Kognitivně-atenční syndrom (CAS)

Co to tvrdí

Kognitivně-atenční syndrom (Cognitive Attentional Syndrome, CAS) je Wellsovo pojmenování pro tři propojené způsoby, jak člověk reaguje na nepříjemnou myšlenku nebo pocit. Právě tahle reakce, ne ta myšlenka samotná, podle teorie udržuje úzkost a depresi při životě. Patří do něj: (1) dlouhé, do kruhu se vracející přemítání: obavy a ruminace; (2) soustavné sledování okolí nebo vlastního těla na možnou hrozbu (sledování hrozby, threat monitoring); a (3) strategie, kterými se člověk snaží s nepříjemnou myšlenkou vypořádat, ale které ji v důsledku prodlužují: potlačování myšlenek, vyhýbání se situacím, které myšlenku vyvolávají, vyhledávání opakovaného ujištění u druhých lidí nebo útlum pomocí alkoholu či jiných látek. Co CAS udržuje v chodu, jsou podle teorie metakognitivní přesvědčení, tedy přesvědčení o tom, k čemu je takové myšlení dobré nebo jak nebezpečné je ho nechat bez dozoru. CAS samotný je tedy to pozorovatelné chování a soustředění pozornosti, které z těchto přesvědčení vyplývá; metakognitivní terapie je metoda, která se snaží tenhle vzorec změnit.

Kdo to formuloval a kdy

Pojem jako součást teoretického modelu zavedl britský klinický psycholog Adrian Wells (podle Wikipedie, en.wikipedia.org/wiki/Adrian_Wells, přístup 2026-10-20: profesor klinické a experimentální psychopatologie na University of Manchester a Professor II klinické psychologie na Norské univerzitě vědy a techniky, NTNU) spolu s Geraldem Matthewsem v knize Attention and Emotion: A Clinical Perspective (Wells & Matthews, 1994) jako jednu ze tří úrovní Self-Regulatory Executive Function modelu (S-REF), podrobněji viz metakognitivní terapie. V té podobě to ale bylo popisné pojmenování, ne měřený dotazníkový konstrukt. Šestnáctipoložkový sebeposuzovací dotazník CAS-1 vytvořil Wells později a uvedl ho v knize Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression (Wells, 2009); podle Faija a kol. (2019) ho pak používali i další výzkumníci. Psychometrické vlastnosti CAS-1 ověřili Henrik Nordahl (podle zaměstnaneckého profilu NTNU, ntnu.no/ansatte/henrik.nordahl, přístup 2026-11-09, profesor a psycholog specialista (Professor & psykologspesialist) v Institutt for psykologi na Norwegian University of Science and Technology, vede tamní výzkumnou skupinu BASE) a Adrian Wells (Nordahl & Wells, 2019, International Journal of Cognitive Therapy, online 1. 11. 2019) na vzorku 773 lidí, z nichž 431 vyplnilo dotazník znovu po 6 a 12 týdnech; potvrdili v něm třífaktorovou strukturu dotazníku. Už o něco dřív, online 18. 9. 2019, vyšla desetipoložková zkrácená verze CAS-1R, ověřená na 440 lidech v programu kardiologické rehabilitace s příznaky úzkosti nebo deprese (Faija, Reeves, Heal, Capobianco, Anderson & Wells, 2019, Frontiers in Psychology). V analýze se nakonec použilo jen 9 z 10 položek, protože položku o užívání alkoholu u 88 % lidí ve vzorku vyplnilo nulou. V roce 2021 vyšla dětská verze CAS-1C (Normann, Reinholdt-Dunne, Andersen & Esbjørn, 2021, Behavioural and Cognitive Psychotherapy).

Co je z toho doložené

Obě psychometrické studie Wellsova týmu, Nordahl & Wells (2019) i Faija a kol. (2019), potvrdily v konfirmační faktorové analýze na dvou odlišných vzorcích (773 lidí, typ vzorku se z abstraktu nepodařilo zjistit, resp. lidé v kardiologické rehabilitaci) stejnou třífaktorovou strukturu dotazníku: faktor copingových strategií (obavy/dwelling, sledování hrozby, vyhýbání se, látky), faktor negativních metakognitivních přesvědčení a faktor pozitivních metakognitivních přesvědčení. Faktor copingových strategií měl v obou studiích dobrou vnitřní konzistenci (Nordahl & Wells uvádějí rozsah alfa 0,77–0,89 napříč faktory; Faija a kol. uvádějí u tohoto konkrétního faktoru alfa 0,88). To naznačuje, že aspoň tahle část konstruktu (souhrn konkrétního kontraproduktivního chování při nepříjemné myšlence) se dá spolehlivě měřit opakovaně napříč různými skupinami lidí. Spolehlivost CAS-1 potvrdili i autoři mimo Wellsův tým: Kowalski & Dragan (2019) ve třech studiích (komunitní vzorek 1225 lidí, internetový vzorek 602 lidí a 98 lidí vybraných z prvního vzorku) a zjistili i souvislost skóre CAS-1 s ruminací, metakognitivními přesvědčeními, psychickými obtížemi a kvalitou života. Fergus a kol. (2013) na klinickém vzorku 132 lidí s úzkostnými poruchami nebo poruchami nálady zjistili, že CAS souvisí se všemi sledovanými příznaky, nejvíc s depresí a generalizovanou úzkostí, a že tato souvislost trvá i po zohlednění psychologické nepružnosti, se kterou CAS silně souvisí.

