Decentering (Jeremy D. Safran, Zindel V. Segal)

Co to tvrdí

Decentering tvrdí, že to, jak moc člověku ubližuje nepříjemná myšlenka nebo pocit, nezávisí jen na jejich obsahu, ale i na tom, z jaké „pozice“ je člověk vnímá. Jeremy Safran a Zindel Segal (1990) podle shrnutí Fresca a kolegů (2007, s. 234) decentering definovali jako schopnost pozorovat vlastní myšlenky a pocity jako dočasné, objektivní události v mysli, ne jako nutně pravdivé odrazy skutečnosti. V decentrované perspektivě podle nich „realita okamžiku není absolutní, neměnná ani nezměnitelná“ (Safran a Segal 1990, s. 117, citováno podle Fresca a kol. 2007, s. 234). Fresco a kolegové (2007, s. 234) to ilustrují příkladem: člověk v decentrované pozici řekne „myslím si, že se teď cítím depresivně“, místo „jsem depresivní“. Decentering je soustředěný na přítomný okamžik a zahrnuje nehodnotící, přijímající postoj k vlastním myšlenkám a pocitům – ne jejich potlačení ani přepracování obsahu. Tím se liší od klasické kognitivní restrukturalizace, která se snaží změnit, čemu člověk věří; decentering mění vztah k obsahu myšlenky, ne obsah samotný.

Pojem je blízký dvěma dalším heslům v knihovně, ale ne totožný s nimi. Metakognitivní uvědomění podle Johna Teasdalea a kolegů (2002, s. 276) je „proces prožívání negativních myšlenek a pocitů z decentrované perspektivy“ – v literatuře MBCT se oba termíny prakticky používají jako synonyma, decentering jako obecnější název schopnosti a metakognitivní uvědomění jako jeho konkrétně měřená, klinicky zkoumaná podoba vázaná na riziko relapsu deprese. Kognitivní defúze z terapie přijetí a závazku (ACT) popisuje v podstatě stejný manévr – všimnout si myšlenky jako myšlenky, ne jako faktu – ale vznikla nezávisle, v jiné teoretické tradici (Hayesova behaviorální teorie jazyka, ne kognitivní terapie). Jestli jde o tři různá jména pro týž mechanismus, nebo o skutečně odlišné procesy, je samo o sobě předmětem sporu (viz níž).

Kdo to formuloval a kdy

Pojem zavedli klinický psychologové Jeremy D. Safran (1952–2018; podle Wikipedie kanadsko-americký psycholog, narozen v kanadském Calgary, profesně dlouhodobě působil v USA) a Zindel V. Segal (podle Wikipedie Distinguished Professor of Psychology in Mood Disorders na University of Toronto Scarborough; jeho národnost/občanství se v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat – nezjištěno) v knize Interpersonal Process in Cognitive Therapy (Basic Books, 1990) jako teoretický návrh možného mechanismu změny v kognitivní terapii – myšlenku, že terapeutický úspěch nemusí stát jen na přehodnocení obsahu myšlenek, ale i na schopnosti klienta od nich získat odstup. O pět let později ji John D. Teasdale, Segal a J. Mark G. Williams (1995, v článku „How does cognitive therapy prevent depressive relapse and why should attentional control (mindfulness) training help?“, Behaviour Research and Therapy) rozpracovali jako teoretický základ nového přístupu k prevenci relapsu deprese, tehdy nazvaného „attentional control (mindfulness) training“ – ten dál rozpracovali do osmitýdenního programu mindfulness-based kognitivní terapie, popsaného v knize Segal, Williams a Teasdale (2002, Mindfulness-Based Cognitive Therapy for Depression: A New Approach to Preventing Relapse, Guilford Press), k níž napsal předmluvu Jon Kabat-Zinn (autor dřívějšího programu Mindfulness-Based Stress Reduction) – podle dostupných zdrojů se ale na vývoji samotné teorie ani programu nepodílel, jde jen o autorství předmluvy. Jde tedy částečně o pokračování téže badatelské linie (Safran a Segal → Teasdale, Segal a Williams → Segal, Williams a Teasdale), ne o oddělené objevy (podrobnosti k ověření tohoto mechanismu a k účinnosti MBCT jsou v hesle metakognitivní uvědomění). Nezávisle na tom přenesl výzkum mindfulness pojem decentering do obecnějších modelů: Bishop a kolegové (2004) ve svém dvousložkovém operačním vymezení mindfulness popsali mindfulness mimo jiné jako osvojení „decentrované perspektivy“ s odkazem na Safrana a Segala (s. 234) a decentering zařadili do širší skupiny konstruktů příbuzných mindfulness, které popisují schopnost pozorovat proud myšlenek a pocitů (s. 235), a Shauna Shapiro, Linda Carlson, John Astin a Benedict Freedman (2006) navrhli blízký konstrukt „reperceiving“ (zásadní změna vztahu k vlastní zkušenosti) jako centrální mechanismus, kterým má podle jejich teoretického modelu mindfulness trénink působit na zdraví. Standardní samostatný sebe-posuzovací nástroj k měření decenteringu, dvacetipoložkový dotazník Experiences Questionnaire (EQ), vyvinuli a ověřili David Fresco s kolegy (včetně Segala, Teasdalea a Williamse) v roce 2007 – do té doby existovala jen časově náročná, rozhovorem vedená míra metakognitivního uvědomění od Teasdalea a kol. (2002).

