Schema terapie (Jeffrey Young)

Co to tvrdí

Schema terapie tvrdí, že u řady dlouhodobých, opakujících se potíží (hlavně poruch osobnosti a chronických vztahových vzorců) nestačí pracovat jen s aktuální myšlenkou nebo situací: je potřeba přímo s jádrovým přesvědčením, protože to se v dospělosti nejčastěji neprojevuje jako jasná věta, ale jako silná, těžko pojmenovatelná emoce nebo reakce. Young tato přesvědčení rozpracoval do 18 konkrétních „early maladaptive schemas“ (např. „opuštění/nestabilita“, „nedůvěra/zneužití“, „nedostatečnost/stud“), které se podle teorie utvářejí v dětství, když nejsou naplněny základní emoční potřeby. Na tato schémata si člověk podle modelu vytváří tři možné copingové styly (podvolení se schématu, vyhýbání se mu, nebo jeho přehnanou kompenzaci) a v danou chvíli se u něj aktivuje jeden z několika emočních „modů“ (např. „zranitelné dítě“, „trestající rodič“, „odtažitý ochránce“). Terapeuticky se pak nepracuje jen rozumovým přezkoumáním (jako v klasické kognitivní restrukturalizaci), ale i zážitkovými technikami (imaginace, hraní rolí, dialog mezi mody) a vztahem s terapeutem, který má podle metody částečně a dočasně suplovat chybějící rodičovskou péči (tzv. limited reparenting).

Kdo to formuloval a kdy

Metodu formuloval americký psycholog Jeffrey E. Young, žák Aarona Becka, jako rozšíření jeho kognitivní terapie o poruchy osobnosti a chronické potíže, na které podle Younga klasická krátkodobá kognitivně behaviorální terapie (CBT) nestačí. Zakládajícím textem je kniha Cognitive Therapy for Personality Disorders: A Schema-Focused Approach (1990, revidované vydání 1999), kde poprvé popsal early maladaptive schemas a copingové styly. Model modů (schema modes) a propracovanou techniku limited reparenting pak Young spolu s Janet S. Klosko a Marjorie E. Weishaar formalizovali v manuálu Schema Therapy: A Practitioner's Guide (2003).

Co je z toho doložené

Randomizované kontrolované studie (RCT, tedy studie, v nichž se účastníci náhodně rozdělí do skupin se srovnávanou péčí) ukázaly u poruch osobnosti měřitelný klinický efekt. Všechny tři níže uvedené pocházejí z výzkumné skupiny kolem Arnouda Arntze, který je u studií z let 2006 a 2014 posledním a u studie z roku 2022 prvním autorem, takže nejde o vzájemně nezávislé replikace. Giesen-Bloo a kol. (2006, Archives of General Psychiatry) v tříleté studii u 88 účastníků ve čtyřech nizozemských centrech zjistili, že schema terapie vedla u hraniční poruchy osobnosti k výraznějšímu zlepšení i nižšímu počtu předčasných odchodů z léčby než srovnávací transferově-fokusovaná psychoterapie (psychodynamický přístup, který pracuje hlavně s tím, jak klient prožívá vztah k terapeutovi, tzv. přenos). Bamelis, Evers, Spinhoven a Arntz (2014, American Journal of Psychiatry) v RCT u 323 účastníků ve 12 nizozemských zařízeních s jinými poruchami osobnosti než hraniční (poruchy skupiny C, paranoidní, histriónská a narcistická) zjistili po třech letech vyšší podíl zotavených po schema terapii než po obvyklé péči i po tzv. clarification-oriented psychotherapy. Rozdíly se ale ukázaly v hodnocení rozhovorem se zaslepenými hodnotiteli, ne v dotaznících, které vyplňovali sami účastníci. Arntz, Jacob, Lee a kol. (2022, JAMA Psychiatry), randomizovaná studie na 495 účastnících v pěti zemích, potvrdili, že kombinovaná individuální a skupinová schema terapie vede k většímu snížení závažnosti hraniční poruchy osobnosti a vyššímu udržení v léčbě než obvyklá optimalizovaná péče. Zhang a kol. (2023, Nordic Journal of Psychiatry) v metaanalýze 8 RCT a 7 studií bez kontrolní skupiny u poruch osobnosti zjistili oproti kontrolním podmínkám snížení příznaků, které označují za středně velké (g = 0,359), a větší účinek skupinové než individuální formy. Tyto studie se ale týkají poruch osobnosti, ne metody jako celku napříč všemi potížemi, na které se používá.

