. H. (2016). Narrowing the transmission gap: A synthesis of three decades of research on intergenerational transmission of attachment. Psychological Bulletin, 142(4), 337-366. Údaje z abstraktu ověřeny přes WebSearch, přístup 2026-11-08. DOI 10.1037/bul0000038