Co je z toho doložené

Fresco a kolegové (2007, Behavior Therapy) ve třech studiích doložili, že z 20 položek EQ lze vyextrahovat jeden stabilní, replikovaný faktor decenteringu (11 položek), oddělený od kontrolní podškály ruminace. Ve vzorku vysokoškoláků z běžné, neklinické populace (Studie 2, n = 61) tento faktor koreloval záporně s vyhýbáním se zkušenosti (r = −0,49), s ruminací typu „brooding“ (r = −0,46), s potlačováním emocí (r = −0,31), se symptomy deprese (BDI-II, r = −0,40) a s anhedonickou depresí (podškála MASQ-AD, r = −0,39), a kladně s kognitivním přehodnocením (r = 0,25); všechny tyto korelace byly statisticky významné (p < 0,05). Záporná korelace s úzkostným vzrušením (podškála MASQ-AA, r = −0,21) statisticky významná nebyla (Fresco a kol. 2007, Tabulka 3, s. 241). Účastníci s aktuální nebo prodělanou depresivní epizodou měli v téže studii nižší míru decenteringu (M = 3,09) než účastníci bez historie psychopatologie (M = 3,44); rozdíl středně velký (F(1,59) = 5,77; p = 0,02; d = 0,68). Ve Studii 3 (klinický vzorek n = 220 lidí v remisi po depresi, sloučený ze dvou klinických podvzorků: 145 lidí ze tří pracovišť ve Velké Británii a Kanadě a 75 lidí z Cambridge; Fresco a kol. 2007, s. 242) se stejná jednofaktorová struktura potvrdila konfirmatorní faktorovou analýzou (statistickým postupem, který ověřuje, zda odpovědi na položky dotazníku odpovídají předem dané struktuře, tady jednomu společnému rysu) a decentering byl znovu záporně spojený se soudobou mírou depresivních symptomů. Jde o tři studie se čtyřmi analyzovanými vzorky (n = 1150, 519, 61 a 220; Fresco a kol. 2007, s. 236 a 241–242) v rámci jedné publikace. Širší obraz dává metaanalýza Lin Guo (2024, Mindfulness), která shrnula 57 studií (110 velikostí účinku, 18 515 účastníků) z dotazníkových šetření a ze vstupních měření intervenčních studií: vyšší decentering souvisel s mírně nižší mírou psychických obtíží a částečně vysvětloval souvislost mezi mindfulness a psychickými obtížemi; věk ani klinický stav účastníků tyto vztahy neměnily. Metaanalýza nebyla předregistrovaná a opírá se o data z jednoho časového bodu, takže ukazuje souvislost, ne příčinu.

