Learning Climate Questionnaire (LCQ)

Co to tvrdí

Learning Climate Questionnaire (LCQ) je dotazník, který nevyšetřuje učitele ani instruktora přímo, ale ptá se studenta na jeho vlastní prožitek: nakolik cítí, že mu jeho učitel dává na výběr, vysvětluje smysl věcí, naslouchá mu a bere ohled na jeho pohled, místo aby mu věci jen nařizoval. Vychází z konceptu podpora autonomie v rámci teorie sebeurčení (SDT) a je jedním z rodiny podobných dotazníků pro různá prostředí (ve zdravotnictví obdobnou roli hraje HCCQ, v pracovním prostředí WCQ, viz heslo podpora autonomie). LCQ sám o sobě není teorie ani intervence, je to jen měřicí nástroj.

Podle oficiálního informačního listu na webu Self-Determination Theory (přístup 2026-10-14) existuje dlouhá, patnáctipoložková verze a z ní odvozená šestipoložková krátká verze (položky č. 1, 2, 4, 7, 10 a 14 z dlouhé verze). Odpovídá se na sedmibodové škále od „silně nesouhlasím“ po „silně souhlasím“; skóre je průměr odpovědí, přičemž u dlouhé verze se jedna položka (č. 13, formulovaná obráceně) před průměrováním otáčí. Vyšší průměrné skóre znamená vyšší vnímanou podporu autonomie. Vedle těchto dvou oficiálních verzí existuje i novější, výzkumně navržená pětipoložková verze LCQ-5 (viz níže).

Kdo to formuloval a kdy

Jako autoři nástroje a zdroj jeho první publikace se nejčastěji uvádí Geoffrey C. Williams a Edward L. Deci (1996), v článku Internalization of Biopsychosocial Values by Medical Students: A Test of Self-Determination Theory (Journal of Personality and Social Psychology, 70(4), 767–779). Takto LCQ přímo přisuzuje i sekundární katalog měřicích nástrojů CHIRAL (chiral.chemedx.org, přístup 2026-10-14), který uvádí 1996 jako rok vydání a žádnou dřívější verzi nástroje. Drobná nejistota ale zůstává: oficiální seznam „Articles that have Used the Learning Climate Questionnaire“ na webu Self-Determination Theory (přístup 2026-10-14) eviduje bez bližšího komentáře i starší text téhož okruhu autorů, Williams, Wiener, Markakis, Reeve & Deci (1994, Journal of General Internal Medicine, 9, 327–333) o motivaci studentů medicíny, aniž by řekl, zda LCQ v nějaké podobě použil už tento dřívější text. Který text přesně je prvním uvedením nástroje, tedy nelze s naprostou jistotou potvrdit jen z těchto dvou zdrojů; shoda napříč zdroji je ale v tom, že nástroj vznikl v polovině devadesátých let v okruhu Deciho a Williamse, ve stejné době jako příbuzný podpora autonomie dotazník pro zdravotnictví (HCCQ), jehož přesné datum vzniku je nezjištěno ze stejného důvodu.

Šestipoložkovou krátkou verzi psychometricky přezkoumali pomocí teorie odpovědi na položku (item response theory, konkrétně graded response model) Shi Yu, Anne Traynor a Chantal Levesque-Bristol (2018, Motivation and Emotion, 42(6), 795–803) na velkém vzorku 13 570 respondentů. Pětipoložkovou verzi LCQ-5 pak validovaly Patricia D. Simon a Maria Guadalupe C. Salanga (2021, Psychology in the Schools, 58(10), 1919–1931) na vzorku filipínských vysokoškolských studentů.

Co je z toho doložené

Yu, Traynor a Levesque-Bristol (2018) uvádí, že šestipoložková krátká verze LCQ je podle IRT i klasické psychometrické analýzy celkově uspokojivá při měření vnímané podpory autonomie, s jednou výjimkou: položka č. 4 („Můj učitel mi dával najevo důvěru, že úspěšně zvládnu tento předmět“) v jejich analýze vycházela jako nedostatečná, a škála jako celek špatně rozlišovala mezi studenty v horní části spektra, tedy mezi těmi, kdo hodnotili učitele jako velmi silně podporujícího autonomii. Autoři na základě toho doporučili položku č. 4 vypustit a doplnit položky mířící na horní konec spektra podpory autonomie. Simon a Salanga (2021) potvrdily jednofaktorovou strukturu LCQ, tedy že všechny položky dotazníku měří jednu společnou věc, a ukázaly, že jejich pětipoložková verze LCQ-5 má v konfirmační faktorové analýze (statistickém ověření, zda odpovědi odpovídají předem předpokládané stavbě dotazníku) lepší shodu modelu (model fit, tedy jak dobře data této stavbě odpovídají) než patnáctipoložková i šestipoložková verze. Jde o celkovou shodu; tím, jak přesně LCQ-5 rozlišuje v horní části škály, kterou jako slabinu krátké verze popsali Yu a kol. (2018), se podle dohledaných údajů nezabývaly. LCQ-5 navíc vykazovala invarianci mezi pohlavími (dotazník měří stejně u žen i mužů, takže jejich skóre lze férově porovnávat) a korelovala s mírami podpory autonomie od rodičů a vrstevníků i se subškálou sebe-orientovaného perfekcionismu, což podporuje její konstruktovou validitu, tedy že měří skutečně to, co měřit má. Zda pětipoložková verze Simon a Salangy (2021) konkrétně vypouští stejnou položku č. 4, kterou jako problematickou označili Yu a kol. (2018), nebylo pro toto heslo dohledáno v žádném z uvedených zdrojů, nezjištěno.

