Mindfulness (Jon Kabat-Zinn)

Co to tvrdí

Mindfulness (česky se používá i „všímavost“) je schopnost věnovat pozornost tomu, co se právě odehrává (vjemům v těle, okolí i myšlenkám a pocitům v mysli), záměrně, v přítomném okamžiku, a bez toho, aby to člověk hned hodnotil jako dobré nebo špatné. Nejčastěji citovaná definice pochází od Jona Kabat-Zinna z knihy Wherever You Go, There You Are (1994): „pozornost věnovaná určitým způsobem – záměrně, v přítomném okamžiku, a nehodnotivě“ (přesné znění jsem ověřil jen přes sekundární zdroje citující stranu 4 knihy, ne přes samotný text; formulace se mezi zdroji drobně liší, zejména v posledním slově: „bez hodnocení“ vs. „nehodnotivě“). V odborném textu z roku 2003 Kabat-Zinn popisuje mindfulness-based intervence obecněji jako trénink pozornosti a uvědomování, který má lidem pomoct vztahovat se k vlastní zkušenosti, včetně nepříjemné, s větším odstupem a menší automatickou reaktivitou.

Jde o zastřešující, starší pojem, ze kterého vychází řada specifičtějších konstruktů v této knihovně: decentering (Safran a Segal, 1990) popisuje konkrétní mechanismus pozorování myšlenek jako dočasných událostí, který se později stal součástí mindfulness-based kognitivní terapie (MBCT), a kontakt s přítomným okamžikem je obdobná dovednost formulovaná uvnitř terapie přijetí a závazku (ACT). Mindfulness samo o sobě není jedna terapie ani jedna metoda: je to široký konstrukt, který různé školy (MBSR, MBCT, ACT i řada dalších) operacionalizují a využívají poněkud jinak, což je mimo jiné i jádro sporu popsaného níže.

Kdo to formuloval a kdy

Anglické slovo „mindfulness“ existovalo už od roku 1530 jako běžné synonymum slova „pozornost“, nezávisle na buddhismu. Jako překlad pálijského buddhistického termínu sati (ve frázi sammā-sati, „správná mindfulness/všímavost“) ho podle dostupných sekundárních zdrojů (heslo Sati (Buddhism) na Wikipedii, přístup 2026-10-13, s odkazem na buddhologa Ruperta Gethina) poprvé použil orientalista Thomas William Rhys Davids v roce 1881 v překladu Buddhist Suttas; dřívější překladatel Daniel John Gogerly navrhl v roce 1845 variantu „correct meditation“. Samotný pálijský pojem sati (sanskrtsky smṛti, doslova „to, co se pamatuje“) je součástí tradiční buddhistické meditační praxe (vipassana, zenová praxe) po celá staletí předtím, než se objevil v angličtině.

Jako sekulární, klinicky používaný koncept ho zformuloval Jon Kabat-Zinn (narozen v New Yorku; rok narození 1944 se mi podařilo dohledat jen z jednoho nepůvodního zdroje, takže ho uvádím jako nejistý, ne jako ověřený fakt), který získal doktorát z molekulární biologie na MIT v roce 1971 (v laboratoři Salvadora Luriy; podle více nezávislých, ale sekundárních životopisných zdrojů, ne podle primárního univerzitního záznamu, který jsem nedohledal) a vlastní dlouholetou meditační praxi měl v tradicích zenu a vipassany (insight meditation). V roce 1979 založil na Massachusettské univerzitě (University of Massachusetts Medical School) kliniku, ze které vzešel osmitýdenní program Mindfulness-Based Stress Reduction (MBSR): trénink pozornosti a tělesného uvědomování (mj. formální meditace vsedě, body scan, jemná jóga) určený primárně lidem s chronickou bolestí a stresem, vědomě oddělený od buddhistického náboženského a metafyzického rámce. První publikovanou studii o programu, který tehdy trval deset týdnů a jmenoval se Stress Reduction and Relaxation Program, popsal v článku z roku 1982 (General Hospital Psychiatry) na nekontrolovaném vzorku 51 lidí s chronickou bolestí; za nekontrolovanou ji označuje sám abstrakt článku. Z MBSR později vychází i mindfulness-based kognitivní terapie (MBCT, Segal, Williams a Teasdale, 2002) popsaná v hesle decentering.

