Sebeuvědomění (CASEL)

Co to tvrdí

Sebeuvědomění je podle organizace CASEL schopnost rozumět vlastním emocím, myšlenkám a hodnotám a tomu, jak tyhle věci ovlivňují chování v různých situacích – včetně toho, umět si přiznat vlastní silné stránky i limity, a mít přitom v sobě pevný, nepanický pocit „vím, kdo jsem a o co mi jde“. CASEL pod tuhle kompetenci řadí dílčí dovednosti jako rozpoznávání vlastních emocí, propojení pocitu-hodnoty-myšlenky, sebeúčinnost (přesvědčení, že na vlastní situaci mám vliv), růstové nastavení mysli (přesvědčení, že schopnosti se dají rozvíjet), zkoumání vlastních předsudků, čestnost a smysl pro vlastní směřování. Je to jedna z pěti kompetencí CASEL rámce, vedle sociálního uvědomění, sebeřízení, vztahových dovedností a zodpovědného rozhodování.

Tahle referenční knihovna (metodika SBG – Přežít, Patřit, Růst) rozděluje sebeuvědomění na dvě odlišné dovednosti, které CASEL spojuje do jedné nálepky. Vrstva Přežít řeší tělesné uvědomění – schopnost registrovat vlastní fyziologický stav, tedy interocepci: „vím, že mi bije srdce a je mi horko.“ Vrstva Růst řeší myšlenkové, metakognitivní uvědomění – schopnost všimnout si vlastní myšlenky jako pomíjivé mentální události, ne jako fakt: „vím, že si teď myslím katastrofickou myšlenku, a to ještě neznamená, že je pravdivá.“ Tohle rozdělení je vlastní interpretační volbou téhle knihovny, ne součástí oficiální definice CASEL.

Mimo školní prostředí se v manažerské a koučovací literatuře běžně používá jiné dělení stejného slova – rozlišení mezi „vnitřním“ sebeuvědoměním (jak dobře rozumím vlastním hodnotám, reakcím a dopadu na druhé) a „vnějším“ sebeuvědoměním (jak dobře vím, jak mě vidí druzí), které popularizovala organizační psycholožka Tasha Eurich.

Kdo to formuloval a kdy

Jako jmenovanou kompetenci v rámci CASEL 5 ji definuje americká organizace CASEL (Collaborative for Academic, Social, and Emotional Learning, založena 1994); aktuální znění rámce pochází z listopadu 2020 – podrobná historie organizace a celého rámce je v hesle CASEL rámec. Složky, ze kterých se sebeuvědomění podle téhle knihovny skládá, mají ale samostatnou a mnohem starší výzkumnou historii: starší fyziologický pojem interocepce nově vymezil A. D. Craig (2002) jako smysl pro fyziologický stav celého těla, metakognitivní uvědomění jako mechanismus chránící před návratem deprese navrhli John Teasdale, Zindel Segal a Mark Williams (1995). Rozlišení „vnitřního“ a „vnějšího“ sebeuvědomění, dnes běžně citované v manažerských kurzech, popsala Tasha Eurich ve svém výzkumném programu shrnutém v článku pro Harvard Business Review (2018) a v knize Insight (2017); recenzovanou publikaci tohoto programu v odborném časopise s úplnou metodikou a vzorkovacím postupem se při rešerši nepodařilo dohledat – dostupné zpracování je populárně-manažerské, ne akademicky recenzované.

Co je z toho doložené

Co se týče CASEL 5 jako celku, metaanalýzy školních SEL programů ukazují zlepšení sociálních a emočních dovedností: Durlak a kol. (2011) shrnuli 213 školních univerzálních SEL programů s 270 034 dětmi a zjistili zlepšení dovedností, postojů, chování i akademického výkonu oproti kontrolním skupinám, přičemž samotné zlepšení školního výkonu odpovídalo zhruba 11 percentilovým bodům; Cipriano a kol. (2023) tuto metaanalýzu zopakovali na větším a novějším vzorku (424 studií, 575 361 dětí z 53 zemí) se zjištěním zlepšení ve většině sledovaných oblastí. Obě metaanalýzy ale měří balík všech pěti kompetencí CASEL najednou, ne izolovaně sebeuvědomění – z nich tedy nelze přímo doložit účinek téhle jedné kompetence samostatně (podrobněji v hesle CASEL rámec).