Co je sporné a kým jmenovitě

Amit Bernstein, Yuval Hadash, Yael Lichtash, Galia Tanay, Kathrine Shepherd a David M. Fresco (2015, Perspectives on Psychological Science) v kritickém přehledu upozorňují, že pod „decenteringem“ a příbuznými názvy (kognitivní defúze, reperceiving, self-distancing, cognitive distancing a další) se v literatuře skrývá řada jen částečně se překrývajících pojmů. Navrhují sjednocující model: tyto pojmy mohou zčásti odrážet společný jev, který tvoří tři propojené metakognitivní procesy – meta-uvědomění, odosobnění od vlastního prožívání (disidentifikace) a snížená reaktivita na obsah myšlenek. Společný jev tedy nepopírají, ale zpochybňují, že ho dosavadní pojmy zachycují jednotně. Na tento teoretický přehled navázali Hadash, Lichtash a Bernstein (2017, Mindfulness) empiricky: faktorovou analýzou (statistickým postupem, který hledá, které položky dotazníků spolu souvisejí natolik, že zřejmě měří tentýž rys) několika publikovaných sebe-posuzovacích škál decenteringu a příbuzných konstruktů zjistili, že jediné interpretovatelné řešení je dvoufaktorové, s ortogonálními (vzájemně nekorelovanými) faktory – jeden odpovídá záměrné, decentrované perspektivě, druhý automatické reaktivitě na obsah myšlenek. Podle abstraktu první faktor tvoří položky Drexel Defusion Scale a druhý položky Cognitive Fusion Questionnaire; položky EQ podle sekundárních popisů nesytily ani jeden z nich (plný text nebyl k ověření dostupný, číslo strany nezjištěno). Nezávisle na nich Kristin Naragon-Gainey a Kenneth DeMarree (2017, Psychological Assessment) zkoumali pět sebe-posuzovacích měřítek decenteringu a defúze ve čtyřech vzorcích (tři studentské, jeden klinický): měřítka spolu souvisela jen slabě až mírně a na úrovni položek vyšly dva faktory, „pozice pozorovatele“ a „menší zápas s vnitřním prožíváním“, přičemž druhý se jen špatně odlišoval od měr psychických obtíží, jako je neuroticismus a ruminace. Titíž autoři později (DeMarree a Naragon-Gainey 2022, Assessment) při vývoji nového dotazníku Multidimensional Awareness Scale upozornili, že v dosavadních měřítkách byly všechny položky prvního faktoru formulované tak, že souhlas znamená více decenteringu, kdežto všechny položky druhého faktoru obráceně a týkaly se jen negativních myšlenek a pocitů; dvoufaktorové řešení tak mohlo zčásti vzniknout kvůli směru kódování a citovému zabarvení položek (s. 585 a 597). S položkami formulovanými v obou směrech a citově neutrálními jim vyšel jeden hlavní faktor decenteringu, který zahrnoval oba typy položek, a rozlišení odosobnění a snížené reaktivity na úrovni trvalých rysů jejich data nepodpořila (s. 585 a 597). Jinými slovy: podle těchto prací různé nástroje, včetně EQ, kterým Fresco a kolegové (2007) decentering výše doloženě měřili, nezachycují jednoznačně totéž a to, zda vyjde jeden proces, nebo dva, závisí i na tom, jak jsou položky formulované. To zpochybňuje, nakolik jsou výsledky různých studií o „decenteringu“ vzájemně srovnatelné a nakolik jde skutečně o jeden jednotný mechanismus, a ne o volněji propojenou rodinu jevů.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, jak se vyřeší spor o přesnou definici, počet dílčích procesů nebo o to, zda je decentering totéž co kognitivní defúze či metakognitivní uvědomění, zůstává samostatně vyzkoušitelné konkrétní cvičení popsané v úvodu: přeformulovat myšlenku typu „jsem k ničemu“ na „mám (teď) myšlenku, že jsem k ničemu“, a všimnout si, jestli se tím změní intenzita nepříjemného pocitu nebo nutkání podle myšlenky okamžitě jednat. Tenhle krok lze vyzkoušet a posoudit jeho dopad na konkrétní pocit v daném okamžiku bez nutnosti rozhodnout spor o to, pod kterou teoretickou značkou (kognitivní terapie, MBCT, nebo ACT) ho člověk zrovna potkal.

Kde se s tím člověk běžně setká

V programech MBCT a v obecnějších mindfulness-based programech, kde se termín „decentering“ používá přímo; v terapii přijetí a závazku (ACT), kde se prakticky stejná dovednost učí pod názvem kognitivní defúze jako součást psychologické flexibility; a v populárních meditačních aplikacích a self-help literatuře ve frázích jako „nejsi svoje myšlenky“ nebo „pozoruj myšlenku, nereaguj na ni“. Většina laických i části odborných textů mezi sebou tyhle pojmy volně zaměňuje, aniž by zmínila, že podle Bernsteina a kolegů (2015) a Hadashe a kolegů (2017) nejde o samozřejmě vyřešenou otázku, zda je to jedna věc, nebo víc různých věcí.

