Teorie mysli

Co to tvrdí

Teorie mysli je schopnost uvědomit si, že jiný člověk má ve své hlavě vlastní přesvědčení, znalosti, přání a záměry – a že se můžou lišit od toho, co vím, chci nebo si myslím já sám. Neznamená to umět číst myšlenky, ale umět si je rozumově odvodit: když vidím, že spolubydlící neví o něčem, co já vím, dovedu předpovědět, že se podle toho (chybně) zachová. Slovo „teorie“ v názvu neznamená vědeckou teorii v akademickém smyslu, ale to, že si o druhém člověku v hlavě vytvářím jakýsi pracovní model – soubor domněnek o tom, co si myslí, co ví a co chce –, podle kterého pak odhaduju, co udělá. Tahle schopnost je oddělitelná od empatie: dovedu si správně odvodit, co si druhý myslí, aniž bych u toho cítil totéž, co on (viz empatie, kde se tomu říká rozumová/kognitivní složka empatie).

Kdo to formuloval a kdy

Pojem do psychologie a kognitivní vědy zavedli americký psycholog David Premack a Guy Woodruff v roce 1978 v článku „Does the chimpanzee have a theory of mind?“ (Behavioral and Brain Sciences), kde se ptali, jestli tuto schopnost – odvozovat duševní stavy druhého – má i šimpanz. Standardní laboratorní test této schopnosti u malých dětí, tzv. test falešného přesvědčení, popsali Heinz Wimmer a Josef Perner v roce 1983: dítě sleduje, jak si loutka/postavička něco uloží na jedno místo a odejde, během její nepřítomnosti se věc přesune jinam, a dítě má odhadnout, kde ji postavička po návratu bude hledat – správná odpověď („tam, kam si ji sama uložila, ne tam, kde skutečně je“) vyžaduje odlišit vlastní znalost od (chybného) přesvědčení postavičky. V roce 1985 pak Simon Baron-Cohen, Alan M. Leslie a Uta Frith tento test použili na autistické děti a jako první zaznamenali, že tyto děti ve srovnání s dětmi bez autismu i s dětmi s Downovým syndromem test falešného přesvědčení systematicky neuspěly, i když měly vyšší mentální věk než srovnávací skupiny – na základě toho navrhli hypotézu, že autismus je spojen s obtížemi v teorii mysli.

Co je z toho doložené

Vývojový milník popsaný Wimmerem a Pernerem – přechod od neúspěchu k úspěchu v testu falešného přesvědčení – zkoumala rozsáhlá metaanalýza Henryho Wellmana, Davida Crosse a Julanne Watson (2001), která shrnula data ze 178 jednotlivých studií: děti napříč různými zeměmi a variantami úlohy přecházejí od podprůměrné (pod úrovní náhody) k nadprůměrné úspěšnosti v průběhu předškolního věku, což autoři interpretují jako doklad skutečné pojmové změny v dětském uvažování, ne jen artefakt konkrétního zadání úlohy. Nález Baron-Cohena, Lesliho a Frithové (1985), že děti s autismem mají v testu falešného přesvědčení systematicky horší výsledky než srovnávací skupiny stejného či nižšího mentálního věku, byl od roku 1985 opakovaně replikován v dalších studiích. Souhrnně ho zpracovaly metaanalýzy Nurit Yirmiyové, Osnat Erelové, Michal Shakedové a Daphny Solomonica-Leviové (1998): horší výkon v úlohách teorie mysli potvrdily u autistických lidí, ale našly ho i u lidí s mentálním postižením, takže obtíže nejsou specifické jen pro autismus. Výsledky přitom záležely na příčině postižení ve srovnávací skupině (například Downův syndrom), na věku, mentálním věku a na tom, jak byly skupiny párovány.