Co se týče dvou dílčích dovedností, na které tahle knihovna sebeuvědomění rozděluje: schopnost registrovat vlastní tělesný stav (interocepce) je samostatně dobře zavedený a aktivní obor kognitivní neurovědy – podrobnosti a zdroje v hesle interocepce. Schopnost pozorovat vlastní myšlenku jako mentální událost (metakognitivní uvědomění) má doloženou souvislost s nižším rizikem návratu deprese v jedné konkrétní studii (Teasdale a kol., 2002) – podrobnosti, včetně toho, co přesně je a není replikováno, v hesle metakognitivní uvědomění.

Eurichin výzkumný program (2018) tvrdí, že „vnitřní“ sebeuvědomění (podle definice: jasnost ohledně vlastních hodnot, reakcí, silných a slabých stránek a dopadu na druhé) souvisí s vyšší spokojeností v práci i ve vztazích a s nižší úzkostí, zatímco „vnější“ sebeuvědomění (jak přesně člověk ví, že ho vidí druzí) souvisí s lepší empatií a s tím, jak lidé v okolí hodnotí vedoucí pracovníky. Podle téhož zdroje jsou obě dimenze na sobě nezávislé – člověk může mít vysokou jednu a nízkou druhou. Ve stejném článku Eurich uvádí, že ačkoli si většina lidí myslí, že sebeuvědomění má, jejím kritériím podle výzkumu jejího týmu reálně odpovídá jen asi 10 až 15 % zkoumaných lidí – sama tohle číslo v článku označuje jako odhad (estimate), ne přesný výsledek, a dodává, že výzkum byl v době publikace připravován k odeslání do recenzovaného časopisu; pozdější recenzovanou verzi s kompletní metodikou se při rešerši nepodařilo dohledat. Dokud není k dispozici recenzovaná publikace s otevřenou metodikou, nejde nezávisle ověřit přesnou velikost vzorku ani statistické postupy – jde o tvrzení z populárního, ne akademického zdroje.

Co je sporné a kým jmenovitě

Julia Carden, Rebecca J. Jones a Jonathan Passmore (2022, Journal of Management Education) provedli systematický přehled 31 odborných prací o sebeuvědomění v kontextu dospělého rozvoje a zjistili, že pojem se v manažerské a koučovací literatuře používá jako široce rozšířené „buzzword“ bez jednotné definice – navíc se v různých pracích významově překrývá s pojmy „sebevědomí“ (self-consciousness) a „sebepoznání“ (self-knowledge), takže není jasné, že všechny studie, které mluví o „self-awareness“, mluví o přesně téže věci.

Valeria Cavioni a kol. (2023, Frontiers in Psychology) validovali italskou verzi dotazníku SSIS SEL Brief Scales, postaveného přímo na CASEL 5 struktuře (pět faktorů včetně sebeuvědomění). Původní pětifaktorový model se jim statisticky nepodařilo potvrdit – kovarianční matice nebyla pozitivně definitní a mezi faktory se objevily extrémně vysoké překryvy: standardizovaná kovariance mezi sebeuvědoměním a vztahovými dovednostmi vyšla 0,95 a mezi sebeuvědoměním a zodpovědným rozhodováním 0,86 (hodnota mezi sebeuvědoměním a sebeřízením dokonce 1,02, nad teoretickým maximem). V opraveném čtyřfaktorovém modelu sebeuvědomění zůstalo jako samostatný faktor, ale výsledek celkově ukazuje, že na datech jednoho italského vzorku (celkem 1175 školáků, faktorové analýzy proběhly na jeho dvou náhodně rozdělených polovinách) nebylo pět CASEL kompetencí od sebe statisticky čistě oddělitelných.

Samotné dělení sebeuvědomění na „tělesnou“ (Přežít) a „myšlenkovou“ (Růst) polovinu, které používá tahle knihovna, je interpretační volba metodiky SBG – CASEL ani citovaní autoři tohle rozdělení jmenovitě nenavrhují ani nezpochybňují, protože s ním nepracují.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Bez ohledu na to, jak přesně se „sebeuvědomění“ definuje a jestli je od ostatních CASEL kompetencí statisticky čistě oddělitelné, zůstává prakticky použitelné rozlišovat dvě různé dovednosti, které se trénují jinak: všímat si tělesných signálů (zpomalit dech, pojmenovat napětí v těle – nácvik typicky spojený s interocepcí) je jiné cvičení než všimnout si vlastní myšlenky a nebrat ji automaticky jako pravdu (nácvik typicky spojený s metakognitivním uvědoměním, např. v programech MBCT, tedy mindfulness-based cognitive therapy, kognitivní terapie založená na všímavosti). Stejně tak Eurichino doporučení – aktivně vyhledávat zpětnou vazbu od druhých lidí a ptát se místo „proč to cítím“ raději „co přesně se stalo“ – je použitelné jako konkrétní krok bez ohledu na to, že její odhad „10 až 15 procent lidí“ (viz oddíl Co je z toho doložené výš) pochází z nerecenzovaného výzkumu, a bez ohledu na to, jestli vůbec existuje jedna stabilní definice sebeuvědomění napříč literaturou.