Co je z toho doložené

Systematický přehled s metaanalýzou meditačních programů (Goyal a kol., 2014, JAMA Internal Medicine) prošel 18 753 záznamů a zařadil jen randomizované kontrolované studie s aktivní kontrolní skupinou (ne jen čekací listinou, aby se vyloučil čistý placebo efekt), celkem 47 studií s 3 515 účastníky. U programů mindfulness meditace zjistil střední míru důkazů pro mírné až střední zlepšení úzkosti, deprese a bolesti; nízkou míru důkazů pro zlepšení stresu/zátěže a kvality života spojené s duševním zdravím; a nedostatečné nebo nulové důkazy pro vliv na pozitivní nálady, pozornost, užívání návykových látek, stravovací návyky, spánek a váhu. Autoři výslovně nenašli důkaz, že by meditační programy byly účinnější než jiná aktivní léčba (léky, cvičení, jiné behaviorální terapie).

Novější a početně rozsáhlejší metaanalýza (Goldberg a kol., 2018, Clinical Psychology Review) se zaměřila na lidi s duševními poruchami a zahrnula 142 nepřekrývajících se vzorků s 12 005 účastníky; vedle aktivních kontrol započítala i skupiny bez léčby. Mindfulness intervence v ní po skončení programu vyšly lépe než žádná léčba (velikost účinku d = 0,55), minimální léčba (d = 0,37), nespecifické aktivní kontroly (d = 0,35) i specifické aktivní kontroly (d = 0,23), ale od léčby založené na důkazech se nelišily (d = −0,004). Nejkonzistentnější podporu autoři našli u deprese, bolestivých stavů, kouření a závislostí.

Zatím nejširší souhrn je systematický přehled 44 metaanalýz randomizovaných kontrolovaných studií (Goldberg, Riordan, Sun a Davidson, 2022, Perspectives on Psychological Science), který dohromady pokrývá 336 studií s 30 483 účastníky. Mindfulness intervence v něm u většiny sledovaných výsledků vyšly lépe než pasivní kontroly (například čekací listina); proti aktivním kontrolám byly účinky obvykle menší a méně často statisticky významné a ve srovnání se specifickými aktivními kontrolami a léčbou založenou na důkazech vyšly podobně, nebo lépe. Autoři zároveň upozorňují, že srovnáním s aktivními kontrolami může chybět statistická síla a že studie nežádoucí účinky hlásí nejednotně. Jde tedy o doloženou účinnost, srovnatelnou s jinými ověřenými postupy; spolehlivý doklad, že by je převyšovala, zatím chybí.

Co je sporné a kým jmenovitě

Nicholas T. Van Dam a 14 spoluautorů (2018, Perspectives on Psychological Science, „Mind the Hype“) tvrdí, že samotné slovo „mindfulness“ dnes v odborné i populární literatuře zastřešuje tak odlišné a málo konzistentní definice (od úzkého operačního vymezení jako u Bishopa a kol., 2004, až po volné synonymum pro meditaci obecně), že to podkopává možnost provádět a srovnávat rigorózní výzkum, a upozorňují i na metodologické problémy v měření, ve výběru kontrolních skupin a v interpretaci neurozobrazovacích studií.

Paul Grossman (2008, Journal of Psychosomatic Research) jmenovitě kritizuje sebeposuzovací dotazníky mindfulness (typu Five Facet Mindfulness Questionnaire, Baer a kol., 2006) kvůli šesti okruhům problémů: koncepční nejasnost toho, co se vlastně měří; dotazníky navrhli lidé s omezenou vlastní meditační zkušeností; stejná položka dotazníku se zkušeným a nezkušeným meditujícím zřejmě chápe jinak; rozpor mezi tím, co si člověk o své všímavosti myslí, a tím, jak se skutečně chová; riziko, že lidé po absolvování kurzu mindfulness odpovídají na stejné položky jinak ne proto, že jsou všímavější, ale proto, že lépe chápou, co položka znamená; a obecné problémy s ověřením platnosti těchto škál. Grossman svou kritiku zopakoval v roce 2011 v komentáři v Psychological Assessment cíleně na dotazník Mindful Attention Awareness Scale (MAAS), včetně verze pro dospívající; autoři MAAS (Brown a kol., 2011) na to reagovali obhajobou validity svého nástroje ve stejném čísle časopisu; spor tedy není uzavřený jednostranně.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, jak se definiční a měřicí spor vyřeší, zůstává podle Goyala a kol. (2014) doloženo, že programy mindfulness meditace (například osmitýdenní MBSR) v průměru mírně až středně snižují příznaky úzkosti, deprese a bolesti u lidí, kteří je absolvují, podle Goldberga a kol. (2018) u lidí s duševními poruchami fungují srovnatelně s jinými ověřenými postupy, a že samotné jednoduché cvičení, na kterém MBSR stojí (na pár minut se zastavit a všímat si dechu, tělesných pocitů nebo zvuků v okolí bez snahy to hned hodnotit), lze vyzkoušet a jeho krátkodobý dopad na vlastní prožívání posoudit nezávisle na tom, jestli „mindfulness“ jako vědecký konstrukt je jedna věc, nebo volněji propojená rodina jevů.

