Teorie sebeurčení (Edward Deci a Richard Ryan)

Co to tvrdí

Teorie sebeurčení (Self-Determination Theory, SDT) není jedna úzká hypotéza, ale široký, zastřešující rámec („makro-teorie“) toho, co lidi vede k jednání a co jim dělá dobře. Základní obraz člověka, ze kterého vychází, je organismický: člověk není prázdná nádoba, kterou je potřeba motivovat výhradně odměnami a tresty zvenčí, ale bytost s vrozenou tendencí růst, zvídavě zkoumat okolí a sžívat nové zkušenosti s tím, kým už je (tzv. integrace). Jestli se tahle vrozená tendence skutečně projeví, nebo naopak utlumí, závisí podle SDT na tom, jak moc okolní sociální prostředí (rodič, učitel, nadřízený, celá kultura) podporuje nebo naopak potlačuje tři věci: autonomii, kompetenci a sounáležitost. Protože je to tak široký rámec, SDT se v praxi dělí na šest úžeji zaměřených „miniteorií“, z nichž každá řeší jinou část obrázku: kognitivní evaluační teorie (jak odměny a kontrola zvenčí ovlivňují vnitřní motivaci k věci, kterou člověka samo o sobě baví), teorie organismické integrace (jak se postupně „zvnitřňuje“ motivace, která zpočátku přichází zvenčí; podrobně viz heslo autonomní a kontrolovaná motivace), teorie orientací kauzality (stabilní individuální rozdíly v tom, jak moc je člověk celkově naladěný autonomně, kontrolovaně, nebo „amotivovaně“), teorie základních psychologických potřeb (tvrzení o autonomii, kompetenci a sounáležitosti jako třech vrozených potřebách; podrobně viz heslo tři základní psychologické potřeby), teorie obsahu cílů (rozdíl mezi „vnitřními“ cíli jako osobní růst nebo blízké vztahy a „vnějšími“ cíli jako bohatství nebo image) a teorie motivace ve vztazích (jak kvalitní blízké vztahy naplňují potřebu sounáležitosti a nepřímo i autonomie; podrobně viz heslo teorie sebeurčení jako teorie blízkých vztahů). Praktický důsledek, který z celé teorie vychází pro vedení druhých lidí, popisuje heslo podpora autonomie.

Kdo to formuloval a kdy

Celá linie začíná experimentem Edwarda L. Deciho, který zjistil, že peněžní odměna za činnost, která lidi už sama o sobě bavila, jejich zájem o ni následně snižovala, zatímco slovní uznání a pozitivní zpětná vazba ho naopak zvyšovaly (Deci, 1971, Journal of Personality and Social Psychology). Deci tento a navazující nálezy postupně zformalizoval s Richardem M. Ryanem do kognitivní evaluační teorie; přesný rok, kdy tato dílčí teorie dostala svou definitivní podobu a jméno, rešerše nedohledala s jistotou: nezjištěno. Celý rámec SDT jako zastřešující teorii, zahrnující víc než jen otázku odměn, poprvé systematicky představili v knize Intrinsic Motivation and Self-Determination in Human Behavior (Deci & Ryan, 1985, Plenum Press). Shrnutí teorie podali v článku „Self-determination theory and the facilitation of intrinsic motivation, social development, and well-being“ (Ryan & Deci, 2000, American Psychologist). Dnešních šest miniteorií vyjmenovává Center for Self-Determination Theory na své webové stránce (selfdeterminationtheory.org/theory/, přístup 2026-10-27); v jakém pořadí a ve kterých letech byly jednotlivé miniteorie k rámci připojeny, rešerše nedohledala s jistotou: nezjištěno. Center for Self-Determination Theory je nezisková organizace, kterou Deci a Ryan založili v roce 2015. Edward L. Deci zemřel v únoru 2026 ve věku 83 let (University of Rochester, 2026).

Co je z toho doložené

Jako zastřešující rámec stojí SDT na rozsáhlé, napříč desítkami let shromažďované metaanalytické evidenci: Ryan, Duineveld, Di Domenico a kol. (2022, Psychological Bulletin) shrnuli 60 samostatných metaanalýz testujících různé dílčí předpoklady SDT a došli k závěru, že evidence napříč organizacemi, zdravotnictvím, rodičovstvím a vzděláváním teorii jako celek podporuje; Slemp, Field, Ryan a kol. (2024) tuto podporu rozšiřují na přes 4500 velikostí efektu z 881 nezávislých vzorků. Konkrétní, podrobně doložené dílčí tvrzení o třech základních potřebách a jejich metaanalytické opoře popisuje samostatně heslo tři základní psychologické potřeby. Tohle heslo tu práci neopakuje. Na úrovni celé makro-teorie je důležité, že jde o aktivní, dodnes rozvíjený výzkumný program s vlastní institucí (Center for Self-Determination Theory), ne o uzavřenou, jednou provždy formulovanou a neměnnou teorii.

