Potřeba sounáležitosti (Baumeister a Leary)

Co to tvrdí

Lidé podle této teze nepotřebují blízké vztahy jen jako příjemný bonus k životu: potřeba patřit někomu, mít s někým častý a nekonfliktní kontakt v rámci trvajícího pouta, je podle autorů základní lidská motivace, která může být téměř stejně naléhavá jako potřeba jídla (Baumeister a Leary 1995, s. 498). Důležitý detail: nejde o potřebu jedné konkrétní privilegované osoby (to by byla spíš otázka teorie attachmentu, kde roli hraje konkrétní pečující postava). Stačí, že člověk má vůbec nějaký okruh trvajících, nekonfliktních vztahů, ať je jejich konkrétním nositelem kdokoli. Autoři zároveň tvrdí, že tahle potřeba má horní hranici nasycení (po určitém počtu uspokojujících vztahů další přírůstek už moc nepomáhá) a že jde o skutečnou potřebu, ne jen o naučenou touhu, tedy že její dlouhodobé nenaplnění má měřitelné negativní dopady na duševní i tělesné zdraví.

Kdo to formuloval a kdy

Roy F. Baumeister (Case Western Reserve University, později Florida State University) a Mark R. Leary (Wake Forest University) ve článku „The Need to Belong: Desire for Interpersonal Attachments as a Fundamental Human Motivation“, publikovaném v časopise Psychological Bulletin, ročník 117, číslo 3, strany 497–529, v roce 1995 (DOI: 10.1037/0033-2909.117.3.497). Je to syntetizující přehledová práce: autoři v ní neprovedli jeden nový experiment, ale probrali a shrnuli velké množství existujícího výzkumu (sociální izolace, osamělost, skupinová dynamika, reakce na odmítnutí) a z něj odvodili obecnou tezi o „potřebě patřit“ jako jednotícím vysvětlení.

Co je z toho doložené

Přesný údaj o tom, kolikrát byla práce citována, ani o jejím případném postavení mezi nejcitovanějšími texty sociální psychologie nebyl v rámci této rešerše dohledán ze spolehlivého, jmenovaného zdroje (přímo z citační databáze typu Scopus nebo Web of Science), zůstává nezjištěno a v textu se proto neuvádí jako fakt. Tato rešerše k roku 2026 nenašla žádné zásadní odborné zpochybnění základního tvrzení, totiž že lidé mají silnou, rozšířenou motivaci k sociálnímu propojení. Mark Leary a Shira Gabriel (2022, s. 138) shrnují, že lidé bez dostatečného přijetí a sounáležitosti vykazují řadu nepříznivých dopadů (stres, deprese, osamělost, úzkost, horší tělesné zdraví), a motiv k přijetí a sounáležitosti i čtvrt století po původním článku označují za fundamentální (s. 142 a 166). Spor, který existuje (viz další oddíl), se netýká toho, jestli potřeba patřit existuje, ale toho, jak je v původní práci vymezená.

Co je sporné a kým jmenovitě

Shira Gabriel a Veronica Schneiderová (University at Buffalo) v práci „The Need for Social Embeddedness: Human Belonging Goes Beyond Dyadic Bonds“ (Current Directions in Psychological Science, 2024, DOI: 10.1177/09637214241257880) netvrdí, že by potřeba patřit podle Baumeistera a Learyho neexistovala. Jejich argument je užší a konkrétnější: že se Baumeister a Leary (a navazující desetiletí výzkumu) soustředili téměř výhradně na dvojice (jeden blízký vztah s jedním konkrétním člověkem, často romantický) a přehlédli samostatnou potřebu cítit se součástí většího, společenského celku (co Gabriel a Schneiderová nazývají potřeba sociální zakotvenosti). Podle nich tahle druhá potřeba často funguje i bez vědomého uvažování o ní a dá se naplnit i způsoby, které nejsou dvojicový vztah v obvyklém slova smyslu: jednostrannou vazbou na celebrity nebo youtubery (tzv. parasociální vztahy), prožíváním příběhů v seriálech, filmech a knihách nebo ponořením do davu na koncertě či sportovním utkání. Jako další projev uvádějí i krátké rozhovory s cizími lidmi (Gabriel a Schneider 2024, s. 2–4).

Později upřesnil původní koncept i jeden z jeho autorů. Mark Leary a Shira Gabriel (2022, s. 138–139) uvádějí, že označení „need to belong“ možná nebylo nejpřesnější: slovo „patřit“ svádí k představě členství ve skupině, přitom většina výzkumu se týká i přijetí či odmítnutí jednotlivými lidmi, a ne každá snaha být přijat vychází z vrozené potřeby (někdy jde o čistě účelový krok, například když podnikatel vstoupí do sdružení kvůli obchodním kontaktům). Proto místo toho používají spojení „motivace k přijetí a sounáležitosti“. Za otevřenou považují i otázku, zda jde o jeden obecný motiv, nebo o několik (nejméně pět) odlišných motivů pro různé druhy vztahů, tedy pro komunity, účelové pracovní skupiny, partnerské, příbuzenské a přátelské vztahy. Podle nich zatím nebyla pečlivě prozkoumána (s. 139–141). V obou případech jde o spor o rozsah, název a členění původního konceptu, ne o spor o to, jestli je pravdivý.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

I kdyby se časem ukázalo, že Gabriel a Schneiderová mají pravdu a potřeba patřit má vedle dvojicové/vztahové složky i samostatnou „velkoskupinovou“ složku, základní tvrzení (že časté, nekonfliktní sociální vazby jsou pro člověka nutností, ne luxusem) zůstává jako rámec použitelné. Pro praxi (lektor, kouč, autor kurzu) je důsledek jednoduchý: odmítnutí, vyloučení ze skupiny nebo dlouhodobá izolace nejsou jen nepříjemné, ale zasahují motivační systém srovnatelný svou silou s jinými základními potřebami, a budování a udržování pravidelného, nekonfliktního kontaktu s druhými lidmi má smysl podporovat jako samostatný cíl, ne jen jako prostředek k něčemu jinému.

Kde se s tím člověk běžně setká

V úvodních kapitolách učebnic sociální psychologie a motivace, v popularizační literatuře o osamělosti a sociálním propojení, a v zarámování kurzů a workshopů zaměřených na vztahovou bezpečnost a skupinovou dynamiku, často jako nejobecnější, nejméně kontroverzní tvrzení o tom, že člověk je „sociální živočich“ (viz teorie sebeurčení jako teorie blízkých vztahů, kde se tento koncept odlišuje od příbuzných teorií jako sounáležitost v teorii sebeurčení, teorie attachmentu nebo social baseline theory, se kterými se v populárních textech běžně a nesprávně zaměňuje).

Zdroje

1. Baumeister, Roy F.; Leary, Mark R. (1995). The Need to Belong: Desire for Interpersonal Attachments as a Fundamental Human Motivation. Psychological Bulletin, 117(3), 497–529. DOI 10.1037/0033-2909.117.3.497
2. Gabriel, Shira; Schneider, Veronica (2024). The Need for Social Embeddedness: Human Belonging Goes Beyond Dyadic Bonds. Current Directions in Psychological Science. DOI 10.1177/09637214241257880
3. Leary, Mark R.; Gabriel, Shira (2022). The relentless pursuit of acceptance and belonging. Advances in Motivation Science, 9, kapitola 5, s. 135 a násl. (Elsevier); přístup 2026-11-08. DOI 10.1016/bs.adms.2021.12.001