Novější validační studie Gómez-López a kol. (2026, Frontiers in Psychology, 17, 1706868) ověřovala čtrnáctipoložkovou adaptaci LCQ pro tělesnou výchovu (LCQ-EF) na 1 753 středoškolácích z Mexika a Španělska. Autoři uvádějí, že dotazník měří stejně v obou zemích, u obou pohlaví i ve věkových skupinách, a že vnitřní konzistence (ukazatele α a ω, tedy jak souhlasně si odpovědi na jednotlivé položky odpovídají) přesahuje v obou zemích 0,90. Studie zároveň zmiňuje další jazykové adaptace LCQ, mimo jiné ve Španělsku, Japonsku, Uruguayi, Brazílii a Itálii.

Co je sporné a kým jmenovitě

Rešerše nenašla jmenovaný spor o to, jestli LCQ jako nástroj platně měří podporu autonomie vůbec; jde spíš o otevřenou otázku, která konkrétní délka dotazníku je nejlepší, a tu dokumentují samy citované psychometrické práce, ne vnější kritika. Yu, Traynor a Levesque-Bristol (2018) sami ve své studii zdokumentovali konkrétní slabinu oficiální šestipoložkové krátké verze (položka č. 4, slabá rozlišovací schopnost v horní části spektra) a doporučili ji upravit. Simon a Salanga (2021) pak navrhly jinou, pětipoložkovou verzi (LCQ-5), o které tvrdí, že má lepší model fit než patnáctipoložková i šestipoložková varianta. LCQ-5 ale podle dohledaných zdrojů nenahradila oficiální šestipoložkovou verzi uvedenou na webu Self-Determination Theory, takže si ve výzkumné literatuře nadále konkurují minimálně tři verze téhož nástroje (15, 6 a 5 položek) bez jednoznačné shody, kterou verzi používat. Jméno konkrétního kritika, který by zpochybnil validitu samotného konstruktu „vnímaná podpora autonomie učitele“ měřeného LCQ, rešerše nenašla.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, která přesná délka dotazníku se použije, LCQ funguje jako rychlý, opakovatelný sebe-report studenta o tom, jak vnímá styl konkrétního učitele nebo instruktora, s jednofaktorovou strukturou potvrzenou napříč zkoumanými verzemi a dostatečnou vnitřní konzistencí podle dohledaných studií. Pro porovnání v čase (např. na začátku a na konci kurzu) nevadí, že se délka verze mezi studiemi liší, pokud se v rámci jednoho srovnání používá důsledně stejná verze. Kdo potřebuje přesně rozlišovat mezi učiteli s velmi vysokou podporou autonomie, by měl vědět, že šestipoložková krátká verze je v tom podle Yu a kol. (2018) slabší; autoři doporučují vypustit položku č. 4 a doplnit nové položky zaměřené na horní konec spektra, ne přejít na jinou existující verzi. Zda patnáctipoložková verze nebo LCQ-5 rozlišuje v horní části škály lépe, citované studie nezkoumaly, nezjištěno.

Kde se s tím člověk běžně setká

Ve výzkumu pedagogiky a vzdělávání postaveném na teorii sebeurčení: typicky jako nástroj k ověření, zda konkrétní styl výuky nebo vzdělávací program zvyšuje vnímanou podporu autonomie u studentů, často v páru s mírami jejich motivace nebo výsledků učení. Je součástí širší rodiny „climate questionnaires“ (LCQ pro výuku, HCCQ pro zdravotnictví, WCQ pro pracovní prostředí, viz heslo podpora autonomie), které spravuje stejný okruh autorů kolem Self-Determination Theory. Zda a jak se LCQ objevuje mimo akademický výzkum, např. v populárně-psychologických textech o vzdělávání, v hodnocení kurzů nebo lektorů mimo akademickou sféru, nebylo pro toto heslo dohledáno v žádném z uvedených zdrojů, nezjištěno.

Zdroje

1. Williams, Geoffrey C.; Deci, Edward L. (1996). Internalization of biopsychosocial values by medical students: A test of self-determination theory. Journal of Personality and Social Psychology, 70(4), 767–779. DOI 10.1037/0022-3514.70.4.767
2. Center for Self-Determination Theory (selfdeterminationtheory.org) (nezjištěno). Perceived Autonomy Support: The Climate Questionnaires: The Learning Climate Questionnaire (LCQ). Oficiální informační list k nástroji (PDF), nedatovaný provozní obsah webu, přístup 2026-10-14. Zdroj online
3. Yu, Shi; Traynor, Anne; Levesque-Bristol, Chantal (2018). Psychometric examination of the short version of the learning climate questionnaire using item response theory. Motivation and Emotion, 42(6), 795–803. DOI 10.1007/s11031-018-9704-4
4. Simon, Patricia D.; Salanga, Maria Guadalupe C. (2021). Validation of the Five-item Learning Climate Questionnaire as a measure of teacher autonomy support in the classroom. Psychology in the Schools, 58(10), 1919–1931. DOI 10.1002/pits.22546
5. CHIRAL, Chemistry Instrument Resource and Appraisal Library (chiral.chemedx.org) (nezjištěno). Learning Climate Questionnaire: instrument entry. Sekundární katalog diagnostických nástrojů, nedatovaný provozní obsah webu, přístup 2026-10-14. Zdroj online
6. Gómez-López, M.; Zamarripa, J.; Pizarro, D.; Ramírez-Nava, R.; Manzano-Sánchez, D. (2026). Cross-cultural validation and measurement invariance of the learning climate questionnaire in physical education: evidence from Mexico and Spain. Frontiers in Psychology, 17, 1706868, přístup 2026-11-08. DOI 10.3389/fpsyg.2026.1706868