Kde se s tím člověk běžně setká

V meditačních aplikacích, kurzech MBSR a podobných programech ve zdravotnictví (např. u chronické bolesti), ve firemních wellness programech, v populárních knihách o zvládání stresu, v józe a také, v teoreticky přesnější a klinicky formalizované podobě, jako součást mindfulness-based kognitivní terapie (decentering) a terapie přijetí a závazku (kontakt s přítomným okamžikem). Většina popularizovaných zdrojů slovo „mindfulness“ používá volně a bez odkazu na to, že jeho přesná definice a způsob měření jsou mezi odborníky sporné (viz výše, Van Dam a kol., 2018).

Zdroje

1. Kabat-Zinn, Jon (1982). An outpatient program in behavioral medicine for chronic pain patients based on the practice of mindfulness meditation: Theoretical considerations and preliminary results. General Hospital Psychiatry, 4(1), 33–47; abstrakt (Europe PMC, PMID 7042457, přístup 2026-11-08) uvádí 51 pacientů, desetitýdenní Stress Reduction and Relaxation Program a výslovně nekontrolovaný design. DOI 10.1016/0163-8343(82)90026-3
2. Kabat-Zinn, Jon (1994). Wherever You Go, There You Are: Mindfulness Meditation in Everyday Life. Hyperion (New York), s. 4 (definice mindfulness); přímý text knihy jsem neověřil, citace podle sekundárních zdrojů (viz pozn. v textu).
3. Kabat-Zinn, Jon (2003). Mindfulness-based interventions in context: Past, present, and future. Clinical Psychology: Science and Practice, 10(2), 144–156. DOI 10.1093/clipsy.bpg016
4. Rhys Davids, Thomas William (1881). Buddhist Suttas. Sacred Books of the East, sv. 11, Clarendon Press; první dohledaný anglický překlad pálijského sati jako 'mindfulness' (ve frázi sammā-sati); podle sekundárních zdrojů (Wikipedia, heslo Sati (Buddhism), přístup 2026-10-13) tomu předcházel překlad Daniela Johna Gogerlyho z roku 1845 jako 'correct meditation' a anglické slovo mindfulness samo existovalo už od roku 1530 jako synonymum 'pozornosti', nezávisle na buddhismu.
5. Safran, Jeremy D.; Segal, Zindel V. (1990). Interpersonal Process in Cognitive Therapy. Basic Books (New York), 294 s. (katalogový záznam https://library.usi.edu/record/163900, přístup 2026-11-08); pojem decentering připsaný této knize ověřen jen přes sekundární zdroje, které ji citují (např. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6112177, přístup 2026-11-08), přímý text knihy jsem neověřil.
6. Segal, Zindel V.; Williams, J. Mark G.; Teasdale, John D. (2002). Mindfulness-Based Cognitive Therapy for Depression: A New Approach to Preventing Relapse. Guilford Press (New York).
7. Bishop, Scott R.; Lau, Mark; Shapiro, Shauna; Carlson, Linda; Anderson, Nicole D.; Carmody, James; Segal, Zindel V.; Abbey, Susan; Speca, Michael; Velting, Drew; Devins, Gerald (2004). Mindfulness: A Proposed Operational Definition. Clinical Psychology: Science and Practice, 11(3), 230–241. DOI 10.1093/clipsy.bph077
8. Baer, Ruth A.; Smith, Gregory T.; Hopkins, Jaclyn; Krietemeyer, Jennifer; Toney, Leslie (2006). Using Self-Report Assessment Methods to Explore Facets of Mindfulness. Assessment, 13(1), 27–45; autoři ověřeni v Crossrefu (https://api.crossref.org/works/10.1177/1073191105283504, přístup 2026-11-08). DOI 10.1177/1073191105283504