Co je sporné a kým jmenovitě

Sami autoři CAS-1R, Faija, Reeves, Heal, Capobianco, Anderson a Wells (2019), ve vlastní práci uvádějí, že zbylé dva ze tří faktorů dotazníku mají nižší spolehlivost: faktor negativních metakognitivních přesvědčení měl alfu 0,65 (omega 0,70), což označují za přijatelné, faktor pozitivních metakognitivních přesvědčení jen 0,58 (omega 0,59). U tohoto druhého faktoru to v diskuzi popisují jako „well below the conventional threshold of 0.70“ a nižší spolehlivost částečně přičítají tomu, že každý z těch dvou faktorů má jen dvě položky. Faktorová struktura navíc není napříč studiemi jednotná: nezávislí autoři Kowalski & Dragan (2019) porovnávali dvoufaktorové a čtyřfaktorové řešení a lépe datům odpovídalo dvoufaktorové, zatímco Nordahl & Wells (2019) i Faija a kol. (2019) uvádějí tři faktory. Kowalski & Dragan proto dotazník v současné podobě považují za použitelný v klinické praxi, ale pro výzkum doporučují kombinovat více měřítek CAS nebo vyvinout rozšířený dotazník. Vícerozměrný dotazník CAS mezitím vznikl: Multidimensional Cognitive Attentional Syndrome Scale (MCASS) publikovali Conboy, Fergus a Bardeen (2021, Psychological Assessment). Jeho tureckou verzi ověřili Ozdel, Cetinel, Batmaz a Altinoz (2026, Frontiers in Psychology) na 115 lidech s klinickými obtížemi (převážně panická porucha, generalizovaná úzkostná porucha nebo depresivní porucha) a 114 lidech bez nich a po vyřazení jedné položky potvrdili sedmifaktorovou strukturu. Studie Faija a kol. (2019) explicitně netestuje, jak dobře se CAS odlišuje od obav a ruminace jako samostatně měřených konstruktů, i když je oba v úvodu zmiňuje jako příbuzné. Fergus a kol. (2013) odlišnost CAS prověřovali, ale vůči psychologické nepružnosti, ne vůči obavám a ruminaci. Otázka, nakolik je „sledování hrozby a kontraproduktivní coping“ věcně odlišitelné od již dřív zavedených pojmů obav a ruminace (srov. zastřešující koncept „repetitive negative thinking“ u Ehring & Watkins, 2008), tak v citovaných pracích zůstává přímo neprověřená. K tomu přistupuje otázka nezávislosti: na obou psychometrických studiích Wellsova týmu (CAS-1 i CAS-1R) je spoluautorem přímo Adrian Wells, tvůrce konstruktu a ředitel MCT Institute (MCTI®, podle mct-institute.co.uk/?p=20, přístup 2026-10-20; v prohlášení o střetu zájmů ve studii Faija a kol. z roku 2019 je uveden jako co-director, tedy spoluředitel). U studie CAS-1R je tento střet zájmů v textu přímo uveden. Práce Kowalski & Dragan (2019) a Fergus a kol. (2013) ale ukazují, že spolehlivost dotazníku a souvislost CAS s příznaky doložili i autoři mimo Wellsův tým. Jmenovitou odbornou kontroverzi, která by přímo zpochybňovala samotný koncept CAS (ne jen spolehlivost a strukturu dotazníku), jsem v dostupných zdrojích nenašel; pokud existuje, nebyla tímto rešeršním postupem zachycena.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, jak se časem vyřeší otázky kolem spolehlivosti jednotlivých faktorů dotazníku, zůstává použitelné samotné pozorování: všímat si, kdy člověk u nepříjemné myšlenky sklouzne do dlouhého přemítání, kdy začne aktivně sledovat okolí nebo tělo na hrozbu, a kdy sáhne po strategii, která problém jen oddaluje (vyhýbání se, opakované vyhledávání ujištění), a to bez ohledu na přesné dotazníkové skóre. Tohle trojí rozlišení se dá použít jako jednoduchý seznam k sebepozorování i mimo rámec celé metakognitivní teorie; konkrétní techniku, jak s jednou jeho součástí (obavami a ruminací) prakticky pracovat, popisuje heslo metakognitivní terapie (odkládání obav na vyhrazený čas).