Co je sporné a kým jmenovitě

Spor první: jestli zvířata (především lidoopi) mají teorii mysli v plném smyslu, zůstává od Premackovy a Woodruffovy otázky z roku 1978 otevřený. Josep Call a Michael Tomasello ve svém přehledovém článku z roku 2008, napsaném přesně 30 let po původní otázce, shrnují, že existují solidní doklady, že šimpanzi sledují cíle, záměry a to, co druzí vidí nebo vědí – ale žádný dosavadní experiment podle nich nepřinesl přesvědčivý důkaz, že šimpanzi chápou falešné přesvědčení druhého (že někdo může věřit něčemu, co není pravda). Jejich závěr: šimpanzi rozumí druhým skrze jednodušší „percepčně-cílovou“ psychologii, ne skrze lidskou psychologii přesvědčení a přání. Novější studie Christophera Krupenyeho, Fumihira Kana, Satoshiho Hiraty a obou těchto autorů (2016) ale podle sledování pohledu zjistila, že šimpanzi, bonobové a orangutani předjímají, že člověk bude jednat podle svého falešného přesvědčení, tedy hledat tam, kde věc naposledy viděl, a ne tam, kde ve skutečnosti je. Cecilia Heyes (2017) namítla, že pohledy lidoopů můžou řídit jednodušší mechanismy pozornosti a učení bez přisuzování přesvědčení (tzv. submentalizace). Autoři studie (Krupenye a kol., 2017) proto provedli kontrolní pokus s neživými objekty a doklad pro toto vysvětlení nenašli. Nezávislou replikaci jinou výzkumnou skupinou jsem nedohledal (nezjištěno). Samotnou metodu předjímavého pohledu (měří se, kam se pozorovatel podívá dřív, než postava začne jednat), o kterou se studie opírá, přitom zpochybňují velké replikace u lidí. Preregistrovaná replikace, kterou provedli Louisa Kulke, Britta von Duhn, Dana Schneider a Hannes Rakoczy (2018), spolehlivě zopakovala jen jednu ze čtyř vlivných úloh tohoto typu a autoři z toho vyvozují, že tyto úlohy jsou méně spolehlivé a platné, než se předpokládalo. Mnoholaboratorní projekt ManyBabies 2 (Schuwerk a kol., 2025, zatím nerecenzovaný preprint) zjistil, že batolata (521 dětí ve věku 18–27 měsíců) podle pohledu nerozlišovala, jestli postava ví, nebo neví, kde věc je, kdežto u dospělých (703 lidí) se tento rozdíl ukázal. Nakolik tyto výsledky u lidí platí i pro studie s lidoopy, nezjištěno. Spor druhý: jestli je „chybějící teorie mysli“ správný popis toho, čím se liší autistické myšlení, zpochybňují Morton Ann Gernsbacher a Melanie Yergeau (2019) v článku „Empirical Failures of the Claim That Autistic People Lack a Theory of Mind“. Argumentují, že část původních nálezů se nepodařilo replikovat, že různé testy teorie mysli mezi sebou dostatečně nekorelují (tedy pravděpodobně neměří jednu a tutéž věc) a že tyto testy dost dobře nepředpovídají ani autistické rysy, ani reálné sociální chování nebo empatii u testovaných lidí. Jde o aktivní, nedořešený spor v oboru, ne o jednoznačně vyvrácené tvrzení na obou stranách.

Co z toho prakticky funguje bez ohledu na ten spor

Nezávisle na obou sporech – o zvířecí teorii mysli i o přesné povaze autistického rozdílu – zůstává test falešného přesvědčení prakticky použitelný jako jeden z dobře zdokumentovaných vývojových milníků u dětí (Wellman, Cross & Watson, 2001). Samotnou dovednost „odhadnout, co druhý ví/neví/si myslí“ lze u dětí cíleně trénovat: metaanalýza Stefana Hofmanna a kolegů (2016) shrnula 45 kontrolovaných studií s 1 529 dětmi (průměrný věk kolem pěti let) a trénink teorie mysli v nich předčil kontrolní podmínky se středně silným účinkem (Hedgesovo g = 0,75). Doklady se tedy týkají hlavně dětí předškolního věku; jak dlouho účinek vydrží a jak se přenáší do běžného chování, nezjištěno. Tahle dovednost je blízká tomu, čemu se v programech sociálně-emočního učení říká zaujímání perspektivy druhého (anglicky perspective-taking), tedy schopnost podívat se na situaci očima jiného člověka (viz sociální uvědomění), bez ohledu na to, jak přesně se tahle schopnost vysvětluje teoreticky nebo jak se liší mezi druhy a mezi jednotlivými lidmi.

Kde se s tím člověk běžně setká

V učebnicích vývojové psychologie v kapitole o předškolním věku, kde se test falešného přesvědčení probírá jako klasický milník. V odborné i popularizační debatě o autismu, kde se pojem „teorie mysli“ objevuje jak v podobě z roku 1985, tak v podobě současné kritiky (Gernsbacher & Yergeau, 2019). Ve výzkumu zvířecí kognice (šimpanzi, vrány, psi), kde se opakovaně testuje, kam až sahá neverbální obdoba téhle schopnosti u jiných druhů. V rámci CASEL 5, kde CASEL definuje kompetenci „sociální uvědomění“ jako schopnost porozumět perspektivám druhých a vcítit se do nich a jako příklad uvádí zaujímání perspektivy druhých vedle empatie (viz sociální uvědomění). Teorie mysli je s tím blízce spjatá, CASEL ji ale jmenovitě neuvádí. A v psychoterapii pod blízkým, ale širším pojmem mentalizace, o jehož rozšiřování píší Peter Fonagy, Anthony Bateman a Alexandra Bateman (2011). Pracuje s ním třeba mentalizačně orientovaná terapie (mentalization-based treatment, MBT), kterou rozvíjejí Peter Fonagy a Anthony Bateman: cíleně posiluje schopnost rozumět duševním stavům druhých i vlastním prožitkům. Bateman a Fonagy (2009) ji ověřovali v randomizované studii u lidí s hraniční poruchou osobnosti a srovnávali ji se strukturovanou klinickou péčí. Studie zahrnovala 134 lidí v ambulantní péči trvající 18 měsíců. V obou skupinách se stav podstatně zlepšil ve všech sledovaných ukazatelích, ve skupině s MBT ale rychleji ubývalo sebeposuzovaných i klinicky významných problémů, včetně pokusů o sebevraždu a hospitalizací. Autoři sami uvádějí, že výsledky musí ověřit nezávislé výzkumné skupiny; obecné srovnání s jinými přístupy heslo nedělá.