Co je sporné a kým jmenovitě

Masley, Gillanders, Simpson a Taylor (2012, Cognitive Behaviour Therapy) v systematickém přehledu literatury do ledna 2011 posoudili kvalitu dostupných studií podle kritérií SIGN-50 (kontrolní seznam pro hodnocení kvality studií od Scottish Intercollegiate Guidelines Network, skotské organizace vydávající klinická doporučení): z nalezené literatury splnilo nároky jen 12 studií a i ty hodnotili jako metodologicky nejisté. Uzavírají, že metoda ukázala klinicky zajímavé výsledky jen v malém počtu studií a že u komplexnějších klientských skupin potřebuje další výzkum, ne že je její účinnost obecně prokázaná. Tento přehled ale vznikl před RCT Bamelis a kol. (2014) i metaanalýzou Zhang a kol. (2023), které u poruch osobnosti doložily příznivé výsledky (viz výše). Peeters, van Passel a Krans (2021, British Journal of Clinical Psychology) stejným způsobem posoudili důkazy konkrétně pro úzkostné poruchy, OCD a PTSD: z 41 tematicky relevantních studií splnilo i přes benevolentní kritéria jen 6 (celkem 316 účastníků) a i u těch autoři popisují „systematický problém v kvalitě výzkumu“ navzdory rostoucímu klinickému zájmu o metodu. Jde tedy o spor nikoli o to, jestli metoda funguje u poruch osobnosti (to dokládají výše uvedené randomizované studie a metaanalýza), ale o to, jak silně je podložené její široké používání u jiných potíží a jak spolehlivá je dosavadní evidence jako celek.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na spor o rozsah a kvalitu celkové evidence je u hraniční poruchy osobnosti doložený užitek schema terapie jako celého programu (Giesen-Bloo a kol. 2006, Arntz a kol. 2022). Obě studie ale srovnávaly celkové výsledky metody se srovnávací péčí, ne účinek jejích jednotlivých prvků. Zda k efektu přispívá právě to, že se konkrétní opakující se emoční stav pojmenuje („teď jsem v modu zraněného dítěte“ nebo „tohle je trestající rodič“) místo abstraktního „jsem na sebe přísný“, je proto nezjištěno. Nezjištěno je také, zda a u koho přidává rozpracování do modů a limited reparenting užitek oproti jednodušší, Beckovské práci s jádrovým přesvědčením a kognitivní restrukturalizací.

Kde se s tím člověk běžně setká

V klinické praxi se používá jako samostatně certifikovaná metoda, hlavně u poruch osobnosti a chronických potíží, kde krátkodobá CBT nestačí. International Society of Schema Therapy (ISST, založena 2008) podle svého webu nabízí mezinárodní certifikaci terapeutů ve standardní a pokročilé úrovni, s požadavky na vzdělání, supervizi a hodinovou dotaci výcviku (schematherapysociety.org, přístup 2026-10-07). Pro širokou veřejnost napsal Young spolu s Janet S. Klosko svépomocnou knihu Reinventing Your Life (1993), která schémata popisuje jako 11 „životních pastí“ (lifetraps). Jak často a jak věrně pojmy „schéma“ a „mody“ přebírají další self-help knihy a sociální sítě, je nezjištěno.

Zdroje

1. Young, Jeffrey E. (1990). Cognitive Therapy for Personality Disorders: A Schema-Focused Approach. Professional Resource Exchange (Sarasota, FL); revidované vydání 1999.
2. Young, Jeffrey E.; Klosko, Janet S.; Weishaar, Marjorie E. (2003). Schema Therapy: A Practitioner's Guide. Guilford Press (New York).
3. Young, Jeffrey E.; Klosko, Janet S. (1993). Reinventing Your Life: The Breakthrough Program to End Negative Behavior and Feel Great Again. Dutton (New York); brožované vydání Plume 1994 (přístup 2026-11-08). Zdroj online
4. Giesen-Bloo, Josephine; van Dyck, Richard; Spinhoven, Philip; van Tilburg, Willem; Dirksen, Carmen; van Asselt, Thea; Kremers, Ismay; Nadort, Marjon; Arntz, Arnoud (2006). Outpatient Psychotherapy for Borderline Personality Disorder: Randomized Trial of Schema-Focused Therapy vs Transference-Focused Psychotherapy. Archives of General Psychiatry, 63(6), 649–658. DOI 10.1001/archpsyc.63.6.649
5. Bamelis, Lotte L. M.; Evers, Silvia M. A. A.; Spinhoven, Philip; Arntz, Arnoud (2014). Results of a Multicenter Randomized Controlled Trial of the Clinical Effectiveness of Schema Therapy for Personality Disorders. American Journal of Psychiatry, 171(3), 305–322 (přístup 2026-11-08). DOI 10.1176/appi.ajp.2013.12040518
6. Arntz, Arnoud; Jacob, Gitta A.; Lee, Christopher W.; et al. (2022). Effectiveness of Predominantly Group Schema Therapy and Combined Individual and Group Schema Therapy for Borderline Personality Disorder: A Randomized Clinical Trial. JAMA Psychiatry, 79(4), 287–299. DOI 10.1001/jamapsychiatry.2022.0010
7. Zhang, Kaiyuan; Hu, Xinyang; Ma, Lijun; Xie, Qihang; Wang, Zhipeng; Fan, Chuan; Li, Xiaoming (2023). The efficacy of schema therapy for personality disorders: a systematic review and meta-analysis. Nordic Journal of Psychiatry, 77(7), 641–650 (přístup 2026-11-08). DOI 10.1080/08039488.2023.2228304
8. Masley, Samantha A.; Gillanders, David T.; Simpson, Susan G.; Taylor, Morag A. (2012). A Systematic Review of the Evidence Base for Schema Therapy. Cognitive Behaviour Therapy, 41(3), 185–202. DOI 10.1080/16506073.2011.614274
9. Peeters, Nancy; van Passel, Boris; Krans, Julie (2021). The effectiveness of schema therapy for patients with anxiety disorders, OCD, or PTSD: A systematic review and research agenda. British Journal of Clinical Psychology, 61(3), 579–597. DOI 10.1111/bjc.12324
10. International Society of Schema Therapy (ISST) (nezjištěno). About / Training Curriculum Requirements. schematherapysociety.org. Zdroj online
11. Pašková, Beata (2021). Schematerapie hraniční poruchy osobnosti. Psychoterapie, 15(1), 69–87 (přístup 2026-11-08). Zdroj online