Potřeba sounáležitosti jako základní psychologická potřeba (Self-Determination Theory, Edward Deci a Richard Ryan)

Co to tvrdí

Vedle autonomie a kompetence tvrdí teorie sebeurčení (Self-Determination Theory, SDT), že člověk má i třetí vrozenou psychologickou potřebu: sounáležitost (v originále „relatedness“). Jde o prožitek, že je člověk propojený s lidmi, na kterých mu záleží, a že je od nich přijímaný takový, jaký je, ne jen tolerovaný nebo využívaný k něčemu jinému. Pro orientaci hned na začátek: tahle „sounáležitost“ v SDT se obsahově překrývá s potřebou sounáležitosti podle Roye Baumeistera a Marka Learyho (1995) i s teorií attachmentu, ale nejde o tentýž pojem: každý z nich patří do jiné teorie a jiné výzkumné tradice. Všechny tři mluví o podobném jádru věci (že lidé potřebují druhé lidi), ale každá to zkoumá jinak a vychází z jiné literatury. Následující srovnání je výklad tohoto hesla, ne citace jednoho zdroje. SDT sounáležitost je ze tří nejvíc „motivační“: je to jedna ze tří potřeb, které společně s autonomií a kompetencí (viz tři základní psychologické potřeby) vysvětlují, kdy je člověk vnitřně motivovaný a kdy jen poslouchá z donucení nebo studu. Teorie attachmentu se naproti tomu ptá jak: jaký konkrétní vztahový vzorec si člověk vytváří vůči konkrétní pečující osobě. Baumeisterova a Learyho potřeba sounáležitosti je ze tří nejobecnější: tvrzení, že lidé potřebují trvající, nekonfliktní pouto, bez ohledu na to, kdo je jeho objektem. Oporu má toto srovnání například u Jennifer G. La Guardie a Heather Patrick (2008, Canadian Psychology, 49(3), 201–209, DOI: 10.1037/a0012760): SDT představují jako rámec pro motivační základy vztahových procesů (s. 201 a 204) a attachment popisují s odkazem na Johna Bowlbyho jako vrozený regulační systém, ze kterého se vytvářejí vztahové orientace (s. 202). Tytéž autorky ale sounáležitost v SDT popisují i jako „potřebu patřit“ (need to belong) s odkazem na Baumeistera a Learyho (1995) (s. 202), takže hranice mezi pojmy leží spíš v důrazu a výzkumné tradici než v tom, že by šlo o úplně odlišné potřeby. Podrobné rozlišení všech tří je v hesle teorie sebeurčení jako teorie blízkých vztahů.

Kdo to formuloval a kdy

Základy teorie sebeurčení položili Edward L. Deci a Richard M. Ryan v knize Intrinsic Motivation and Self-Determination in Human Behavior (Deci & Ryan, 1985, Plenum Press). Sounáležitost jako třetí základní psychologickou potřebu vedle autonomie a kompetence souhrnně popisuje jejich článek „Self-determination theory and the facilitation of intrinsic motivation, social development, and well-being“ (Ryan & Deci, 2000, American Psychologist, 55(1), 68–78, DOI: 10.1037/0003-066X.55.1.68). Ve které práci autoři sounáležitost poprvé výslovně zařadili mezi základní potřeby, se pro toto heslo nepodařilo ověřit v primárním textu (nezjištěno).

Co je z toho doložené

Naplnění tří základních potřeb SDT včetně sounáležitosti patří mezi nejlépe metaanalyticky podložená tvrzení v motivační psychologii. Ryan, Duineveld, Di Domenico, Ryan, Steward a Bradshaw (2022, Psychological Bulletin, 148(11–12), 813–842, DOI: 10.1037/bul0000385) shrnují 60 samostatných metaanalýz testujících dílčí předpoklady SDT. Slemp, Field, Ryan, Forner, Van den Broeck a Lewis (2024, Journal of Personality and Social Psychology, 127(5), 1012–1037, DOI: 10.1037/pspi0000459) nad 881 nezávislými vzorky (N = 443 556 lidí) ukazují, že podpora sounáležitosti ze strany druhých lidí silně souvisí s jejím naplněním i frustrací (frustrací potřeby SDT myslí prožitek, že je potřeba aktivně mařena, například odmítáním nebo vylučováním) a že podpora potřeb ze strany druhých silně souvisí se subjektivní psychickou pohodou (well-being) (podrobná čísla k celé trojici potřeb jsou v hesle tři základní psychologické potřeby). V dotaznících se sounáležitost měří samostatnou podškálou nástroje Basic Psychological Need Satisfaction and Frustration Scale (BPNSFS). Chen a kol. (2015, Motivation and Emotion, 39(2), 216–236, DOI: 10.1007/s11031-014-9450-1) na vzorcích ze čtyř kulturně odlišných zemí (Belgie, Čína, USA, Peru; celkem N = 1051) doložili, že naplnění každé ze tří potřeb (autonomie, sounáležitosti a kompetence) přispívá k predikci psychické pohody samostatně (unikátně), ne jen jako součást jednoho souhrnného skóru.