Co je sporné a kým jmenovitě

Historicky nejstarší a nejpřímo adresovaný spor se netýká tří potřeb (ten je jiný, popsaný jmenovitě v hesle o třech potřebách), ale samotného zakládajícího tvrzení kognitivní evaluační teorie, že odměny za činnost mohou snížit chuť dělat ji dál z vlastního zájmu. Judy Cameron a W. David Pierce v metaanalýze 96 experimentálních studií (Cameron & Pierce, 1994, Review of Educational Research) dospěli k závěru, že odměny celkově vnitřní motivaci nesnižují; negativní efekt se podle nich objevil jen u jedné konkrétní situace (předem slíbená, hmotná odměna jen za to, že se úkol vůbec udělá), zatímco slovní chvála motivaci naopak zvyšovala. Edward L. Deci, Richard Koestner a Richard M. Ryan na to odpověděli vlastní, rozsáhlejší metaanalýzou 128 studií ve stejném časopiseckém okruhu (Deci, Koestner & Ryan, 1999, Psychological Bulletin) a došli k závěru, že Cameronova a Pierceova analýza je metodologicky chybná; jejich vlastní čísla ukázala spolehlivé snížení vnitřní motivace u odměn vázaných na pouhé zapojení do úkolu, na jeho dokončení i na kvalitu výkonu, zatímco informativní pozitivní zpětná vazba motivaci zvyšovala. Spor se stal natolik centrálním, že stejné číslo Psychological Bulletin (125(6), 1999) obsahovalo i dva komentáře: Mark R. Lepper, Jennifer Henderlong a Isabelle Gingras (1999) podle abstraktu svého komentáře považovali čtení literatury, které nabídli Deci, Koestner a Ryan, za výstižnější než závěry Camerona a Pierce, zároveň ale obecně varovali, že mechanické použití metaanalýzy na teoreticky složitou a metodicky různorodou literaturu, jako je tato, může mít krátkodobé i dlouhodobé náklady; Robert Eisenberger, W. David Pierce a Judy Cameron (1999) naopak argumentovali, že efekt odměny je ve skutečnosti „negativní, neutrální i pozitivní“ podle konkrétních podmínek, a hájili tak původní, opatrnější čtení z roku 1994. Na oba komentáře odpověděli ve stejném čísle Deci, Ryan a Koestner replikou „The undermining effect is a reality after all“ (1999, Psychological Bulletin, 125(6), 692–700) a podle jejího abstraktu trvali na tom, že kognitivní evaluační teorie zůstává nejlépe podloženým vysvětlením účinků odměn na vnitřní motivaci. Debata pokračovala dalším kolem v roce 2001: Deci, Koestner a Ryan (2001, Review of Educational Research) zopakovali, že metaanalýza Camerona a Pierce z roku 1994 byla vážně chybná a že jejich vlastní metaanalýza z roku 1999 kognitivní evaluační teorii podporuje; Judy Cameron, Katherine M. Banko a W. David Pierce (2001, The Behavior Analyst) v nové metaanalýze naopak došli k závěru, že odměny nemají na vnitřní motivaci plošně negativní účinky. Rešerše nedohledala s jistotou, zda a jak byl spor v následujících letech definitivně uzavřen. Důležité je rozlišit tenhle spor (o to, zda a za jakých podmínek odměny škodí vnitřní motivaci) od samostatného, novějšího a jinými lidmi vedeného sporu o to, jestli je základních psychologických potřeb přesně tři, nebo by k nim měla patřit i čtvrtá; ten je popsán jmenovitě (Martela a Ryan) v hesle tři základní psychologické potřeby.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Nezávisle na tom, jak přesně se nakonec rozpočítají velikosti efektu, se obě strany spor o odměnách shodují na jedné věci, kterou lze použít v praxi: předem slíbená, hmotná odměna vázaná jen na to, že se úkol vůbec udělá („udělej tohle a dostaneš to“), je ta nejrizikovější forma odměny pro zájem o samotnou činnost. Shodují se na tom jak Cameron & Pierce (1994), tak Deci, Koestner & Ryan (1999), liší se jen v tom, jak rozsáhlý a spolehlivý je tento konkrétní efekt. Informativní, nehodnotící zpětná vazba o tom, jak se člověku dílo daří, naproti tomu motivaci v obou čteních buď nesnižuje, nebo přímo zvyšuje. Pro praxi (výchova, výuka, vedení lidí) z toho plyne konkrétní, oběma táborům společné doporučení: u činností, u kterých chceme, aby si člověk udržel vlastní zájem i bez dohledu, je bezpečnější volit zpětnou vazbu o pokroku a kompetenci než slibovat hmotnou odměnu za pouhé provedení úkolu. Podrobný, samostatně zdrojovaný popis, jak takové vedení konkrétně vypadá, je v hesle podpora autonomie.