Kde se s tím člověk běžně setká

V amerických školních SEL kurikulech a materiálech pro učitele, které přímo citují CASEL 5. V manažerských, koučovacích a leadershipových kurzech, kde se pracuje s Eurichiným rozlišením vnitřního a vnějšího sebeuvědomění (360stupňová zpětná vazba, executive coaching, deníkové techniky). V programech typu MBCT a v mindfulness aplikacích, pokud jde o myšlenkovou/metakognitivní polovinu. A v tělesně orientovaných přístupech (dechová cvičení, body scan), pokud jde o tělesnou/interoceptivní polovinu.

Zdroje

1. CASEL (Collaborative for Academic, Social, and Emotional Learning) (2020). CASEL's SEL Framework (CASEL 5, verze 11/2020). casel.org, přístup 2026-10-09. Zdroj online
2. CASEL (nezjištěno (průběžně aktualizovaná stránka)). What Is SEL?. casel.org, přístup 2026-10-09. Zdroj online
3. Craig, A. D. (2002). How do you feel? Interoception: the sense of the physiological condition of the body. Nature Reviews Neuroscience, 3(8), 655–666; název a abstrakt ověřeny přes Europe PMC (přístup 2026-11-08). DOI 10.1038/nrn894
4. Teasdale, John D.; Segal, Zindel V.; Williams, J. Mark G. (1995). How does cognitive therapy prevent depressive relapse and why should attentional control (mindfulness) training help?. Behaviour Research and Therapy, 33(1), 25–39. DOI 10.1016/0005-7967(94)E0011-7
5. Teasdale, John D.; Moore, Richard G.; Hayhurst, Hazel; Pope, Marie; Williams, Susan; Segal, Zindel V. (2002). Metacognitive awareness and prevention of relapse in depression: Empirical evidence. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 70(2), 275–287. DOI 10.1037/0022-006X.70.2.275
6. Eurich, Tasha (2018). What Self-Awareness Really Is (and How to Cultivate It). Harvard Business Review, 2018-01-04 (přístup 2026-11-08 na hbr.org a v PDF verzi článku); článek podíl '10%-15%' výslovně označuje jako odhad (estimate) a uvádí, že tým v té době připravoval výsledky k odeslání do akademického časopisu. Zdroj online
7. Eurich, Tasha (2017). Insight: Why We're Not as Self-Aware as We Think, and How Seeing Ourselves Clearly Helps Us Succeed at Work and in Life. Currency / Crown Publishing Group (New York), vydání 2017-05-02 – existence a vydavatel ověřeny webovým vyhledáváním (přístup 2026-10-09), přesné znění podtitulu se mezi vydáními/ISBN liší.
8. Carden, Julia; Jones, Rebecca J.; Passmore, Jonathan (2022). Defining Self-Awareness in the Context of Adult Development: A Systematic Literature Review. Journal of Management Education, 46(1), 140–177. DOI 10.1177/1052562921990065
9. Cavioni, Valeria; Conte, Elisabetta; Grazzani, Ilaria; Ornaghi, Veronica; Cefai, Carmel; Anthony, Christopher; Elliott, Stephen N.; Pepe, Alessandro (2023). Validation of Italian students' self-ratings on the SSIS SEL brief scales. Frontiers in Psychology, 14, článek 1229653. DOI 10.3389/fpsyg.2023.1229653
10. Durlak, Joseph A.; Weissberg, Roger P.; Dymnicki, Allison B.; Taylor, Rebecca D.; Schellinger, Kriston B. (2011). The Impact of Enhancing Students' Social and Emotional Learning: A Meta-Analysis of School-Based Universal Interventions. Child Development, 82(1), 405–432. DOI 10.1111/j.1467-8624.2010.01564.x
11. Cipriano, Christina; Strambler, Michael J.; Naples, Lauren H.; Ha, Cheyeon; Kirk, Megan; Wood, Miranda; Sehgal, Kaveri; Zieher, Almut K.; Eveleigh, Abigail; McCarthy, Michael; Funaro, Melissa; Ponnock, Annett; Chow, Jason C.; Durlak, Joseph (2023). The State of Evidence for Social and Emotional Learning: A Contemporary Meta-Analysis of Universal School-Based SEL Interventions. Child Development, 94(5), 1181–1204. DOI 10.1111/cdev.13968