Co je sporné a kým jmenovitě

Heather N. Fedesco, Emily M. Bonem, Cong Wang a Regina Henares v práci „Connections in the classroom: Separating the effects of instructor and peer relatedness in the basic needs satisfaction scale“ (Fedesco, Bonem, Wang & Henares, 2019, Motivation and Emotion, 43(5), 758–770, DOI: 10.1007/s11031-019-09765-x) zpochybňují, že je sounáležitost jako měřený konstrukt jednorozměrná. Na vzorku 877 vysokoškolských studentů rozdělili standardní škálu sounáležitosti na dvě složky (vztah k vyučujícímu a vztah ke spolužákům) a zjistili, že se chovají odlišně: sounáležitost s vyučujícím silně predikovala studentský zájem o předmět a vynaložené úsilí, zatímco sounáležitost se spolužáky žádný ze sledovaných výsledků významně nepredikovala. Z toho autoři usuzují, že to, co se v dotaznících běžně měří jako jedna potřeba „sounáležitosti“, může ve skutečnosti zahrnovat kvalitativně různé vztahy s různým dopadem na motivaci. Je to spor o vnitřní strukturu a měření konstruktu, ne popření toho, že sounáležitost jako taková existuje nebo je pro motivaci důležitá.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, jak se časem vyřeší otázka, zda je sounáležitost jedna věc nebo se má dál dělit podle typu vztahu, zůstává využitelné jádro tvrzení: lidé potřebují cítit propojení a přijetí významnými druhými a naplnění této potřeby přispívá k psychické pohodě samostatně, nad rámec autonomie a kompetence (Chen a kol., 2015). Podobně podpora sounáležitosti ze strany druhých vysvětluje naplnění základních potřeb i po zohlednění podpory autonomie (Slemp a kol., 2024). Jde o samostatný příspěvek, ne o úplnou nezávislost na ostatních dvou potřebách. Z nálezu Fedesco a kol. plyne pro kurz, třídu nebo workshop praktický podnět: budování sounáležitosti nemá smysl nechávat jen na „atmosféře mezi účastníky“, protože v jejich vzorku vysokoškoláků souvisel se zájmem a vynaloženým úsilím právě vztah s vyučujícím. Jde ale o jednu studii. Metaanalýza Slemp a kol. (2024) zároveň ukazuje, že podpora z takzvaných horizontálních zdrojů (autoři jako příklad uvádějí vrstevníky, přátele a sourozence) vysvětluje naplnění základních psychologických potřeb nad rámec podpory z vertikálních zdrojů (například od učitelů, rodičů a nadřízených). Tento přírůstek autoři doložili pro naplnění potřeb, ne přímo pro motivaci nebo vynaložené úsilí. Doporučují ale počítat s různými zdroji podpory. Prakticky to znamená věnovat se vztahu lektora s jednotlivými účastníky i vztahům mezi účastníky navzájem.

Kde se s tím člověk běžně setká

V pedagogice (vztah učitel–student, zapojení do výuky), v leadershipu a HR (teambuilding, pocit sounáležitosti v týmu), v popularizační literatuře o motivaci jako jeden ze tří pilířů vedle autonomie a kompetence (viz tři základní psychologické potřeby), a v diskusích, které tenhle pojem zaměňují s Baumeisterovou a Learyho „potřebou patřit“ nebo s teorií attachmentu, viz rozlišení v teorie sebeurčení jako teorie blízkých vztahů.

Zdroje

1. Deci, Edward L.; Ryan, Richard M. (1985). Intrinsic Motivation and Self-Determination in Human Behavior. Plenum Press (New York).
2. Ryan, Richard M.; Deci, Edward L. (2000). Self-determination theory and the facilitation of intrinsic motivation, social development, and well-being. American Psychologist, 55(1), 68–78. DOI 10.1037/0003-066X.55.1.68
3. Ryan, Richard M.; Duineveld, Jasper J.; Di Domenico, Stefano I.; Ryan, William S.; Steward, Ben A.; Bradshaw, Emma L. (2022). We Know This Much Is (Meta-Analytically) True: A Meta-Review of Meta-Analytic Findings Evaluating Self-Determination Theory. Psychological Bulletin, 148(11–12), 813–842. DOI 10.1037/bul0000385
4. Slemp, Gavin R.; Field, James G.; Ryan, Richard M.; Forner, Vivien W.; Van den Broeck, Anja; Lewis, Kelsey J. (2024). Interpersonal supports for basic psychological needs and their relations with motivation, well-being, and performance: A meta-analysis. Journal of Personality and Social Psychology, 127(5), 1012–1037. DOI 10.1037/pspi0000459
5. Chen, Beiwen; Vansteenkiste, Maarten; Beyers, Wim; Boone, Liesbet; Deci, Edward L.; Van der Kaap-Deeder, Jolene; Duriez, Bart; Lens, Willy; Matos, Lennia; Mouratidis, Athanasios; Ryan, Richard M.; Sheldon, Kennon M.; Soenens, Bart; Van Petegem, Stijn; Verstuyf, Joke (2015). Basic psychological need satisfaction, need frustration, and need strength across four cultures. Motivation and Emotion, 39(2), 216–236. DOI 10.1007/s11031-014-9450-1
6. La Guardia, Jennifer G.; Patrick, Heather (2008). Self-determination theory as a fundamental theory of close relationships. Canadian Psychology, 49(3), 201–209. DOI 10.1037/a0012760
7. Baumeister, Roy F.; Leary, Mark R. (1995). The Need to Belong: Desire for Interpersonal Attachments as a Fundamental Human Motivation. Psychological Bulletin, 117(3), 497–529. DOI 10.1037/0033-2909.117.3.497
8. Fedesco, Heather N.; Bonem, Emily M.; Wang, Cong; Henares, Regina (2019). Connections in the classroom: Separating the effects of instructor and peer relatedness in the basic needs satisfaction scale. Motivation and Emotion, 43(5), 758–770. DOI 10.1007/s11031-019-09765-x