Kde se s tím člověk běžně setká

Ve vzdělávací politice a diskusích o známkování a odměnách ve škole, ve firemním HR a leadershipu (motivace zaměstnanců, bonusové systémy), v rodičovských kurzech a knihách o výchově, v programech změny zdravotního chování a v koučinku zaměřeném na vnitřní motivaci. V populárních i odborných textech o designu produktů a gamifikaci se SDT cituje jako zdroj rozlišení „vnitřní versus vnější motivace“. Toto rozlišení je jen jedna část mnohem širšího rámce a otázka, jak odměny působí na vnitřní motivaci, je předmětem dlouhého sporu mezi jmenovitými autory (viz oddíl Co je sporné).

Zdroje

1. Deci, Edward L. (1971). Effects of externally mediated rewards on intrinsic motivation. Journal of Personality and Social Psychology, 18(1), 105–115. DOI 10.1037/h0030644
2. Deci, Edward L.; Ryan, Richard M. (1985). Intrinsic Motivation and Self-Determination in Human Behavior. Plenum Press (New York).
3. Ryan, Richard M.; Deci, Edward L. (2000). Self-determination theory and the facilitation of intrinsic motivation, social development, and well-being. American Psychologist, 55(1), 68–78. DOI 10.1037/0003-066X.55.1.68
4. Cameron, Judy; Pierce, W. David (1994). Reinforcement, Reward, and Intrinsic Motivation: A Meta-Analysis. Review of Educational Research, 64(3), 363–423. DOI 10.3102/00346543064003363
5. Deci, Edward L.; Koestner, Richard; Ryan, Richard M. (1999). A Meta-Analytic Review of Experiments Examining the Effects of Extrinsic Rewards on Intrinsic Motivation. Psychological Bulletin, 125(6), 627–668. DOI 10.1037/0033-2909.125.6.627
6. Lepper, Mark R.; Henderlong, Jennifer; Gingras, Isabelle (1999). Understanding the effects of extrinsic rewards on intrinsic motivation: Uses and abuses of meta-analysis: Comment on Deci, Koestner, and Ryan (1999). Psychological Bulletin, 125(6), 669–676 (popis v hesle podle abstraktu, plný text nezískán; přístup 2026-11-08). DOI 10.1037/0033-2909.125.6.669
7. Eisenberger, Robert; Pierce, W. David; Cameron, Judy (1999). Effects of reward on intrinsic motivation: Negative, neutral, and positive: Comment on Deci, Koestner, and Ryan (1999). Psychological Bulletin, 125(6), 677–691. DOI 10.1037/0033-2909.125.6.677
8. Deci, Edward L.; Ryan, Richard M.; Koestner, Richard (1999). The undermining effect is a reality after all: Extrinsic rewards, task interest, and self-determination: Reply to Eisenberger, Pierce, and Cameron (1999) and Lepper, Henderlong, and Gingras (1999). Psychological Bulletin, 125(6), 692–700 (popis v hesle podle abstraktu, záznam pure.ewha.ac.kr, přístup 2026-11-08). DOI 10.1037/0033-2909.125.6.692
9. Deci, Edward L.; Koestner, Richard; Ryan, Richard M. (2001). Extrinsic Rewards and Intrinsic Motivation in Education: Reconsidered Once Again. Review of Educational Research, 71(1), 1–27 (metadata podle Crossrefu, přístup 2026-11-08). DOI 10.3102/00346543071001001
10. Cameron, Judy; Banko, Katherine M.; Pierce, W. David (2001). Pervasive negative effects of rewards on intrinsic motivation: The myth continues. The Behavior Analyst, 24(1), 1–44 (metadata podle Crossrefu, přístup 2026-11-08). DOI 10.1007/BF03392017
11. Ryan, Richard M.; Duineveld, Jasper J.; Di Domenico, Stefano I.; Ryan, William S.; Steward, Ben A.; Bradshaw, Emma L. (2022). We Know This Much Is (Meta-Analytically) True: A Meta-Review of Meta-Analytic Findings Evaluating Self-Determination Theory. Psychological Bulletin, 148(11–12), 813–842. DOI 10.1037/bul0000385
12. Slemp, Gavin R.; Field, James G.; Ryan, Richard M.; Forner, Vivien W.; Van den Broeck, Anja; Lewis, Kelsey J. (2024). Interpersonal supports for basic psychological needs and their relations with motivation, well-being, and performance: A meta-analysis. Journal of Personality and Social Psychology, 127(5), 1012–1037. DOI 10.1037/pspi0000459
13. Center for Self-Determination Theory (nezjištěno (stránka bez data; přístup 2026-10-27)). Theory: overview of SDT's six mini-theories. selfdeterminationtheory.org/theory/. Zdroj online
14. University of Rochester, News Center (2026). Edward Deci, pioneering psychologist who transformed thinking around human motivation, remembered. rochester.edu/newscenter, publikováno 2026-02-17 (přístup 2026-11-08). Zdroj online