Zodpovědné rozhodování (CASEL)

Co to tvrdí

Zodpovědné rozhodování je podle CASEL schopnost dělat o vlastním chování a o sociálních interakcích ohleduplná, konstruktivní rozhodnutí – v různých situacích, ne jen v jedné konkrétní chvíli. Součástí je zvažovat etické normy (co je a není v pořádku) a bezpečnostní rizika a hodnotit přínosy i důsledky různých jednání pro osobní pohodu, pro druhé lidi i pro širší společenství. Jako příklady dílčích dovedností uvádí rámec CASEL z roku 2020: projevovat zvídavost a otevřenost; hledat řešení osobních a sociálních problémů; učit se dojít k uváženému úsudku po rozboru informací, dat a faktů; předvídat a hodnotit důsledky vlastního jednání; uvědomovat si, k čemu je kritické myšlení užitečné ve škole i mimo ni; přemýšlet o vlastní roli v podpoře pohody své, rodinné i komunitní; a hodnotit dopady rozhodnutí na osobní, mezilidské, komunitní i institucionální úrovni. Je to jedna z pěti kompetencí CASEL rámce, vedle sebeuvědomění, sebeřízení, sociálního uvědomění a vztahových dovedností.

Kdo to formuloval a kdy

Jako jmenovanou kompetenci v rámci CASEL 5 ji definuje americká organizace CASEL (Collaborative for Academic, Social, and Emotional Learning, založena 1994); aktuální znění rámce pochází z listopadu 2020 – podrobná historie organizace a celého rámce je v hesle CASEL rámec. Část dílčích dovedností, ze kterých se kompetence skládá (hledání řešení problémů, předvídání a hodnocení důsledků vlastního jednání), má v psychologii delší historii pod označením „řešení sociálních problémů“ – nejblíže stojí práce George Spivacka a Myrny Shure ze 70. a 80. let o výuce interpersonálního řešení problémů u dětí (program ICPS, Interpersonal Cognitive Problem Solving), zahájená jejich společnou knihou Social Adjustment of Young Children: A Cognitive Approach to Solving Real-Life Problems (Spivack & Shure, 1974, Jossey-Bass). Jestli CASEL formuloval zodpovědné rozhodování přímo na základě tohoto konkrétního programu, nebo šlo o nezávislý vývoj, se mi při rešerši nepodařilo ověřit přímo z pramene CASELu – uvádím to jako nezjištěno, ne jako doloženou genealogii pojmu.

Co je z toho doložené

Metaanalýzy školních SEL programů (zahrnujících všech pět CASEL kompetencí najednou, ne izolovaně zodpovědné rozhodování) ukazují zlepšení: Durlak a kol. (2011) shrnuli 213 programů a 270 034 dětí, Cipriano a kol. (2023) 424 studií a 575 361 dětí z 53 zemí – obě se zjištěním zlepšení dovedností, postojů, chování i akademického výkonu oproti kontrolním skupinám. Z těchto souhrnných čísel ale nelze přímo doložit účinek zodpovědného rozhodování jako samostatné, izolovatelné dovednosti (podrobněji v hesle CASEL rámec). Jádro dílčích dovedností, které CASEL pod tuto kompetenci řadí (hledat řešení problémů, předvídat a hodnotit důsledky vlastního jednání), odpovídá starší a samostatně zkoumané metodě řešení problémů, kterou popsali Thomas D'Zurilla a Marvin Goldfried (1971) a která se dál testovala a používala nezávisle na CASEL rámci (viz oddíl „Co z toho prakticky funguje“ níže).