9. Grossman, Paul (2008). On measuring mindfulness in psychosomatic and psychological research. Journal of Psychosomatic Research, 64(4), 405–408; DOI a PMID 18374739 ověřeny v Europe PMC, přístup 2026-11-08. DOI 10.1016/j.jpsychores.2008.02.001
10. Grossman, Paul (2011). Defining mindfulness by how poorly I think I pay attention during everyday awareness and other intractable problems for psychology's (re)invention of mindfulness: Comment on Brown et al. (2011). Psychological Assessment, 23(4), 1034–1040; ověřeno v Crossrefu, přístup 2026-11-08. DOI 10.1037/a0022713
11. Brown, Kirk Warren; Ryan, Richard M.; Loverich, Tamara M.; Biegel, Gina M.; West, Angela Marie (2011). Out of the armchair and into the streets: Measuring mindfulness advances knowledge and improves interventions: Reply to Grossman (2011). Psychological Assessment, 23(4), 1041–1046 (stejné číslo jako komentář Grossmana 2011); ověřeno v Crossrefu, přístup 2026-11-08. DOI 10.1037/a0025781
12. Goyal, Madhav; Singh, Sonal; Sibinga, Erica M. S.; a kol. (2014). Meditation programs for psychological stress and well-being: A systematic review and meta-analysis. JAMA Internal Medicine, 174(3), 357–368; abstrakt ověřen v Europe PMC (PMID 24395196), přístup 2026-11-08. DOI 10.1001/jamainternmed.2013.13018
13. Goldberg, Simon B.; Tucker, Raymond P.; Greene, Preston A.; Davidson, Richard J.; Wampold, Bruce E.; Kearney, David J.; Simpson, Tracy L. (2018). Mindfulness-based interventions for psychiatric disorders: A systematic review and meta-analysis. Clinical Psychology Review, 59, 52–60; abstrakt na https://repository.lsu.edu/psychology_pubs/1041, přístup 2026-11-08. DOI 10.1016/j.cpr.2017.10.011
14. Goldberg, Simon B.; Riordan, Kevin M.; Sun, Shufang; Davidson, Richard J. (2022). The Empirical Status of Mindfulness-Based Interventions: A Systematic Review of 44 Meta-Analyses of Randomized Controlled Trials. Perspectives on Psychological Science, 17(1), 108–130 (online první 2021-02); abstrakt ověřen v Europe PMC (PMID 33593124, PMC8364929, https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8364929), přístup 2026-11-08. DOI 10.1177/1745691620968771
15. Van Dam, Nicholas T.; van Vugt, Marieke K.; Vago, David R.; Schmalzl, Laura; Saron, Clifford D.; Olendzki, Andrew; Meissner, Ted; Lazar, Sara W.; Kerr, Catherine E.; Gorchov, Jolie; Fox, Kieran C. R.; Field, Brent A.; Britton, Willoughby B.; Brefczynski-Lewis, Julie A.; Meyer, David E. (2018). Mind the Hype: A Critical Evaluation and Prescriptive Agenda for Research on Mindfulness and Meditation. Perspectives on Psychological Science, 13(1), 36–61 (online první 2017-10); počet autorů (15) ověřen na https://www.psychologicalscience.org/news/releases/mindfulness-and-meditation-need-more-rigorous-study.html a https://scholars.mssm.edu/en/publications/mind-the-hype-a-critical-evaluation-and-prescriptive-agenda-for-r-2/, přístup 2026-11-08. DOI 10.1177/1745691617709589
16. Národní lékařská knihovna (2026). Mindfulness [všímavost], heslo D064866 v české verzi tezauru MeSH (synonyma mj. bdělá pozornost). https://www.medvik.cz/link/D064866 (MeSH NLK v systému Medvik), přístup 2026-11-08.