Zdroje

1. Premack, David; Woodruff, Guy (1978). Does the chimpanzee have a theory of mind?. Behavioral and Brain Sciences, 1(4), 515–526. DOI 10.1017/S0140525X00076512
2. Wimmer, Heinz; Perner, Josef (1983). Beliefs about beliefs: Representation and constraining function of wrong beliefs in young children's understanding of deception. Cognition, 13(1), 103–128. DOI 10.1016/0010-0277(83)90004-5
3. Baron-Cohen, Simon; Leslie, Alan M.; Frith, Uta (1985). Does the autistic child have a "theory of mind"?. Cognition, 21(1), 37–46. DOI 10.1016/0010-0277(85)90022-8
4. Yirmiya, Nurit; Erel, Osnat; Shaked, Michal; Solomonica-Levi, Daphna (1998). Meta-analyses comparing theory of mind abilities of individuals with autism, individuals with mental retardation, and normally developing individuals. Psychological Bulletin, 124(3), 283–307; abstrakt ověřen přes záznam Hebrejské univerzity, přístup 2026-11-08. DOI 10.1037/0033-2909.124.3.283
5. Wellman, Henry M.; Cross, David; Watson, Julanne (2001). Meta-Analysis of Theory-of-Mind Development: The Truth about False Belief. Child Development, 72(3), 655–684. DOI 10.1111/1467-8624.00304
6. Call, Josep; Tomasello, Michael (2008). Does the chimpanzee have a theory of mind? 30 years later. Trends in Cognitive Sciences, 12(5), 187–192. DOI 10.1016/j.tics.2008.02.010
7. Krupenye, Christopher; Kano, Fumihiro; Hirata, Satoshi; Call, Josep; Tomasello, Michael (2016). Great apes anticipate that other individuals will act according to false beliefs. Science, 354(6308), 110–114. DOI 10.1126/science.aaf8110
8. Heyes, Cecilia (2017). Apes submentalise. Trends in Cognitive Sciences, 21(1), 1–2. DOI 10.1016/j.tics.2016.11.006
9. Krupenye, Christopher; Kano, Fumihiro; Hirata, Satoshi; Call, Josep; Tomasello, Michael (2017). A test of the submentalizing hypothesis: Apes' performance in a false belief task inanimate control. Communicative & Integrative Biology, 10(4), e1343771. DOI 10.1080/19420889.2017.1343771
10. Kulke, Louisa; von Duhn, Britta; Schneider, Dana; Rakoczy, Hannes (2018). Is Implicit Theory of Mind a Real and Robust Phenomenon? Results From a Systematic Replication Study. Psychological Science, 29(6), 888–900; bibliografie ověřena v Crossref, abstrakt přes Europe PMC, přístup 2026-11-08. DOI 10.1177/0956797617747090
11. Schuwerk, Tobias; Kampis, Dora; Alessandroni, Nicolás; Kovács, Ágnes Melinda; a kol. (ManyBabies 2) (2025). Action anticipation based on an agent's epistemic state in toddlers and adults. PsyArXiv, preprint, nerecenzováno; záznam Lancaster EPrints, přístup 2026-11-08. Zdroj online
12. Gernsbacher, Morton Ann; Yergeau, Melanie (2019). Empirical Failures of the Claim That Autistic People Lack a Theory of Mind. Archives of Scientific Psychology, 7(1), 102–118. DOI 10.1037/arc0000067
13. Hofmann, Stefan G.; Doan, Stacey N.; Sprung, Manuel; Wilson, Anne; Ebesutani, Chad; Andrews, Leigh A.; Curtiss, Joshua; Harris, Paul L. (2016). Training children's theory-of-mind: A meta-analysis of controlled studies. Cognition, 150, 200–212. DOI 10.1016/j.cognition.2016.01.006
14. CASEL (nezjištěno). What Is the CASEL Framework?. casel.org, definice kompetence Social awareness, přístup 2026-11-08. Zdroj online
15. Fonagy, Peter; Bateman, Anthony; Bateman, Alexandra (2011). The widening scope of mentalizing: a discussion. Psychology and Psychotherapy: Theory, Research and Practice, 84(1), 98–110. DOI 10.1111/j.2044-8341.2010.02005.x
16. Bateman, Anthony; Fonagy, Peter (2009). Randomized controlled trial of outpatient mentalization-based treatment versus structured clinical management for borderline personality disorder. American Journal of Psychiatry, 166(12), 1355–1364; abstrakt ověřen přes Europe PMC, přístup 2026-11-08. DOI 10.1176/appi.ajp.2009.09040539
17. Internet Encyclopedia of Philosophy (nezjištěno). Theory of Mind. Internet Encyclopedia of Philosophy (ověření alternativního názvu mindreading), přístup 2026-11-08. Zdroj online