Kde se s tím člověk běžně setká

Zkratka CAS se objevuje v odborných textech a výcvikových materiálech metakognitivní terapie jako shrnující pojem pro to, co se v terapii cílí, a dotazník CAS-1/CAS-1R se používá ve výzkumu; podle Faija a kol. (2019) ho terapeuti metakognitivní terapie používají i k měření týdenních změn CAS v průběhu terapie. V populárních textech o zvládání „přemýšlení o přemýšlení“ nebo „overthinkingu“ se CAS zpravidla nezmiňuje jmenovitě; dostává se tam nanejvýš zjednodušeně jako rada „nepřemýšlej tolik“ bez vazby na konkrétní strukturovaný konstrukt popsaný v tomto hesle. Čtenář by zkratku CAS neměl zaměňovat s jinými použitími téže zkratky v psychologii (např. Cognitive Assessment System v neuropsychologii). Jde o shodu zkratky, ne o souvislost pojmů.

Zdroje

1. Wells, Adrian; Matthews, Gerald (1994). Attention and Emotion: A Clinical Perspective. Lawrence Erlbaum Associates (Hove, UK).
2. Wells, Adrian (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression. Guilford Press (New York).
3. Ehring, Thomas; Watkins, Edward R. (2008). Repetitive Negative Thinking as a Transdiagnostic Process. International Journal of Cognitive Therapy, 1(3), 192–205. DOI 10.1521/ijct.2008.1.3.192
4. Nordahl, Henrik; Wells, Adrian (2019). Measuring the Cognitive Attentional Syndrome Associated with Emotional Distress: Psychometric Properties of the CAS-1. International Journal of Cognitive Therapy, 12(4), 292–306 (online 1. 11. 2019); abstrakt akceptované verze v NTNU Open, přístup 2026-11-09. DOI 10.1007/s41811-019-00056-4
5. Faija, Cintia L.; Reeves, David; Heal, Calvin; Capobianco, Lora; Anderson, Rebecca; Wells, Adrian (2019). Measuring the Cognitive Attentional Syndrome in Cardiac Patients With Anxiety and Depression Symptoms: Psychometric Properties of the CAS-1R. Frontiers in Psychology, 10:2109 (sekce Psychology for Clinical Settings), online 18. 9. 2019. DOI 10.3389/fpsyg.2019.02109
6. Normann, Nicoline; Reinholdt-Dunne, Marie Louise; Andersen, Martin Stolpe; Esbjørn, Barbara Hoff (2021). Assessment of the cognitive attentional syndrome in children: an adaptation of the CAS-1. Behavioural and Cognitive Psychotherapy, 49(3), 340–351. DOI 10.1017/S135246582000082X
7. Kowalski, Joachim; Dragan, Małgorzata (2019). Cognitive-attentional syndrome – The psychometric properties of the CAS-1 and multi-measure CAS-based clinical diagnosis. Comprehensive Psychiatry, 91, 13–21; PMID 30884400; údaje ověřeny přes Crossref a abstrakt v Europe PMC, přístup 2026-11-09. DOI 10.1016/j.comppsych.2019.02.007
8. Fergus, Thomas A.; Valentiner, David P.; McGrath, Patrick B.; Gier-Lonsway, Stephanie; Jencius, Simon (2013). The cognitive attentional syndrome: Examining relations with mood and anxiety symptoms and distinctiveness from psychological inflexibility in a clinical sample. Psychiatry Research, 210(1), 215–219; PMID 23790980; abstrakt ověřen v Europe PMC, autoři podle Crossrefu, přístup 2026-11-09. DOI 10.1016/j.psychres.2013.04.020
9. Conboy, Natalie E.; Fergus, Thomas A.; Bardeen, Joseph R. (2021). Development and validation of the Multidimensional Cognitive Attentional Syndrome Scale (MCASS). Psychological Assessment, 33(6), 489–498; údaje ověřeny přes Crossref, přístup 2026-11-09. DOI 10.1037/pas0001003
10. Ozdel, Kadir; Cetinel, Sukru Erkil; Batmaz, Sedat; Altinoz, Ali Ercan (2026). Psychometric properties and measurement invariance of the Turkish version of the Multidimensional Cognitive Attentional Syndrome Scale. Frontiers in Psychology, 17:1787616 (online 15. 5. 2026), plný text, přístup 2026-11-09. DOI 10.3389/fpsyg.2026.1787616
11. NTNU, Institute of Psychology (2026). Henrik Nordahl: zaměstnanecký profil. NTNU staff directory, přístup 2026-11-09. Zdroj online
12. Wikipedia contributors (2026). Adrian Wells (psychologist). Wikipedia, přístup 2026-10-20. Zdroj online
13. MCT Institute (2026). About: Director and Co-Director. MCT Institute (MCTI), oficiální web, přístup 2026-10-20. Zdroj online