Co je sporné a kým jmenovitě

Valeria Cavioni a kol. (2023, Frontiers in Psychology) ověřovali italskou verzi dotazníku SSIS SEL Brief Scales, postaveného na pěti kompetencích CASEL 5, na 1175 italských školácích ve věku 8–16 let. Zkoumali, jestli odpovědi dětí opravdu tvoří pět oddělených skupin, jak rámec předpokládá (statistici tomu říkají pětifaktorový model), nebo jestli se některé kompetence v datech slévají. Pětifaktorový model se nepotvrdil: kompetence spolu souvisely tak těsně, že je výpočet nedokázal spolehlivě rozlišit. Mezi zodpovědným rozhodováním a sebeuvědoměním vyšla standardizovaná kovariance 0,86 (zjednodušeně: na stupnici, kde 1 znamená, že dvě škály měří prakticky totéž), mezi sebeuvědoměním a sebeřízením dokonce 1,02, tedy hodnota, kterou správně fungující model dát nemá. Autoři proto přešli na čtyřfaktorový model, ze kterého vypadly vztahové dovednosti; zodpovědné rozhodování v něm zůstalo samostatnou škálou. Jde o výsledek jednoho vzorku a jednoho překladu dotazníku a autoři jako možné vysvětlení uvádějí kulturní rozdíly a rozdíly mezi anglickou a italskou verzí. Druhý typ kritiky se netýká měření, ale obsahu kompetence samotné: Graciela Briceno, zakladatelka Boston Music Project, v editorialu pro The Ensemble (2021) tvrdí, že to, co se ve školách počítá za „dobré“ a „špatné“ rozhodnutí, se často definuje podle bílých, patriarchálních norem – jako konkrétní příklad uvádí, že „volání bez vyzvání, křik nebo sáhnutí na cizí hudební nástroj“ se běžně označuje za špatné rozhodnutí, aniž by se zohlednilo, že takové chování může být i formou odporu s vlastní historií v marginalizovaných komunitách. Jde o editorialistický text, ne o recenzovanou akademickou studii, takže tvrzení stojí na autorčině zkušenosti a úsudku, ne na empirickém výzkumu.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, jestli je zodpovědné rozhodování od ostatních CASEL kompetencí statisticky čistě oddělitelné, a bez ohledu na spor o tom, podle čích norem se „dobré“ rozhodnutí posuzuje, zůstává prakticky použitelný samotný postup, který D'Zurilla a Goldfried (1971) popsali jako obecný model řešení problémů: pojmenovat problém, vygenerovat víc možných řešení než se člověk rozhodne pro jedno, odhadnout důsledky každé možnosti a po rozhodnutí se k výsledku vrátit. Tenhle postup se dál používá v kognitivně behaviorální terapii zaměřené na řešení problémů (problem-solving therapy), nezávisle na školním SEL kontextu a nezávisle na tom, jak přesně se „zodpovědné rozhodování“ jako kompetence definuje. Metaanalýza Bell a D'Zurilla (2009, 21 nezávislých vzorků) zjistila, že tato terapie snižovala depresivní příznaky srovnatelně s jinými psychosociálními postupy i s léky a lépe než kontrolní skupiny bez léčby.

Kde se s tím člověk běžně setká

V amerických školních SEL kurikulech a materiálech pro učitele, které přímo citují CASEL 5. V programech typu ICPS a v hodinách zaměřených na řešení konfliktů mezi dětmi. V kognitivně behaviorální terapii zaměřené na řešení problémů (problem-solving therapy; Bell a D'Zurilla, 2009), kde se podobný postup používá u dospělých klientů mimo školní prostředí. A v diskusích o rovnosti a antirasismu ve školství, kde se kompetence stává terčem kritiky typu Briceno (2021).

Zdroje

1. CASEL (Collaborative for Academic, Social, and Emotional Learning) (2020). CASEL's SEL Framework (CASEL 5, verze 11/2020). casel.org, přístup 2026-10-09. Zdroj online
2. CASEL (nezjištěno (průběžně aktualizovaná stránka)). What Is SEL?. casel.org, přístup 2026-10-09. Zdroj online
3. Durlak, Joseph A.; Weissberg, Roger P.; Dymnicki, Allison B.; Taylor, Rebecca D.; Schellinger, Kriston B. (2011). The Impact of Enhancing Students' Social and Emotional Learning: A Meta-Analysis of School-Based Universal Interventions. Child Development, 82(1), 405–432. DOI 10.1111/j.1467-8624.2010.01564.x
4. Cipriano, Christina; Strambler, Michael J.; Naples, Lauren H.; Ha, Cheyeon; Kirk, Megan; Wood, Miranda; Sehgal, Kaveri; Zieher, Almut K.; Eveleigh, Abigail; McCarthy, Michael; Funaro, Melissa; Ponnock, Annett; Chow, Jason C.; Durlak, Joseph (2023). The State of Evidence for Social and Emotional Learning: A Contemporary Meta-Analysis of Universal School-Based SEL Interventions. Child Development, 94(5), 1181–1204. DOI 10.1111/cdev.13968
5. Cavioni, Valeria; Conte, Elisabetta; Grazzani, Ilaria; Ornaghi, Veronica; Cefai, Carmel; Anthony, Christopher; Elliott, Stephen N.; Pepe, Alessandro (2023). Validation of Italian students' self-ratings on the SSIS SEL brief scales. Frontiers in Psychology, 14, článek 1229653; autoři ověřeni přes Crossref, přístup 2026-11-09. DOI 10.3389/fpsyg.2023.1229653
6. D'Zurilla, Thomas J.; Goldfried, Marvin R. (1971). Problem solving and behavior modification. Journal of Abnormal Psychology, 78(1), 107–126. DOI 10.1037/h0031360
7. Bell, Alissa C.; D'Zurilla, Thomas J. (2009). Problem-solving therapy for depression: A meta-analysis. Clinical Psychology Review, 29(4), 348–353; údaje ověřeny přes Crossref, přístup 2026-11-09. DOI 10.1016/j.cpr.2009.02.003
8. Briceno, Graciela (2021). Ensuring Equity and Anti-Racism in SEL. The Ensemble, editorial, 2021-04-06. Zdroj online
9. Spivack, George; Shure, Myrna B. (1974). Social Adjustment of Young Children: A Cognitive Approach to Solving Real-Life Problems. Jossey-Bass, San Francisco; ISBN 0875892078.