Zdroje

1. Safran, Jeremy D.; Segal, Zindel V. (1990). Interpersonal Process in Cognitive Therapy. Basic Books (New York), s. 117 (citace o realitě okamžiku v decentrované perspektivě, převzato z Fresco a kol. 2007, s. 234; kniha přímo neověřena).
2. Teasdale, John D.; Segal, Zindel V.; Williams, J. Mark G. (1995). How does cognitive therapy prevent depressive relapse and why should attentional control (mindfulness) training help?. Behaviour Research and Therapy, 33(1), 25–39. DOI 10.1016/0005-7967(94)E0011-7
3. Teasdale, John D.; Moore, Richard G.; Hayhurst, Hazel; Pope, Marie; Williams, Susan; Segal, Zindel V. (2002). Metacognitive awareness and prevention of relapse in depression: Empirical evidence. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 70(2), 275–287, s. 276 (definice metakognitivního uvědomění jako decentrované perspektivy). DOI 10.1037/0022-006X.70.2.275
4. Segal, Zindel V.; Williams, J. Mark G.; Teasdale, John D. (2002). Mindfulness-Based Cognitive Therapy for Depression: A New Approach to Preventing Relapse. Guilford Press (New York), ISBN 1572307064, předmluva Jon Kabat-Zinn.
5. Bishop, Scott R.; Lau, Mark; Shapiro, Shauna; Carlson, Linda; Anderson, Nicole D.; Carmody, James; Segal, Zindel V.; Abbey, Susan; Speca, Michael; Velting, Drew; Devins, Gerald (2004). Mindfulness: A Proposed Operational Definition. Clinical Psychology: Science and Practice, 11(3), 230–241, s. 234 (decentrovaná perspektiva) a s. 235 (decentering mezi příbuznými konstrukty). DOI 10.1093/clipsy.bph077
6. Shapiro, Shauna L.; Carlson, Linda E.; Astin, John A.; Freedman, Benedict (2006). Mechanisms of mindfulness. Journal of Clinical Psychology, 62(3), 373–386. DOI 10.1002/jclp.20237
7. Fresco, David M.; Moore, Michael T.; van Dulmen, Manfred H. M.; Segal, Zindel V.; Ma, S. Helen; Teasdale, John D.; Williams, J. Mark G. (2007). Initial Psychometric Properties of the Experiences Questionnaire: Validation of a Self-Report Measure of Decentering. Behavior Therapy, 38(3), 234–246, s. 234 (definice a příklad), s. 236 a 241–242 (studie a vzorky), Tabulka 3 na s. 241 (korelace), https://contextualscience.org/files/Fresco,2007.pdf (přístup 2026-11-08). DOI 10.1016/j.beth.2006.08.003
8. Bernstein, Amit; Hadash, Yuval; Lichtash, Yael; Tanay, Galia; Shepherd, Kathrine; Fresco, David M. (2015). Decentering and related constructs: A critical review and metacognitive processes model. Perspectives on Psychological Science, 10(5), 599–617. DOI 10.1177/1745691615594577
9. Hadash, Yuval; Lichtash, Yael; Bernstein, Amit (2017). Measuring Decentering and Related Constructs: Capacity and Limitations of Extant Assessment Scales. Mindfulness, 8(6), 1674–1688 (ověřen abstrakt, plný text nedostupný). DOI 10.1007/s12671-017-0743-9
10. Naragon-Gainey, Kristin; DeMarree, Kenneth G. (2017). Structure and validity of measures of decentering and defusion. Psychological Assessment, 29(7), 935–954 (ověřen abstrakt, přístup 2026-11-08). DOI 10.1037/pas0000405
11. DeMarree, Kenneth G.; Naragon-Gainey, Kristin (2022). Individual Differences in the Contents and Form of Present-Moment Awareness: The Multidimensional Awareness Scale. Assessment, 29(3), 583–602 (online 2021), s. 585 a 597 (směr kódování položek, jeden faktor decenteringu), https://ubwp.buffalo.edu/socmetalab/wp-content/uploads/sites/241/2025/10/2022.DN-G.Assessment.pdf (plný text, přístup 2026-11-08). DOI 10.1177/1073191120986605
12. Guo, Lin (2024). The Correlation Between Mindfulness, Decentering, and Psychological Problems: A Structural Equation Modeling Meta-Analysis. Mindfulness, 15(8), 1873–1895 (ověřen abstrakt, přístup 2026-11-08). DOI 10.1007/s12671-024-02395-6